Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Mezi světem znalostí a světem peněz
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Mezi světem znalostí a světem peněz

Není zvykem začínat článek citací, ale nemohu si pomoci: „Spolupráce mezi komerční a akademickou sférou je obvykle nejvyšší přidaná hodnota, která vůbec v celé společnosti existuje.“

To jsou slova doc. MUDr. Romana Šmuclera, CSc., zubního lékaře a, kromě mnoha dalších funkcí, též prezidenta České stomatologické komory a majitele proslulé kliniky Asklepion. Tato věta totiž platí nejen v jeho oboru, ale bezesporu pro spolupráci mezi těmito dvěma světy napříč všemi oblastmi činnosti.

Aby v našem seriálu Úhel pohledu nezazněly pouze názory jediné osobnosti, povídali jsme si na stejné téma s dalším významným odborníkem z oblasti medicíny – doc. MUDr. René Foltánem, Ph.D., přednostou Stomatologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Podle Romana Šmuclera dnes míra aplikovaného výzkumu, a tedy inovací, rozhoduje o životní úrovni státu. Například Korea, která ještě poměrně nedávno byla druhou nejchudší zemí světa, je dnes na úrovni velkých zemí a je bezmála nejbohatším státem světa.

Krom toho, že vede k výrobkům s vysokou přidanou hodnotou, pomáhá školství, zajišťuje zaměstnancům lepší seberealizaci a je dramatickým činitelem v boji s nezaměstnaností.“

Jeho slova potvrzuje i René Foltán: „Nemohu mluvit za celou akademickou sféru, ale v případě medicínského výzkumu je dokonalým příkladem pracoviště profesora Holého, který se spolupodílel na objevu léku proti AIDS, a jeho spolupráce s příslušnými firmami. To je obrovský úspěch. Spektrum možné spolupráce je však různorodé a ne vše musí přinést miliardový zisk. I dílčí výzkumy posunou společnost dopředu.“

Spolupráce s komerční sférou je podle docenta Foltána nesmírně důležitá, zejména pokud jde o primární výzkum a přenesení jeho výsledků do praxe – jak léků, tak přístrojů či materiálů. Komerční sféře přináší ta akademická přidanou hodnotu v podobě možnosti klinického zkoušení v podmínkách klinické praxe. Naopak medicíně a medicínskému školství přináší tato spolupráce důležitou zpětnou vazbu a také peníze. Například lékařská fakulta si na svůj provoz, na to, aby mohla učit české mediky, musí z třetiny vydělat právě vědeckou prací.

Jistěže peníze, které může průmysl přinést akademikům a umožnit jim dále zkoumat, jsou důležité. Pro každého skutečného vědce je však současně obrovskou radostí, když vidí na konci celé té práce aplikaci, tedy že dotyčná věc skutečně někde pomáhá,“ dodává Roman Šmucler. „A je též jasné, že se naše podniky bez skutečného výzkumu, který vede k reálným inovacím, nejenom k publikacím v časopisech, nemohou dostat na špičkovou úroveň. Takže bez něj budeme stále jenom montovat výrobky těch, kteří vědu nepodceňují.“


„Pro každého skutečného vědce je radostí, když vidí, že výsledek jeho práce skutečně někde pomáhá,“ říká Roman Šmucler.

Projekty i za velkou louží

Společnost Asklepion díky spolupráci s průmyslem vlastně vznikla. Na počátku stál vývoj laseru ve spolupráci s firmou Medicom, kdy Asklepion současně působil jako školicí centrum.

Dnes spolupracujeme s celou řadou firem. Mezi ně patří třeba Akademie věd ČR, se kterou jsme vyvíjeli nové léky pro tzv. fotodynamickou terapii,“ vypočítává Roman Šmucler. „S VŠCHT pokračujeme na podobném projektu, kde jsme se posunuli od řekněme poloteoretických základů, k nimž jsme došli s Akademií věd, přímo k americkému patentu, který jsme nedávno podali. Rádi bychom následně rozjeli skutečnou výrobu tohoto léku. Podobně s Ústavem makromolekulární chemie spolupracujeme na vývoji nových typů tkáňových expandérů do stomatochirurgie. Máme řadu výzkumů v oblasti nanotechnologií. V současné době pracujeme na projektu nových aplikačních forem do kožního lékařství. Celou řadu výzkumů jsme zadali pracovištím v zahraničí. Jsou to jednak univerzity v Koreji, které se týkají hlavně projektů v oblasti zubní implantologie, a dále tzv. digitální stomatologie. A pak máme nyní dva velké projekty ve Spojených státech, o kterých však zatím nemůžu mluvit z hlediska ochrany duševního vlastnictví. Prakticky každý měsíc probíráme jednu až tři nabídky od různých subjektů z hlediska vědy nebo naopak byznysu, o to abychom se zapojili do toho či onoho projektu.“

Naše klinika spolupracuje s výrobci osteosyntetických a dentálních materiálů,“ říká René Foltán. „Třeba pro českou firmu Medin je zkoumáme společně s VŠCHT. Nové technologie zkoušíme formou experimentu také pro společnost Lasak.“

Z jiného soudku je společný projekt Asklepionu a Technické univerzity v Liberci. Do finální fáze se nedávno dostal jejich zcela nový systém osvětlování nemocničních pokojů na základě světlovodných vláken. Jeho cílem je, aby se pacienti dobře orientovali a zároveň významně klesla spotřeba energie při příjemnějším prostředí pro pacienty.

Nepřítel číslo jedna: úřad

Spolupráce mezi akademickou a komerční sférou však často naráží na překážky. Největší z nich je podle Romana Šmuclera administrativa.

My, jako Češi, umíme úřadovat jako snad žádný jiný národ na světě. Máme na jedné straně velkou chuť dělat věci důkladně, ze stránky administrativní, na druhé straně bojujeme s korupcí. V zásadě se to dnes už dostalo do situace, kdy se řada velmi kvalitních projektů vůbec neúčastní grantových řízení. Není tajemstvím, že řada projektů musí to či ono malinko pozměnit proti realitě, aby se vešla do nesmírně komplikovaných pravidel. Už jenom to, že velmi často musíte dopředu vědět, co budete potřebovat za tři, za čtyři roky. To žádný skutečný vědec neví, netuší, kolik ta věc bude stát, jestli bude skutečně využita, kam se posunou technologie… Jenže do grantu to musí napsat. Naštěstí v klíčové organizaci, Technické agentuře České republiky, probíhají změny vedoucí k tomu, abychom už nemuseli na každou drobnost psát velmi složitý grant.“

K tomu podotýká René Foltán: „Narážíme také na samotný současný systém rozdělování grantů. Je velmi nepřehledný a uplatňují se zde partikulární zájmy. Část grantových peněz je rozdělena spíše institucionálně než podle kvality projektů – tak, aby se dostalo na každou instituci. Jsem trvalým kritikem tohoto systému. Hodně by pomohlo, kdyby stát jasně definoval, co je pro něj priorita. To zde jednoznačně chybí.“

U státu je ideální, když se do výzkumu plete co nejméně, když dává jen minimum administrativních bariér,“ má poněkud jiný názor Roman Šmucler.

Docent Foltán se také domnívá, že podpora by měla přijít i z další strany. „Bylo by dobré zavést daňové úlevy pro firmy, které podporují výzkum, to by bylo výrazné prorůstové opatření.“

S tím, že daňové úlevy pro úspěšné projekty jsou nejrozumnější podporou, souhlasí i Roman Šmucler. Podle něj by však bylo nutné hlídat, aby neměl daňové úlevy někdo, kdo je neúspěšný a třeba hledá šanci pro podvod.


„Bylo by dobré zavést daňové úlevy pro firmy, které podporují výzkum,“ říká René Foltán.

 

Blýská se na lepší časy

Přes vlastní dobré zkušenosti se ale oba lékaři shodují, že ve srovnání se zeměmi na západ od nás ještě spolupráce mezi akademickou a výrobní sférou určitě nefunguje tak, jak by mohla. Podle nich je u nás většina průmyslu založena na výrobě podle zadání zahraničních firem a chuť inovovat je poměrně malá. A pakliže někdo tu chuť má, nemá dostatek vlastních peněz. Proto máme relativně velmi málo firem, které si mohou dovolit skutečný výzkum. S optimismem však říkají, že jich rok od roku přibývá.

Stejně optimisticky vidí i vzrůstající počet odborníků, kteří se pohybují mezi oběma zmíněnými světy.

„Transfer odborníků je ve stomatologii klíčový,“ konstatuje docent Foltán. „Pouze od stolu, bez poznání skutečného provozu, nelze v ordinaci rozhodně nic vymyslet.“

„My máme s transferem lidí vynikající zkušenost,“ navazuje docent Šmucler. „Máme celou řadu pracovníků, kteří se pohybují tam a zpátky. Například pracovali u nás, poté co předtím byli na univerzitě, a dnes jsou třeba ve státním výzkumném zařízení. Pokud část odborníků cirkuluje mezi akademickou a komerční sférou, je to naprosto ideální, protože mají pochopení pro obě stránky a vede to k nejlepším výsledkům. Naopak nedostatek takových lidí nás zpomaluje. Přitom donedávna se na ně hledělo velmi úkosem, s tím, že člověk je buď akademik, který bádá nad něčím velmi významným, anebo že je ‚sprostým obchodníkem‘ a není nic mezi tím. Ale to ‚mezi tím‘ je přesně to, co potřebujeme pro aplikovaný výzkum, a je samozřejmé, že takoví lidé nevzniknou přes noc, ale že to je třeba otázka výměny jedné generace.“

Nicméně podle obou lékařů se blýská na lepší časy. Před několika lety vznikla Technická agentura České republiky, nyní je snaha okopírovat německý systém tzv. Fraunhoferových institutů, což je věc, která posunula Německo tam, kde je dnes. Cesta je tedy jasná, tak nyní „jen“ dojít do cíle.

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com

Další články

Zajímavosti ve vědě a technice
Vzdělávání a školství
Výzkum/ vývoj

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky













Sledujte nás na sociálních sítích: