Podmínky k efektivní samoobsluze jsou zřejmé:
1. drahá služba, kterou chceme nahradit;
2. snadno ovladatelná, relativně levná technologie;
3. nízká energetická náročnost;
4. více osobního času.
Čtvrtá podmínka dnes již není omezující, protože mnohé samoobslužné aktivity celkový čas služby zkracují, ne prodlužují. Lze říci, že samoobsluha se vyplácí, kdykoliv je levnější koupit (pronajmout, propůjčit) technologii než cizí pracovní sílu. Proto se samoobsluha rozšiřuje hlavně ve vyvinutějších zemích, kde je pracovní síla relativně drahá, ale postupuje pomaleji v zemích s levnou pracovní silou. (Když prof. Zelený přednášel v 90. letech self-service v ČR, tak lidé říkali: „To už máme dávno za sebou, my jsme si vždy opravovali auta sami.“ Pak někoho něco učte, když znají jen „sámošky“.)
Výhodou pro uživatele je, že potřebnou službu lze samoobsluhou realizovat v žádoucím provedení, na zvoleném místě, ve zvoleném čase a v potřebné kvalitě. Spotřebitel přestává být závislý, nemusí se přizpůsobovat druhým, stává se autonomní a soběstačnou bytostí. Autonomie a soběstačnost jsou nutné podmínky pro zachování kvality života v době dlouhodobých krizí, nezaměstnanosti a hospodářské transformace.
Podle míry růstu produktivity práce, technologizace a samoobsluhy se diferencují náklady a ceny produktů. Ve vyspělých ekonomikách jsou relativně levnější potraviny a masově vyráběné věci (díky rostoucí produktivitě práce) stejně jako internetově dostupné (a tudíž samoobslužné) služby. Relativně nejdražší jsou přímo poskytované služby profesionální, například lékařská péče, vzdělání, kadeřnictví, masáže atp., ale především služby státní, založené na plošném vybírání daní. Cena těchto služeb však rapidně narůstá a vstup nových technologií a organizace práce přináší samoobsluhu i do těchto tradičních domén specializovaných poskytovatelů.
Samoobsluha už dnes proniká i do katastrálních úřadů (připomínajících někdy spíše úřady „katastrofální“), do státní správy i dalších oblastí. Policista na nás už nebude číhat pod mostem. Fotografii z momentu, kdy jste překročili rychlost, si pořídíte sami a zaplatíte. Na úřad nebo k lékaři už nebudeme muset nosit kávu a bonboniéry, jelikož všechno vyřídíme přes internet nebo automat. Stejně tak „vratné lahve“. Samoobsluha proniká i do oblasti vzdělávání a medicíny. Samovzdělávání se bude uskutečňovat prostřednictvím videokonferenčních systémů, samodiagnostika bude probíhat v domácím prostředí. Musíme se začít učit se učit věci, které jsme se ve škole nikdy neučili.
Manuály na principu virtuální reality a modulární konstrukce technických zařízení dnes umožňují začlenit samoobsluhu i do diagnostiky a odstraňovat poruchy složitých přístrojů. Typickým příkladem jsou digitální systémy na opravu automobilů ve firmě BMW a digitální montážní pracoviště ve firmě Roland Corporation, ale například i tiskárny a kopírky, které běžně používáme.
Pro zákazníka je výhodou, že si může službu sám definovat a realizovat ji ve vybraném čase, na vybraném místě a v požadované kvalitě. Zákazník se nemusí přizpůsobovat, stává se autonomním a soběstačným. Skončíme s vybíráním brýlových rámečků tak, že skrz ně zíráme do zrcadla, i když pro brýle vlastně chodí lidé, kteří špatně vidí. Nejlepší bude, když nám robot sám spraví oči tak, že brýle už nikdy nebudeme potřebovat.
Samoobslužné systémy mohou zvyšovat produktivitu práce, ale na druhé straně přispívají k vyšší nezaměstnanosti. Ti, kteří obsluhovali zákazníka u okénka, přijdou o práci (např. film Vratné lahve), ti, kteří vyvíjejí automaty, si možná polepší. Samoobslužné systémy však mohou eliminovat zbytečné chyby, vytvářejí tlak na systematické a modulární navrhování výrobků a služeb a umožňují, aby zákazník dokázal lépe definovat, co přesně chce.
V Londýně je samoobslužná kavárna Ziferblat, v níž se neplatí za kávu a za zákusky, ale za strávený čas. Firma Elcom v Prešově vyvíjí samoobslužné systémy – pokladny pro Afriku, které dokážou vést účetnictví a připravovat daňová přiznání, a dotykové samoobslužné tablety do bank.