V první části nazvané Transformační trendy našeho seriálu jsme uvedli, že veškerá technologie může být rozdělená do jasně definovatelných komponent:
1. Hardware. Fyzikální struktura nebo logická platforma, provoz nebo zařízení stroje či mechanismu. To jsou prostředky k uskutečňování požadovaných úloh transformace na dosažení smyslu a cílů. Proto se hardware nevztahuje pouze na zvláštní fyzikální strukturu komponent, ale i na jejich logické uspořádání.
2. Software. Soubor pravidel, směrnic a algoritmů potřebných pro používání hardwaru (program, stanovy, normy, pravidla na použití) na uskutečnění úloh. Je to know-how, jak uskutečnit úkoly vedoucí k dosažení cílů.
3. Brainware. Smysl (cíle), důvod a zdůvodnění pro použití a rozvinutí hardwaru/softwaru určitým způsobem. Toto je know-what (vědět co) a know-why (vědět proč) součást technologie. Toto je určení, co použít nebo rozvinout, kdy, kde a proč.
Tyto tři komponenty jsou nezávislé a stejně důležité. Tvoří jádro technologie. Komponenty jádra technologie jsou spolurozhodujícími faktory, jejich vztahy jsou kruhové (nelineární a nehierarchické) a vzájemně se podporující.
Podle těchto tří komponentů bychom mohli podobně definovat automobily, počítače, satelity nebo internet. Existuje ovšem čtvrtý a nejdůležitější aspekt technologie:
4. Technologická podpůrná síť (infrastruktura). Nezbytné fyzikální, organizační, administrativní a kulturní prostředí: pravidla práce a zadání, obsah práce, normy, energie, styly, kultura, právo a organizační vzory.
Aby jakékoli jádro technologie (hardware, software a brainware) fungovalo jako technologie, musí být zakořeněné v podpůrné síti fyzikálních, informačních a socioekonomických vztahů, které umožňují a podporují správné použití a fungování dané technologie. Je to struktura nazývaná technologická podpůrná síť (angl. Technology Support Network, TSN).
Je to ale právě podpůrná technologická síť, která, pokud se plně etabluje a zafixuje, představuje významné překážky pro prosazení přelomové inovace. Těžiště nespočívá ani tak v hardwaru, který postupně komoditizuje, ani v softwaru či brainwaru, ale právě v omezení a architektuře podpůrné sítě samotné.
Povaha technologie se v éře globalizace změnila: zvyšuje se její integrace, je více znalostně orientovaná, je k dispozici na celé zeměkouli a zahrnuje logické systémy, postupy a software, nejen nástroje a stroje. Má tendenci doplnit a rozšířit obzor uživatele, nejen z něj jednoduše „udělat příslušenství“. Pojem technologie musí být předefinovaný: na technologii by se mělo pohlížet jako na určitou formu společenského vztahu, s tím, že brainware a technologická podpůrná síť umožňují fungování hardwaru a softwaru.
Technologie je jedním z hlavních motorů ekonomického rozvoje od dob průmyslové revoluce. Avšak její operativní definice se zanedbává a většina lidí ji z makroekonomie zná jednoduše jako „T“ (v některých tajemných vzorcích) nebo ze záznamů hardwaru či „strojních zařízení“ (jako vrtačka, počítač, robot nebo jeřáb). Taková úroveň chápání je v éře vysoké technologie – tj. formy technologie, která musí být ve stále větší míře řízená manažery a zákazníky, nejen navržená inženýry – silně nepřiměřená. Manažerský pohled na technologii prozatím chybí.
Není ani tak důležité, co používáte a jak, ale spíše na co a proč. Posun od „co a jak“ k „na co a proč“ je virtuálně definující faktor vysoké technologie. Je to právě ta technologie, která je charakterizovaná nikoliv změnou v hardwaru nebo softwaru, nýbrž změnou potřeb v podpůrné síti, jež umožňuje přelomové fungování: vyžaduje dělat věci jinak a dělat odlišné věci, nejen dělat lépe a efektivněji věci stejné. Prof. Ján Košturiak
Koncepce technologické podpůrné sítě nám dovoluje oddělit jádro technologie hard-soft-brainware z jeho pevné pozice. Různá jádra mohou mít stejnou síť, různé sítě mohou vyzkoušet stejné jádro atp. V tomto smyslu může být jakákoli technologie charakterizována jako „nesprávně umístěná“ nebo „nehodící se“, stejně jako „správná“, „hodící se“ nebo „vhodná“. V případech neshody musejí být oba dva aspekty technologie (jádro a TSN) přizpůsobeny, aby se zajistilo správné fungování.
Různé změny v jádru, ať už hardwaru, softwaru nebo brainwaru, budou mít rozdílné účinky na TSN. Podle povahy a rozsahu těchto změn můžeme nabídnout následující definice: High-tech je jakékoli jádro technologie, které mění samotnou architekturu (strukturu a organizaci) komponentů technologické podpůrné sítě. Špičková technologie proto transformuje kvalitativní povahu potřeb TSN a jejich vztahů, stejně jako jejich náležité fyzikální, energetické a informační toky. Ovlivňuje také požadované zručnosti, úlohy, styly řízení a koordinaci – samotnou organizační kulturu. Zkrátka dovoluje (a často vyžaduje) nejen dělat věci jinak, ale dělat jiné věci.
Zavedení elektrického psacího stroje do podpůrné sítě ručního psacího stroje vyžaduje pouze kvantitativní změny a úpravy: proto je elektrický psací stroj jen technologie. Zavedení jádra slovního procesoru do TSN elektrického (nebo ručního) psacího stroje vyžaduje fundamentální změny v architektuře sítě: úlohy, vstupy, zručnost a kulturu. Dokonce i podpůrní zprostředkovatelé (písařky) jsou eliminováni. Slovní procesor jasně splňuje podmínky klasifikace – high technologie.
High technologie se nedá hodnotit a porovnávat s existující technologií na základě nákladů, současné hodnoty nebo návratnosti investic – bylo by to jako srovnávat jablka a pomeranče. Jen v rámci neměnné a relativně stabilní TSN by měla tato finanční srovnatelnost význam. Jinými slovy, můžete přímo porovnat manuální psací stroj s lepším (elektrickým) psacím strojem, ale nikoliv se slovním procesorem. Zde spočívá výzva high technologie.
Vhodná technologie implikuje, že spíše než zlepšení provozu je to ochrana TSN samotná, co představuje hybnou sílu implementace technologií. Proto je pojem high technologie relativní vzhledem k technologii, která prochází změnou. Žádná technologie nezůstává neměnná, ale – jelikož je formou společenského vztahu – vyvíjí se. Technologie se rodí, rozvíjí, přetrvává, mutuje, stagnuje a zaniká – právě tak jako živý organismus.
Existuje evoluční životní cyklus vnímaný v používání a vývoji každé technologie: objeví se nové jádro high technologie a vyprovokuje existující TSN, které jsou tím přinuceny vyvíjet se spolu s ní. Nové verze jádra jsou konstruované a přizpůsobované k příslušné TSN se stále se zmenšujícími účinky high technologie. Špičková technologie se stává (běžnou) technologií s účinnějšími verzemi odpovídajícími stejné podpůrné síti. Nakonec se sníží efektivita, důraz se přenese na terciální vlastnosti produktu (podoba, styl) a technologie se stane „komoditní“ technologií ochraňující existující TSN. Tento technologický stav rovnováhy se ustálí a stabilizuje, chrání se před narušováním technologickými mutacemi – objeví se tedy nová high (disruptivní) technologie a cyklus se opakuje.
Automobil byl high technologií vzhledem ke koňskému povozu, pak se stal technologií a nakonec běžnou technologií se stabilní, neměnnou TSN. Hlavní pokrok technologie, který je na obzoru, představuje některá forma elektrického automobilu – ať už bude zdrojem energie slunce, vodík, voda, tlak vzduchu nebo induktivní elektřina. Elektrický automobil předběhl benzínové motory o několik desetiletí, a tak je jeho dnešní návrat z pohledu porovnatelných nákladů celkem přirozený, ale aktivně brzděný a omezovaný.
Implementaci high technologie se často házejí „klacky pod nohy“. Tento odpor se dá pochopit ze strany aktivních účastníků existující TSN. Proti automobilům s elektrickým pohonem budou bojovat provozovatelé benzinových čerpadel, stejně jako proti bankomatům bojovali agenti a pokladníci v bankách a proti automobilům výrobci koňských bičů. Prostá technologie TSN kvalitativně nerestrukturalizuje, a proto se proti ní nebude bojovat a ani se nikdy nebojovalo.
Příslovečný „odpor vůči změnám“ není univerzální lidská vlastnost. Ve skutečnosti má člověk změnu rád, hledá ji a má z ní potěšení – pokud změna chrání podpůrnou síť, které je součástí. Člověk se nikdy nebránil elektrickému psacímu stroji, elektrickému zubnímu kartáčku nebo výkonnějšímu traktoru. Nebrání se technologiím a běžným technologiím, ale jen špičkovým „disruoptivním“ technologiím. Střední management se brání reengineeringu podnikových procesů (BPR), protože BPR reprezentuje přímý útok na podpůrnou síť (koordinující hierarchii), která již nevyhovuje. Týmové práci a multifunkčnosti se brání ti, kterým TSN poskytuje pohodlí úzké specializace a práce podle příkazů.
V rámci toho, co je zde uvedené, není možné si nevšimnout, že moderní technologie, založené na informacích a znalostech (včetně technik a metodik), mají v současnosti tendenci být high technologiemi s high technologickými účinky. Integrují úlohu, práci a znalosti, překračují klasické oddělení mentální a manuální práce, urychlují systémové aspekty a prosazují sebejistotu, digitalizaci, inovaci a kreativitu. „Nízké“ technologie, bez ohledu na to, nakolik jsou nové, komplexní nebo vyspělé, jsou ty, které stále vyžadují dělbu a atomizaci úlohy, práce a znalostí, zvyšují specializaci, prosazují rozdělení a závislost, podporují zprostředkovatele a snižují iniciativu.
Ne všechny moderní nebo pokrokové technologie jsou high technologiemi: důležité je použití „jako“ high technologie, tj. fungovat jako high technologie a být zakořeněné ve svých TSN. Musejí zaujmout jedince, protože pouze přes jedince mohou přenést vědomosti. Bylo by přehnané tvrdit, že všechny „informační“ nebo „informující“ technologie (IT/S) mají integrační účinky. Některé informační systémy mají stále ještě za úkol „zlepšovat“ tradiční příkazovou hierarchii a tím chránit a pevně etablovat již existující TSN: administrativní model managementu. Také zhoršují oddělení úlohy a práce, specializují znalosti, oddělují management od dělníků a koncentrují informace a znalosti ve specifických centrech.