Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. – konec průmyslu v Čechách?
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. – konec průmyslu v Čechách?

Pokud by byl v praxi důsledně uplatněn technický předpis, zveřejněný 6. listopadu 2001 jako nařízení vlády č. 378, skutečně by to asi znamenalo konec průmyslu v Čechách,neboť od 1. 1. 2003 by kontrolní orgány měly zcela legitimní možnost odstavit z provozu značnou část (pravděpodobně většinu) výrobních zařízení z důvodu nedostatečné bezpečnosti.

Nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, je do české technické legislativy přejímána další část Směrnice 89/655/EEC o minimálních požadavcích na ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků při používání pracovního zařízení. Pro úplnost uvádím, že značná část směrnice byla již přenesena zákonem č. 155/2000 Sb. do zákoníku práce a s účinností od 1. 1. 2001 je v § 134 zaměstnavatelům uložena povinnost nejen pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat a revidovat výrobní a pracovní stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje nářadí atd., ale také předcházet rizikům, odstraňovat je a minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Zavádění směrnice 89/655/EEC v Česku

Zpracovatelem nařízení vlády č. 378/2001 Sb. je Ministerstvo práce a sociálních věcí a způsob pojetí i zpracování celého dokumentu lze přinejmenším označit za nešťastný. Bez znalosti ustanovení a požadavků původních směrnic totiž průměrně (ne)informovaný manažer jen těžko dokáže vyčíst, jak náročné jsou požadavky českého předpisu, a to jak po stránce technické, tak po stránce ekonomické. Na rozdíl od původních směrnic, které poměrně přesně rozlišují nová zařízení (na něž se vztahuje např. Směrnice 98/37/EC) od starých zařízení (na která se vtahuje Směrnice 89/655/EEC), vztahuje se český předpis na všechna provozovaná zařízení bez ohledu na datum uvedení do provozu a postihuje nejen stroje, ale i jiná technická zařízení, což značně komplikuje jednoznačný výklad dokumentu.

Co se musí udělat

Ke splnění minimálních požadavků na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku, které je s daným zařízením spojeno (§ 3), musí provozovatelé často značně zastaralých výrobních zařízení provést řadu kroků (z nichž ani jeden není jednoduchý), směřujících k dosažení vyšší bezpečnosti provozovaných zařízení. Především je nutné stanovit mezní hodnoty strojů, vymezit a pojmenovat všechny nebezpečné prostory, v nich identifikovat jednotlivá nebezpečí, vyhodnotit jejich úroveň a o všem pořídit dokumentaci, která slouží jako podklad pro posouzení stávajících bezpečnostních opatření. Zároveň je nezbytné stanovit kategorie požadavků na bezpečnostní části řídicích systémů jednotlivých strojů, bez ohledu na druh použité energie (elektrické, pneumatické, hydraulické atd.). Podle dokumentace stávajícího řešení bezpečnostních částí řídicího systému (pokud dokumentace není k dispozici, je nutné ji obstarat) je třeba rozhodnout, zda konstrukční řešení stroje z hlediska bezpečnosti odpovídá stanovenému riziku, či zda musí být provedeny úpravy. Pokud jsou úpravy nutné, musí je někdo navrhnout a zrealizovat.
To všechno je předpokladem pro splnění nenápadného, leč o to záludnějšího požadavku, aby ovládání stroje bylo bezpečné i v případě jeho poruchy nebo poškození, "ukrytého" pod písmenem h) prvního odstavce § 3 nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Tento požadavek se jednoznačně týká tzv. funkční bezpečnosti řídicích obvodů pro bezpečnostní funkce a vyžaduje, aby odolnost těchto obvodů vůči závadám, které mohou vést k selhání bezpečnostní funkce, byla na úrovni, která odpovídá stanovenému riziku. Ještě tvrdší je ustanovení písmena f) čtvrtého odstavce § 3, které uvádí, že blokovací zařízení ochranných krytů musí splňovat normovou hodnotu, tedy všechny požadavky ČSN EN 1088.

Kolik to bude stát

Ve zdůvodnění k jednomu z návrhů dokumentu se uvádí, že 80 % provozovaných výrobních zařízení v ČR je starší třiceti roků a oficiální odhad předpokládá, že při stávajících cenách budou náklady na nutné úpravy přesahovat částku 10 miliard korun (několik desítek tisíc korun na jeden stroj). Podle mého názoru však skutečné náklady budou mnohem vyšší, neboť zmíněný odhad pravděpodobně zahrnuje pouze ekonomické nároky na vlastní realizaci úprav a nepočítá s náklady na zajištění dokumentace, posouzení rizika a hlavně s ekonomickými ztrátami, které budou způsobeny výpadkem výroby po dobu odstavení upravovaného zařízení. Za daleko realističtější proto považuji částku 53 miliardy korun, o níž se v "kuloárech" hovořilo na počátku roku 2001. Zdůrazňuji, že požadavky nařízení vlády č. 378/2001 Sb. se téměř nedotýkají státního rozpočtu, zato velmi citelně postihují podnikatelskou sféru a pro drobné a malé provozovatele asi představují doslova katastrofu.
Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. nabude účinnosti 1. 1. 2003 a zkrácení přechodového období pro splnění jeho požadavků na jeden rok a necelé dva měsíce mi připadá zcela nepochopitelné, neboť většina návrhů dokumentu předpokládala čtyřleté přechodové období, které obvykle měly pro zavedení Směrnice 89/655/EEC k dispozici i velmi vyspělé a bohaté evropské země. S ohledem na fakta uvedená v předchozím odstavci je zřejmé, že termín 1. 1. 2003 je zcela nereálný, a proto také Svaz výrobců a dodavatelů strojírenské techniky dopisem upozornil na závažnost situace jak všechny členské podniky, tak Svaz průmyslu a dopravy ČR. Reakce ze strany členských podniků Svazu nereálnost termínu potvrzují a jako nezbytné se proto jeví koordinované usilování všech zainteresovaných firem o oficiální stanovení alespoň čtyřletého přechodového období i pro Českou republiku, popřípadě provedení kvalifikované revize dokumentu.
Výrobu na strojích, které nesplňují požadavky aktuálních bezpečnostních předpisů, chápe evropské právo jako nekalou konkurenci a v žádném případě proto nedoporučuji v Čechách tolik oblíbenou vyčkávací taktiku. Domnívat se, že se celý problém "nějak uhraje do ztracena", by bylo ze strany podnikatelských subjektů velkou chybou - asi takovou jako nečinné postávání v blízkosti tikající časované bomby.

Etapa naplňování předpisů

Některé z firem, se kterými spolupracuji, už do několika etap (s přesně stanovenými úkoly a termíny, většinou rozloženými do následujících tří let) naplánovaly všechny potřebné kroky a zahájily činnosti, směřující k naplnění požadavků nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Už první výsledky těchto činností, např. studie vytíženosti výrobních strojů, ukazují, že strojový park většiny firem je zbytečně velký a některé stroje jsou využívány třeba jen jeden den v týdnu (důvodem je např. to, že stroj je trvale seřízen pro určitý typ obrobku a firma nemusí proplácet čas seřizování). Domnívám se, že čtyřleté přechodové období je pro splnění požadavků nařízení vlády č. 378/2001 Sb. sice kritická, ale dostačující doba a při promyšleném a odpovědném přístupu k řešení úkolu lze očekávat, že se část vynaložených prostředků firmám vrátí, např. v podobě úspor na nákladech souvisejících s údržbou, a opravami nejstarších a obvykle také nejporuchovějších zařízení.
Cílem tohoto příspěvku je alespoň trochu napravit chybu Ministerstva práce a sociálních věcí, které dodnes nepovažovalo za nutné upozornit na závažnost jím zpracovaného předpisu, jakoby si ani neuvědomovalo jeho dopad na český průmysl.

Další články

Obráběcí stroje a technologie

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: