Ke splnění minimálních požadavků na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku, které je s daným zařízením spojeno (§ 3), musí provozovatelé často značně zastaralých výrobních zařízení provést řadu kroků (z nichž ani jeden není jednoduchý), směřujících k dosažení vyšší bezpečnosti provozovaných zařízení. Především je nutné stanovit mezní hodnoty strojů, vymezit a pojmenovat všechny nebezpečné prostory, v nich identifikovat jednotlivá nebezpečí, vyhodnotit jejich úroveň a o všem pořídit dokumentaci, která slouží jako podklad pro posouzení stávajících bezpečnostních opatření. Zároveň je nezbytné stanovit kategorie požadavků na bezpečnostní části řídicích systémů jednotlivých strojů, bez ohledu na druh použité energie (elektrické, pneumatické, hydraulické atd.). Podle dokumentace stávajícího řešení bezpečnostních částí řídicího systému (pokud dokumentace není k dispozici, je nutné ji obstarat) je třeba rozhodnout, zda konstrukční řešení stroje z hlediska bezpečnosti odpovídá stanovenému riziku, či zda musí být provedeny úpravy. Pokud jsou úpravy nutné, musí je někdo navrhnout a zrealizovat.
To všechno je předpokladem pro splnění nenápadného, leč o to záludnějšího požadavku, aby ovládání stroje bylo bezpečné i v případě jeho poruchy nebo poškození, "ukrytého" pod písmenem h) prvního odstavce § 3 nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Tento požadavek se jednoznačně týká tzv. funkční bezpečnosti řídicích obvodů pro bezpečnostní funkce a vyžaduje, aby odolnost těchto obvodů vůči závadám, které mohou vést k selhání bezpečnostní funkce, byla na úrovni, která odpovídá stanovenému riziku. Ještě tvrdší je ustanovení písmena f) čtvrtého odstavce § 3, které uvádí, že blokovací zařízení ochranných krytů musí splňovat normovou hodnotu, tedy všechny požadavky ČSN EN 1088.