Je také evidentní, že různé typy vrtacích nástrojů budou také vytvářet otvory různé kvality, a to z hlediska rozměrové přesnosti, drsnosti povrchu, kvality povrchové vrstvy v otvoru či přesnosti jeho polohy na obrobku, přímosti, kolmosti atd. Vrtání je převážně hrubovací operace, avšak podle požadavků na finální otvor může být určitým nástrojem za vhodných podmínek obrábění dosaženo konečných parametrů kvality v rámci jediné operace. Proto je důležité zvolit takový nástroj, který bezpečně zajistí za reálných pracovních podmínek obrobení otvoru, ke kterému se již nebudeme muset vracet, anebo, pokud to není možné, připraví otvor co nejvýhodněji pro následné operace (např. vystružování, závitování, radiální zapichování apod.). Pouze takto nastavená operace s potřebnou produktivitou a bezpečností zajistí vyváženou ekonomickou efektivitu a nízkou nákladovost. Jeden nástroj bude levnější než dva, jedna operace bude kratší než dvě, a pokud již budou další nástroj a operace nezbytné, je třeba, aby nedocházelo například k tomu, že vinou nevhodně připraveného základního otvoru (nesprávný či nepravidelný přídavek, špatná poloha na obrobku, (ne)přímost otvoru, zpevněná povrchová vrstva v otvoru, nesprávná hloubka atd.) bude životnost nástroje při následné operaci nízká (zvýšené náklady na nástroj), finální podoba otvoru nebude splňovat požadované parametry (vznik zmetku) nebo dojde k havárii (zničení nástroje, mnohdy i obrobku) spojené s rizikem poškození stroje, vybavení či dokonce zdraví pracovníků obsluhy.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že není třeba se vrtacích operací obávat, je však důležité zohlednit všechna možná úskalí a připravit podmínky a vybavení tak, aby zajistily bezpečné, spolehlivé, produktivní a ekonomické obrobení každého konkrétního otvoru. S tím samozřejmě souvisejí také přesné informace o materiálu obrobku – takové, ze kterých můžeme správně stanovit obrobitelnost konkrétních polotovarů (např. složení materiálu, jeho původ, proces výroby, tepelné zpracování, mechanické vlastnosti, struktura v povrchových vrstvách i v jádře, postup přípravy konkrétního polotovaru apod.). Tyto skutečnosti jsou samozřejmě důležité u veškerých obráběcích operací a nikdy se nevyplácí podceňovat je.
Chceme-li dosáhnout skutečné rentability vrtacích a následných operací obrábění otvorů, je odpověď na úvodní otázku skutečně cestou od otvoru k vrtáku. Víme totiž, čeho je třeba dosáhnout – s nejvyšší efektivitou a nejmenším úsilím – a přizpůsobíme tedy volbu nástroje aktuálním podmínkám a podřídíme ji kýženému výsledku. Pořízení vlastního nástroje je pouze vyústěním naší snahy „koupit si otvor“, protože ten je centrem našeho zájmu. Vrták je prostředkem, jak toho dosáhnout. Proto je na trhu k dispozici velké množství vrtacích nástrojů – různých konstrukcí, provedení a značek – jimiž se dodavatelé nástrojů snaží pokrýt potřeby nejširší škály aplikací ve výrobních provozech.