Díly jsou uzavřeny do odhrotovávací komory, kam je následně vtlačena zápalná plynná směs – kyslík s metanem anebo kyslík s vodíkem. Směs má přesně daný poměr, který je pro každý materiál jiný. Následně je zažehnuta zapalovací svíčkou a tím dochází k řízenému výbuchu o teplotě 2 500 °C až 3 500 °C. Ve 20 milisekundách dochází k vlastnímu procesu termické oxidace „vypaření hrotů, plen a jiných metalických nečistot“, a to v celém objemu obrobku nebo odlitku, i v těch nejzazších místech, která si jen lze představit, uvnitř i na povrchu, v průniku děr – velkých, krátkých, dlouhých, malých i těch nejmenších, milimetrových. A právě v tom tkví tajemství výše uvedené „stoprocentní záruky“. Hroty, pleny a jiné metalické nečistoty jsou odstraněny naráz a všude.
Po výbuchu jsou veškeré hrany v celém objemu obrobku zpevněny. Hrany jsou ostré, ale nejsou řezné, zároveň nedochází k žádným materiálovým změnám ani změnám jakýchkoli rozměrů. Díl nestihne přijmout výbuchem vyvinuté „teplo" a ohřeje se maximálně na 60–150 °C, podle druhu materiálu a nastavení stroje. Za zmínku stojí, že nedochází k žádnému poškození závitů. Závity se nechovají jako hrot, ale díky kuželovému tvaru odvádějí teplo do základního materiálu.