Muž, který se ujal Ringhofferova odkazu, byl jeho syn František, narozený 22. listopadu 1844. Zpočátku sice působil jako důstojník, ale brzy se v něm probudily geny po otci, dědovi i pradědovi a plně se zabýval podnikáním ve strojírenství. Podnik sice neřídil sám, protože měl ještě po boku bratry Emanuela a Viktora, ale jeho velké organizátorské přednosti a zejména z armády převzatý smysl pro vysokou kázeň z něho brzy učinily "velkého šéfa". Tuto svoji velikost ovšem nepromarnil v nějakém neúčelném kacéřování lidí, ale v jejich řízení takovým způsobem, že se mu dařilo vyvíjet a produkovat konkurenčně zajímavé železniční vagony (4500 vozů za léta 1874 - 1890) a společně s tramvajemi je i úspěšně exportovat do zahraničí. Rovněž realizoval otcovy sny o výrobě zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary a další velké investiční celky.
Jestliže jeho otec František Ringhoffer se jako starosta Smíchova současně zasloužil o řadu společensky významných aktivit, včetně toho, že nový Smíchov se vlastně stal prvním městem, jehož výstavba se odvíjela plánovitě, tak i František Ringhoffer junior neomezoval své kvality pouze na byznys. Možno říci, že to byl právě on, kdo se velkou měrou zasloužil o některé sociální programy ve svém podniku, které se pak staly vzorem i pro ostatní společnosti. Byl to například Zaměstnanecký penzijní fond z roku 1878, nebo Dělnické starobní pojištění z roku 1889, které na tehdejší dobu zajišťovaly zaměstnancům vcelku solidní důchody, včetně dalších příspěvků (invalidní renta, pohřebné, výchovné na děti atd.). Ringhoffer rovněž nechal stavět domy pro zaměstnance (pro 700 rodin), které už měly vodovod i kanalizaci. Tato firma byla štikou i v dalších oblastech, jak o tom svědčí závodní lékařská a ambulantní služba, která měla od roku 1886 stálou pohotovost.