Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Osobnosti českého průmyslu: František Ringhoffer
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Osobnosti českého průmyslu: František Ringhoffer

Když František Ringhoffer zakoupil 21. února 1852 na Smíchově pozemky, ohraničené dnešními ulicemi Štefánikovou, Plzeňskou a Kartouzskou, a začal stavět novou továrnu na železniční vagony, nikdo jistě netušil, jak velký podnik z toho vzejde.

Od roku 1854 Ringhoffer vyráběl nákladní vagony. Prvním byl uhlák, který opustil novou halu 20. dubna 1854. V dalších letech rozšířil svůj podnik o slévárnu a kotlárnu. Postupně vybudoval vůbec největší vagonku v rakouské monarchii, která od roku 1863 vyráběla i vozy osobní. Prvních deset vagonů bylo prodáno jižní státní dráze. Zanedlouho přišla prestižní zakázka, a to přímo od císařského dvora ve Vídni. Rodinná firma Ringhoffer na jejím podkladě dodala tři salonní vozy pro rakouskou císařovnu Alžbětu.

Vagony, trubky a pivo

František Ringhoffer byl rovněž prvním podnikatelem, jenž v Rakousku-Uhersku zavedl válcování bezešvých trubek. Není bez zajímavosti, že se jménem Ringhoffer je spjat i pivovar ve Velkých Popovicích. Když byla doložena vydatnost pramenů v okolních lesích, rozhodl František Ringhoffer o výstavbě nového pivovaru na svém vlastním pozemku. To bylo v roce 1871. O tři roky později již byla uvařena první várka a v roce 1875 činil tamní výstav 18 000 hektolitrů. Ve strategickém myšlení Františka Ringhoffera se stále více objevovala představa, že je třeba vyvíjet vyrábět celé velké investiční komplexy. Žel, k rozvinutí této ideje již neměl dost času, protože zcela nečekaně zemřel 23. března 1873. Bylo mu pouhých 56 let.

František II.

Muž, který se ujal Ringhofferova odkazu, byl jeho syn František, narozený 22. listopadu 1844. Zpočátku sice působil jako důstojník, ale brzy se v něm probudily geny po otci, dědovi i pradědovi a plně se zabýval podnikáním ve strojírenství. Podnik sice neřídil sám, protože měl ještě po boku bratry Emanuela a Viktora, ale jeho velké organizátorské přednosti a zejména z armády převzatý smysl pro vysokou kázeň z něho brzy učinily "velkého šéfa". Tuto svoji velikost ovšem nepromarnil v nějakém neúčelném kacéřování lidí, ale v jejich řízení takovým způsobem, že se mu dařilo vyvíjet a produkovat konkurenčně zajímavé železniční vagony (4500 vozů za léta 1874 - 1890) a společně s tramvajemi je i úspěšně exportovat do zahraničí. Rovněž realizoval otcovy sny o výrobě zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary a další velké investiční celky.
Jestliže jeho otec František Ringhoffer se jako starosta Smíchova současně zasloužil o řadu společensky významných aktivit, včetně toho, že nový Smíchov se vlastně stal prvním městem, jehož výstavba se odvíjela plánovitě, tak i František Ringhoffer junior neomezoval své kvality pouze na byznys. Možno říci, že to byl právě on, kdo se velkou měrou zasloužil o některé sociální programy ve svém podniku, které se pak staly vzorem i pro ostatní společnosti. Byl to například Zaměstnanecký penzijní fond z roku 1878, nebo Dělnické starobní pojištění z roku 1889, které na tehdejší dobu zajišťovaly zaměstnancům vcelku solidní důchody, včetně dalších příspěvků (invalidní renta, pohřebné, výchovné na děti atd.). Ringhoffer rovněž nechal stavět domy pro zaměstnance (pro 700 rodin), které už měly vodovod i kanalizaci. Tato firma byla štikou i v dalších oblastech, jak o tom svědčí závodní lékařská a ambulantní služba, která měla od roku 1886 stálou pohotovost.

František III.

Po smrti Františka Ringhoffera (23. července 1909) se vedení ujal jeho syn - Ing. František Ringhoffer (31. 5. 1874 - 29. 2. 1940). Tento představitel již páté generace Ringhofferů byl tržními okolnostmi donucen ukončit podnikání na bázi rodinné firmy a od roku 1911 přejít k akciové společnosti. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se již proslulá Ringhofferovka společně s vagonkami v Kopřivnici a ve Studénce stala vůbec největším světovým producentem železničních vozů.
§§§
Po druhé světové válce byly Ringhofferovy závody znárodněny. Na počátku dubna 1958 pak spojením závodů ČKD Sokolovo a ČKD Stalingrad s některými menšími specializovanými provozy, jako bylo například Stavoloko v Radotíně a Hefa ve Vysočanech, byla vytvořena výrobně hospodářská jednotka ČKD Praha. A právě k ní byly v roce 1963 přičleněny závody Tatra (bývalý Ringhoffer) a Polovodiče (bývalá Janečkova zbrojovka).

Další články

Financování stroj. výroby/Podniková ekonomika

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky














Sledujte nás na sociálních sítích: