Jindřich Waldes měl různé přezdívky, které vyvěraly z jeho obrovské vitality zúročené v podnikatelských nápadech a hospodářských výsledcích. Říkali mu například "světový král knoflíků". A také si vysloužil přezdívku "Baťa knoflíků". Mimochodem, právě s firmou Baťa se Waldesovi dařilo dobře obchodovat. Do Zlína totiž dodával na boty stiskací knoflíčky, kterým se říkalo "tlačky". Také Waldesův nejstarší syn Jiří působil u Bati na praxi. Waldes si Baťu z legrace dobíral, když tvrdil: "Pokud Baťa nedokáže něco vyrobit levněji, pak jsou to výrobky od Waldese." Není divu, vždyť už na počátku 20. let dvacátého století přišel Waldes na trh se zipem. Podobně jako Baťa, i Waldes pochopil, že úspěch mu zaručí jen automatizace produkce a neustálá konstrukční inovace včetně vlastní výroby speciálních strojů k výrobě. Prostě to, čemu se dnes říká vědecká organizace práce a racionalizace produkce. Stačí uvést, že firma registrovala stovky patentů (35 tuzemských a 800 zahraničních) a 120 ochranných známek po celém světě.
A rovněž nelze zapomínat, že sám říkal, že za mnohé vděčí svým zaměstnancům. O tom, že si vážil jejich práce, svědčí například fakt, že z jeho podpůrného fondu byly zaměstnancům vypláceny příspěvky při narození dítěte, v mateřství, při úmrtí v rodině, na otop, na stěhování, za věrnost firmě, za zlepšovací návrhy i půjčky. Za vylepšení neboli inovaci, jak se dnes říká, dokázal zaměstnanci poskytnout odměnu třeba i ve formě dvoutýdenního zájezdu do Francie.