Ložisko nesmí být mazacím médiem přeplněno, jinak vznikají energetické ztráty. Aby bylo možné hodnotit a měřit množství vyvinutého tepla na jednotku povrchové plochy ložiska, je třeba zkoušené ložisko tepelně izolovat tak, aby se vzniklé teplo nemohlo odvádět do okolí jinak než mazacím a současně i chladicím olejem. Zkoušená ložiska jsou v uložení umístěna do pouzder z textilu, stejně tak jsou ze stejného materiálu vyrobeny distanční a odstřikovací kroužky umístěné na hřídeli, aby bylo zabráněno nežádoucímu přestupu tepla ze zkoušených ložisek do okolí. Při zkoušce jsou ložiska zatěžována silou, která odpovídá výpočtové trvanlivosti Lh = 104 až 105 při frekvenci otáčení dané katalogovou hodnotou. V průběhu zkoušky se frekvence otáčení po intervalech 60 min mění z výchozí hodnoty 0,25 nk na hodnoty nk (0,5, 0,7, 1,0, 1,25 a 1,5). Základní frekvence otáčení se určí z ustálených teplot jednotlivých zkoušených ložisek při jednotlivých zkušebních režimech jako frekvence otáčení, při níž podle prognózy pomocí lineární regresní funkce dosáhne výstupní olej nebo nehřídelový kroužek určené hraniční teploty 100 0C. Pro konečné rozhodnutí, zda ložiska dosáhla určité velikosti mezní frekvence otáčení, slouží jejich celkový stav. Ložiska po zkoušce nesmí vykazovat opotřebení zadíracího charakteru či destrukci součástek ložiska.