Rhino jako plošný modelář pracuje s tzv. hraniční reprezentací těles a ploch, těleso je zde tedy chápáno jako libovolný počet ploch, které jsou navzájem spojeny tak, že beze zbytku uzavírají objem. Z toho plyne velice příjemný důsledek - z tělesa lze kdykoliv vyjmout libovolný počet ploch, upravit jejich tvar a poté je připojit zpět nebo takto vzniklý otvor zaplnit nově zkonstruovanými plochami. Rhino se tak stává vhodným doplňkem objemového modeláře.
Arzenál příkazů pro tvorbu ploch je velice pestrý, kromě běžných funkcí, jako vytažení, tažení po 1 a 2 trasách nebo rotace profilu kolem osy, je zde velice silná funkce Síť křivek, která generuje plochu v dané toleranci vůči výchozím křivkám nebo hranám ploch, a zajímavý je také příkaz Plát, který mimo jiné dokáže vyplnit n-stranný otvor tečnou plochou. U mnoha funkcí lze definovat návaznost nové plochy na okolní plochy až do stupně G2 (spojitost křivostí).
Z ploch a těles lze získávat řezy a kontury (sada řezů s danou roztečí), je možné generovat jejich průniky i maximální vnější tvary (siluety). Velice užitečnou funkcí je výpočet obálkového kvádru, který představuje maximální rozměry tělesa v jednotlivých osách. Pro strojaře jsou důležité také transformační funkce - kromě obligátních polí a různých deformací naleznete v Rhinu také funkce pro ustavování objektů mezi dva nebo tři referenční body nebo pro orientaci objektu kolmo ke křivce či ploše.