Tvarová složitost geometrie dílů a materiály z řad vysokopevnostních ocelí nebo hliníku (s větší tloušťkou plechu přístřihu) vyžadují dostatečnou přesnost a rychlost numerické simulace. Ve výpočtových simulacích procesů plošného tváření se využívá numerická metoda konečných prvků, v níž je lisovaná součást v prostoru popsána trojúhelníkovými nebo čtyřúhelníkovými skořepinovými prvky. K ověření lisovatelnosti se používají rychlé jednokrokové, vícekrokové a inverzní řešiče, které řeší výpočty energetických pohybových rovnic implicitní numerickou metodou (PAM QuikStamp Direct a Inverse). Získání výsledků řešením implicitní numerickou metodou je možné řádově v minutách.
Precizní realistické řešení poskytují řešiče používající explicitní numerickou metodu pro řešení energetických pohybových rovnic (PAM-Stamp). Výsledky explicitní numerickou metodou lze získat řádově v hodinách. Avšak při použití optimalizace některých parametrů okrajových podmínek, jako je počet úrovní adaptivního síťování se zjemňováním konečnoprvkové sítě přístřihu v průběhu simulace či nastavení výkonných algoritmů pro generování adaptivního síťování se dostaneme na časy řádově desítek minut. U explicitní metody platí vztah, že čím menší je nejmenší element sítě, tím probíhá výpočet s menším časovým krokem, což je podmínkou stability řešení, a tím se prodlužuje doba výpočtu.
Z lisařské praxe je známo, že naprostá většina problematických dílů, které se nechávají numerickou simulací ověřit, nesplňuje podmínky zjednodušeného modelu tenké skořepiny s membránovým stavem napjatosti a v těchto případech je třeba uvažovat s působením ohybové a krutové složky napjatosti (viz obrázek).
Pro zjednodušený model tenké skořepiny s membránovým stavem napjatosti platí, že tloušťka t, poloměry křivosti R a polohy středů křivosti se nemění náhle, přičemž R/2 > , zatížení modelu se nesmí měnit náhle a uložení skořepiny musí být staticky určité. Membránového modelu skořepiny se používá jen u některých programů sloužících k přibližnému orientačně-iteračnímu zjištění stavu potenciálu deformačních energií ověřované geometrie. Výsledky této analýzy slouží jako vodítko pro návrh technologických ploch. Protože u většiny dílů není splněna výše uvedená podmínka tenké skořepiny s membránovým stavem napjatosti, nelze programy používající zjednodušený model k simulaci tvarově složitých dílů použít a v případě, že se pro tyto díly použije, nejsou výsledky simulace realistické a zcela zásadně se rozcházejí s výsledky precizních řešičů, jako je např. PAM-Stamp, a neodpovídají fyzicky vylisovanému dílu.
Právě pro potřeby rychlé, ale přesné simulace ověřující navržené technologické plochy výlisku byla v dubnu 2001 uvedena na trh nová verze programových modulů PAM-QuikStamp Direct a PAM-QuikStamp Inverse 2000.1, které uvažují ve výpočtech s působením tahových, ohybových a krutových napjatostních složek. Na základě výsledků numerických simulací se provádí optimalizace tvaru dílu, lisovacího nářadí i samotného procesu lisování.