Velmi rozšířený problém a tím také důležitý požadavek při výrobě strojů se dotýká strukturování a vytváření softwaru pro řízení. Protože je řídicí software výraznou částí výrobního know-how, skrývá se právě v tvorbě softwaru významný potenciál pro vytváření hodnot. Proto je nutné software vytvářet jednotným způsobem pomocí jednoduchých a přitom velmi účinných nástrojů. Tvorba a obsluha programů, jakož i jejich dokumentace, ať již pro řízení, tak také pro decentralizované ovladače a regulátory pohonu, by měly být provedeny stejným způsobem a měly by být jednotné. Programátor se musí při programování regulátoru pohonu nebo PLC snadno orientovat ve známém prostředí. Vezmeme-li v úvahu dosavadní koncepce řízení s centrálním PLC a rozdělenými ovladači nebo regulátory pohonů, musí uživatel nutně ovládat značný počet drobných vývojových nástrojů.
Požadavky na vývoj softwaru pro řídicí systémy orientované do budoucna vedou k mezinárodní normě IEC 1131-3. Tato norma (která se t. č. prosazuje jako standard v automatizační technice) definuje následující prvky tvorby softwaru:
* strukturování softwaru pomocí rozličných druhů úkolů, programově-organizačních jednotek (POE), funkčních stavebních celků (FB) a funkcí (FUN);
* použití a tvorba dat pomocí různých typů dat a pomocí lokálních a globálních proměnných, přezkušování typů, úschovy dat;
* jazyky pro tvorbu programů jako "Seznam příkazů" (AWL - syntaxe podobná assembleru), "Kontaktní plán" (KOP - jako schéma), "Jazyk funkčních bloků" (FBS s bloky regulační techniky), "Strukturovaný text" (ST - spisovný jazyk PASCAL) nebo "Sekvenční blokové schéma" (AS - programové řetězce);
* knihovny pro opětovné použití softwarových modulů. Sem náleží:
- standardní knihovna: standardní části IEC 1131-3 (čítače, časovače, logické obvody), matematické funkce, operátory pro změnu typů;
- knihovna výrobce: specifické funkční celky výrobce, určené speciálně pro pohonnou techniku. Přídavně jsou nabízeny technologické funkce z katalogu předloh, jako je úhlově synchronní pohyb apod.;
- knihovna uživatele: zde si může uživatel uchovávat vlastní softwarové moduly (ochrana know-how). Samostatně vytvořený software je do knihovny zařazen jako funkční modul.
Těžištěm normy IEC 1131-3 je definice struktury softwaru - obzvláště ukládání dat a rozložení do modulů. Pod pojmem rozklad na moduly se rozumí přiřazení a rozdělení celkového řídicího softwaru do jednotlivých samostatně uzavřených částí. Předností tohoto uspořádání je logické funkční rozdělení a tím vznikající možnost opětovného využití softwaru. Rozklad na moduly přispívá významně k provozní bezpečnosti řídicího softwaru a tím i k provozní bezpečnosti strojového modulu.