Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Pomocník pro plánování výroby
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Pomocník pro plánování výroby

Většina lidí dnes ví, že žádná firma, která chce být konkurenceschopná, neobejde bez kvalitního ERP. Díky němu lze především řídit procesy, a to doslova všechny. Ne každý si však uvědomuje, jak velké mohou být rozdíly mezi systémy pro jednotlivé oblasti podnikání. Asi nejsofistikovanější ERP najdeme bezesporu ve výrobních firmách.

ERP (Enterprise Resource Planning) pro výrobní firmy jsou bezpochyby bohatší o řadu funkcionalit než systémy pro obchodní společnosti. Postačí si povšimnout největšího rozdílu. Ten spočívá v existenci modulů či funkcionalit, jako jsou především technická příprava výroby, řízení výroby a obvykle nejkomplexnější nástroj – plánování výroby.

U ERP systémů pro výrobní společnosti došlo na trhu v posledních letech ke značnému vyrovnání rozsahu i obsahu funkcionalit, z nichž právě problematika plánování prožívá veliký rozvoj. Sama funkcionalita se rozvíjí nejen jako součást ERP systémů, ale na trhu je i několik produktů, které se vymykají standardnímu přístupu, které ERP zvládají a jsou to specializovaná řešení takzvaného pokročilého plánování APS (Advanced Planning System). Právě v posledních letech se rozvíjí trend, kdy tyto pokročilé metody plánování jsou integrovány ve větší nebo menší míře přímo do ERP systému.
Na tomto místě bychom mohli úspěšně polemizovat, který informační systém disponuje opravdovým systémem APS a který to jen předstírá nebo jen deklaruje, ale to není téma tohoto příspěvku. Shoda nastane bezpochyby v tom, že dnes kterýkoli vyspělý ERP systém pro výrobní společnosti disponuje nějakým nástrojem pro plánování výroby.

Nástroje pro plánování

Vlastní, více či méně složité, plánovací algoritmy, s nimiž tyto plánovací nástroje pracují, jsou jedna věc. Druhou věcí je rozsah a kvalita datové základny, se kterou tyto systémy pracují. Jen připomenutí: definice pracovišť a jejich kalendáře, technologické postupy s jednotlivými operacemi, časy přípravnými s časy vlastní operace, s časy zakončení, mezioperační časy, časy překrývání operací, (výrobní dávky), kooperace, dodací lhůty materiálů, alternativní materiály, alternativní operace a další. Bezpochyby by se dalo pokračovat ještě dlouho a dlouho. Tohle snad chápou všichni. S nesprávnými daty nelze správně plánovat!

Další kapitolou je absolutní podmínka aktualizace dat v systému v souladu s reálným časem. Všechny činnosti, které uživatel provede, musí být zaneseny v ERP systému. Že jsme udělali nějakou operaci a nezadali ji do systému? Nevadí, zítra to doženeme. Tak takto určitě ne! Plánovací mechanismus – ani u nejlepších APS systémů – samozřejmě znova plánuje práci, která je sice hotová, ale nikdo to „systému nesdělil“…

A teď jeden – v praxi často zaznívající mýtus – „Máme data v pořádku, všechny transakce jsou v systému v reálném čase, máme skvělý ERP systém, máme APS, a tak to můžeme spustit!“

Že jsme na něco zapomněli? Ale na co? Ne na co, ale na koho? Přece na důležitou profesi plánovače!

Bez člověka to nejde

Ano, to je profese, která s pokročilými nástroji plánování v ERP systému nejenže nezaniká, ale právě naopak se stává klíčovou osobností v tomto složitém mechanismu. Zkusme se na metodiku použití těchto často velmi sofistikovaných plánovacích nástrojů podívat trochu podrobněji. I proto, že až příliš často ve výrobních společnostech je to činnost nedoceňovaná, nebo lépe, je podceňovaná.

Co je pro všechny systémy společné (přičemž ne zcela záleží na tom, jak vyspělý, anebo nevyspělý máme ERP systém) je metodika, kterou firmy používají při práci s moduly, které plánují výrobu)? Jaký je optimální způsob práce s těmito nástroji?
Takhle nějak může vypadat kusovník finálního výrobku.

 

 

 

 

 


Takhle nějak může vypadat kusovník finálního výrobku.
(Zdroj: Archiv J. Flídra)
Počátečním písmenem „P“ – modře jsou označeny položky vyráběné, a písmenem „M“ – zeleně jsou označeny položky nakupované.


Použijme jednoduchou názornou pomůcku, jak a v jakém sledu budou probíhat konkrétní činnosti v čase tak, aby finální výrobek byl vyroben. Otočíme kusovník o 90o doprava:

 

 

 


Otočíme kusovník o 90° doprava.
(Zdroj: Archiv J. Flídra)


Použijeme-li pak časovou osu (červeně) máme (schematicky!) časovou souslednost konkrétních činností, které v čase musíme realizovat, aby byl vyroben finální výrobek F v termínu, který byl smluvně dohodnut se zákazníkem. Nejprve musíme mít nakupované položky MPF1 a MPF2, abychom mohli vyrobit vyráběné položky PF1 a PF2. Následně vyrobíme položku PE2 atd. Princip je zřejmý. Ovšem, u jednoho výrobku je to jednoduché. Ale ve skutečnosti jsou ve výrobní firmě rozpracovány desítky, v nejednom případě i stovky takovýchto zakázek. Zjednodušeně by to mohlo vypadat asi takto:

 

 

 

 

 

 

 


Ve skutečnosti jsou ve výrobní firmě rozpracovány desítky, v nejednom případě i stovky takovýchto zakázek.
(Zdroj: Archiv J. Flídra)


To je samozřejmě jen schéma, ve skutečnosti je to složitější, ale pro přiblížení plánovací metodiky, resp. práce plánovače, takové zjednodušení postačí.
Pro přiblížení práce s plánovacími nástroji je třeba rozdělit časovou osu na tři úseky:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Pro přiblížení práce s plánovacími nástroji je třeba  rozdělit časovou osu na tři úseky.
(Zdroj: Archiv J. Flídra)


Časový úsek „A“

Je nejbližším časovým úsekem v jednotkách dnů ode dneška. Mohou to být dva, tři dny i týden. Jeho délka se odvozuje od celkové průběžné doby výroby typických finálních výrobků, které firma vyrábí. Obecně samozřejmě platí, že čím kratší je průběžná doba výroby, tím kratší je tento úsek, a naopak je-li průběžná doba dlouhá, bude úsek A delší. Zmiňovaný týdenní úsek bývá častý.

Čím je tento časový úsek charakteristický? V tomto časovém úseku jsou realitou rozpracované operace z minulosti, na kterých se již pracuje. Materiál na operace bezprostředně následující je k dispozici, technologické postupy hotové, stroje nachystané, plánovači již řeší systémem dílenského řízení, který pracovník na kterou směnu bude tu či onu operaci provádět.

Časový úsek „A“ bychom mohli nazvat úsekem „hájení“, tedy dobou, kdy by již nikdo neměl do výroby zasahovat, měnit, přeplánovat atd. Výjimky mohou být dány v této době jen výjimečnými mimořádnými důvody – porucha stroje, výpadky dodávky proudu, zvýšená nemocnost a podobně.

Časový úsek „B“

Obvyklým časovým úsekem zde mohou být jednotky týdnů. Pro toto období je již jasná zakázková náplň, materiálové zajištění je již v pokročilém stavu zajištěnosti, stejně tak kusovníky, technologické postupy, přípravky, měřidla atd. Již se nepředpokládají žádné rozsáhlé změny v datové základně nebo posuny termínů pro jednotlivé zakázky. Datová základna je tedy již velmi reálná. Jaká je tady úloha plánovače? Vezmeme-li příklad týdenního plánu (časový úsek „A“), pak od pondělí do čtvrtka se zabývá optimalizací kapacit a zajištění výroby v úseku „B“ s tím, že největší důraz klade na plán pro týden nadcházející, který zveřejňuje ve finální podobě ve čtvrtek konkrétního týdne pro týden následující. V úseku „B“ jsou vidět již jednotlivé kapacitní disproporce, které je možno dílčími přesuny operací „vyhlazovat“

Časový úsek „C“

Tento úsek je přesněji možno nazývat výhledem. V tomto období jsou ještě značné časové i věcné turbulence v rámci zakázkové náplně i v oblasti dodavatelských vztahů a pro toto období můžeme plánovací mechanismus nechat působit bez silných plánovacích zásahů lidského činitele, protože je to z pohledu věcného zakázkově velmi „nestabilní“ období.

Tímto stručným připomenutím metodiky využívání, často velmi silných plánovacích nástrojů, chceme zdůraznit potřebu mít obsazené pozice plánovačů. A to nejen „obsazené“, ale musí to být lidé s hlubokou znalostí věcné problematiky (konstrukce, technologie, organizace práce atd.) na straně jedné a s hlubokou znalostí sofistikovaných plánovacích nástrojů na straně druhé. Jejich úkolem je denní korigování a ladění průběhu výrobních zakázek firmou. Obsazení takové pozice tím správným člověkem tedy není vůbec snadné. Avšak i když se to zdaří, firma ještě zdaleka není v cíli. Řízení plánování výrobní produkce zdaleka není jen úlohou plánovačů. Je nezbytným požadavkem, aby v rámci svých kompetencí doslova každý pracovník co nejzodpovědněji splnil úlohy, které mu jsou ve firmě svěřeny.

Eliminovat skluz

To, co pokazí nákupce, skladník, mistr, obchodní ředitel nebo kdokoli jiný, již ani nejkvalifikovanější plánovač nebude umět dohnat. Správně plánovat je zcela bez jakékoli pochybnosti komplexním úkolem pro celou firmu. Důležitým parametrem, který informuje o míře správného či nesprávného plánování, je skluz výrobních zakázek oproti termínům dodání, které jsou nasmlouvány se zákazníky. Maximální procento těchto zakázek v rámci celé firmy nemůže překročit cca 20 %. Pokud je to více, nebo dokonce významně více, pak je zcela mimo realitu se domnívat, že takový stav je schopen APS systém vyladit a tyto skluzy odstranit i s tím nejschopnějším plánovačem. Tím méně na „stisknutí jednoho tlačítka“, jak se stále ještě i dnes někteří domnívají.

Je tedy zřejmé, že i ten nejlepší (nejdražší?) APS plánovací nástroj vyžaduje disciplínu a plnění úkolů všech, kteří jakýmkoliv způsobem ovlivňují průběh zakázky výrobní firmou. Teprve poté bude plnit plánovací modul úlohu, která se od něho očekává.


Ing. Jiří Flídr

Další články

Informační technologie/E-business
Technologie tváření, slévárenství
Obráběcí stroje a technologie
Nekonvenční technologie
Renovace a údržba
Pneumatické prvky/ kompresory
Elektrotechnika a regulace
Převody/pohony/ložiska/spojky
Automatizace, regulace
CAD/CAM/CAE/CIM
Výzkum/ vývoj
Průmyslové kapaliny

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: