Ale i kvalita ocelových povrchů ložisek se výrazně mění. Nejde o to, aby oběžné dráhy byly díky novým výrobním technologiím jen stále hladší a hladší. To by ložisku vůbec neprospělo, protože by to značně ztížilo tvorbu olejového filmu. Povrch oběžných drah musí být hladký, aby nedocházelo ke škodlivému styku kov na kov, a současně dostatečně drsný, aby se olej na površích udržel a měl možnost vytvořit olejový film. Touto zdánlivě paradoxní úlohou se zabývá takzvaná topografie povrchu. Topograficky optimalizovanými povrchy jsou vybavena např. ložiska SKF Explorer, která představují nejmodernější generaci valivých ložisek SKF.
To bylo jen několik příkladů z dnešního světa ložisek. Našlo by se mnoho dalších zajímavostí. Namísto jednoduchých ložisek se například stále více prosazují ložiskové jednotky, které kromě ložiska samotného obsahují i těsnicí systém, mazivo a další prvky včetně elektroniky. Ale o tom zase někdy jindy.
Miloslav Hloušek