Požárněbezpečnostní požadavky na vyhrazená technická zařízení určená k ochraně technologií a objektů před požáry

Vznik, rozvoj a šíření požáru v objektech závisí na mnoha činitelích. Obecně lze však konstatovat, že požární ochranu a požární bezpečnost technologií a stavebních objektů výrobního, ale i nevýrobního charakteru lze velmi pozitivně ovlivnit aplikací příslušných prvků aktivní požární ochrany. Jedná se především o použití vyhrazených druhů požárně bezpečnostních zařízení, jimiž lze zajistit včasnou detekci a lokalizaci požáru nebo dokonce samočinné potlačení požáru. Mezi nejznámější a nejúčinnější druhy těchto PBZ se řadí stabilní hasicí zařízení (SHZ), která jsou současně VZT tlakovými anebo plynovými. K nejznámějším a nejrozšířenějším vyhrazeným věcným prostředkům požární ochrany však bezesporu patří hasicí přístroje (HP), které jsou ve smyslu platné právní úpravy rovněž považovány za tlaková VTZ.

SHZ jsou bezesporu jedním z nejspolehlivějších základních prvků aktivní požární ochrany, které patří do skupiny tzv. vyhrazených PBZ. Jedná se o skupinu výrobků určených k trvalému zabudování do stavby, které podmiňují požární bezpečnost stavby, a na jejichž projektování, instalaci, provoz, kontrolu, údržbu a opravy jsou proto kladeny předpisy o požární ochraně zvláštní požadavky.

Technické podmínky související se zajištěním provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení stanoví zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů a v detailech pak vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb. a vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. Zde je však třeba zdůraznit, že na výrobu a bezpečný provoz těchto zařízení se vztahují i jiné předpisy z oblasti vyhrazených technických zařízení včetně českých technických norem, jejichž dodržení pro bezpečný a funkční provoz je nezbytné.

SHZ zajišťuje buď automaticky, nebo prostřednictvím systému EPS včasné a rychlé hašení požáru přímo v místě jeho vzniku, a to včetně vyhlášení požárního poplachu. Hlavním účelem SHZ je především minimalizace doby volného rozvoje požáru a jeho lokalizace. I když je převážná část těchto zařízení projektována pro tzv. uvedení požáru pod kontrolu (hašení do fáze lokalizace požáru) existují i systémy, které jsou schopny požár likvidovat zcela. V obou případech je však nutná i následná asistence jednotky požární ochrany.

SHZ jsou však současně výrobky určenými k zabudování do staveb a patří proto mezi tzv. „stanovené výrobky“, které podléhají posouzení shody autorizovanou osobou podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pro většinu součástí (komponentů) SHZ existují harmonizované evropské technické specifikace, podle kterých může být provedeno ověření stálosti vlastností v souladu s přímo aplikovatelným právním předpisem EU, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. Na SHZ jako celek však harmonizovaná evropská technická specifikace neexistuje. Konkrétní postup posouzení shody u těchto zařízení proto v České republice, a to plně v souladu s evropským právem, upravuje nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů (viz příloha č. 2, tab. 10 Technická zařízení staveb, položka č. 3 – Výrobky pro potlačení a hašení požáru).

SHZ obvykle sestávají z nádrže nebo tlakového zásobníku na hasivo, čerpacího zařízení, potrubních rozvodů s řídicími ventily a výstřikových koncovek účelně rozmístěných v chráněném úseku nebo technologii. Nedílnou součástí většiny SHZ je pak detekční, řídicí, monitorovací a poplachové zařízení.

SHZ se obecně dělí podle aplikovaného hasiva na následující druhy: vodní, pěnová, prášková, plynová, aerosolová.

Plynová SHZ jsou sestavena ze zdroje hasiva (např. svazky tlakových lahví N2, CO2, Inergen apod.) a potrubí, kterým plyn na základě příslušného impulzu z ústředny SHZ proudí do chráněného prostoru.

U práškových a vysokotlakých mlhových SHZ se jedná o kombinované hašení. V prvním případě prášek plní funkci hasiva a plyn pak funkci hasiva i výtlačného média. Ve druhém případě plní funkci hasiva voda a plyn funkci hasiva i výtlačného média.

Nedílnou součástí plynových, práškových a vysokotlakých mlhových SHZ jsou tlakové lahve.

Další technické požadavky na SHZ, jejichž součástí jsou tlakové nádoby na plyny, vyplývají z ČSN 07 8304+Z1 Tlakové nádoby na plyny – Provozní pravidla:
Počet nádob, které jsou součástí systémů SHZ umístěných v jednopodlažním a vícepodlažním objektu, může být nejvýše 320 (přepočteno na nádoby s vodním objemem 50 Iitrů) v jednom požárním úseku. Všechny nádoby musí být vybaveny tlakovou pojistkou proti výbuchu vnitřním přetlakem. Jsou-li instalovány nádoby do počtu 24 ks včetně (přepočteno na nádoby s vodním objemem 50 Iitrů), mohou být umístěny v chráněném prostoru. Je-li instalováno více než 24 nádob (přepočteno na nádoby s vodním objemem 50 Iitrů), musí být umístěny v samostatné místnosti určené výhradně pro umístění nádob systému SHZ. Tato místnost musí tvořit samostatný požární úsek, konstrukce musí být druhu DP1 s požární odolností minimálně EI 60.

Počet nádob, které jsou součástí systémů SHZ umístěných v suterénních prostorech, může být celkově nejvýše 160 (přepočteno na nádoby s vodním objemem 50 Iitrů). Všechny nádoby musí být vybaveny tlakovou pojistkou proti výbuchu vnitřním přetlakem. Je-li instalováno více než 6 nádob (přepočteno na nádoby s vodním objemem 50 Iitrů), musí být umístěny v samostatné místnosti určené výhradně pro umístění nádob systému SHZ. Tato místnost musí tvořit samostatný požární úsek, konstrukce musí být druhu DP1 s požární odolností minimálně EI 90.

Prostor nad vstupními dveřmi do místnosti a vnitřní prostor místnosti s nádobami musí být vybaveny výstražným systémem indikujícím případ poklesu tlaku v nádobách s hasivem nebo únik hasiva.

Pokud jsou nádoby stabilních hasicích zařízení umístěny v prostoru mimo chráněný úsek a celkové množství hasiva v nádobách je ve vztahu k objemu prostoru s nádobami vyšší než hodnota NOAEL, musí být v případě zaznamenaného úniku hasiva uvedeno do provozu havarijní větrání, tj. 6násobná výměna vzduchu za hodinu. Odvětrání musí být vyvedeno mimo objekt.

Nádoby, které jsou součástí systémů stabilních hasicích zařízení, nesmějí být skladovány společně s jinými nádobami, které nejsou součástí SHZ. Toto ustanovení platí pro plné i prázdné nádoby. Rovněž nesmí být skladovány společně s žíravinami (vyjma uzavřených akumulátorů), s radioaktivními materiály a jinými nebezpečnými látkami.

Prostor, v němž jsou umístěny nádoby stabilních hasicích zařízení, musí být chráněn zařízením pro snížení tlaku, které v případě úniku hasiva zamezí destrukci konstrukcí vlivem zvýšení tlaku v prostoru.

Další technické požadavky na SHZ, jejichž součástí jsou tlakové nádoby stabilní, vyplývají z ČSN 69 0012+Z4 Tlakové nádoby stabilní – Provozní požadavky:
Součástí většiny vodních SHZ jsou stacionární tlakové nádrže, které smějí být uvedeny do provozu pouze tehdy, jestliže jejich stav neohrožuje bezpečnost osob a okolí a u nichž byly provedeny předepsané výchozí revize a zkoušky v normou předepsaných lhůtách.

Hasicí přístroje patří k nejznámějším druhům vyhrazených věcných prostředků požární ochrany. Hasicí přístroje obsahují určité množství hasiva, které může být vytlačováno účinkem vnitřního tlaku a nasměrováno do ohniska požáru. Tímto přetlakem může být akumulovaný přetlak nebo přetlak vytvořený uvolněním pomocného plynu z tlakové patrony.

Z hlediska operability lze rozdělit hasicí přístroje do následujících skupin:

• přenosné hasicí přístroje (podle ČSN EN 3-7+A1 Přenosné hasicí přístroje – Část 7: Vlastnosti, požadavky na hasicí schopnost a zkušební metody), jejichž konstrukce umožňuje přenášení a ruční obsluhu; v provozuschopném stavu mají hmotnost nejvýše 20 kg;
• ­pojízdné hasicí přístroje (podle ČSN EN 1866 Pojízdné hasicí přístroje – Část 1: Vlastnosti, požadavky na hasicí schopnost a zkušební metody přívěsné hasicí přístroje), o celkové hmotnosti větší než 20 kg konstruovaný tak, aby mohl být ručně přepravován a ručně ovládán jednou osobou; pojízdný hasicí přístroj je namontován na kolech (podvozku);
• ­přívěsné hasicí přístroje neboli pojízdné hasicí přístroje, které jsou namontovány na přívěsném podvozku určeném k připojení za silniční motorová vozidla.

Podle druhu použitého hasiva se hasicí přístroje dělí na:

• ­ vodní hasicí přístroje;
• ­ pěnové hasicí přístroje;
• ­ hasicí přístroje s náplní CO2;
• ­ práškové hasicí přístroje;
• ­ halonové hasicí přístroje.

Dalším kritériem, podle kterého lze rozdělit hasicí přístroje, je třída požáru podle ČSN EN 2+A1 Třídy požárů, pro kterou je daný hasicí přístroj určen:

• ­ Třída A – požáry pevných látek organického původu, jejichž hoření je doprovázeno žhnutím;
• ­ Třída B – požáry kapalin nebo látek přecházejících do kapalného skupenství;
• ­ Třída C – požáry plynů;
• ­ Třída D – požáry hořlavých kovů;
• ­ Třída F – požáry rostlinných nebo živočišných olejů a tuků používaných na (v) kuchyňských spotřebičích.

Z hlediska úkonů, které se provádějí při údržbě přenosných hasicích přístrojů, se hasicí přístroje třídí podle ČSN ISO 11602-2 Požární ochrana – Přenosné a pojízdné hasicí přístroje - Část 2: Prohlídka a údržba do následujících kategorií:

• ­ Kategorie 1: hasicí přístroje pod stálým tlakem, jejichž hasivem je voda, voda s přísadami nebo pěna;
• ­ Kategorie 2: hasicí přístroje pod stálým tlakem, jejichž hasivem je prášek nebo halon;
• ­ Kategorie 3: hasicí přístroje s tlakovou patronou na výtlačný plyn, jejichž hasivem je voda, voda s přísadami nebo pěna;
• ­ Kategorie 4: hasicí přístroje s tlakovou patronou na výtlačný plyn, jejichž hasivem je prášek;
• ­ Kategorie 5: hasicí přístroje CO₂.
  
  

Technické podmínky související se zajištěním provozuschopnosti hasicích přístrojů stanoví zákon č. 133/1985 Sb., v detailech pak vyhláška č. 246/2001 Sb. a vyhláška č. 23/2008 Sb. Zde je však třeba zdůraznit, že na výrobu a bezpečný provoz těchto zařízení se vztahují i jiné předpisy z oblasti vyhrazených technických zařízení včetně českých technických norem, jejichž dodržení pro bezpečný a funkční provoz je nezbytné.

Provozuschopnost hasicího přístroje se prokazuje ve smyslu podrobností uvedených v ustanovení § 6 vyhlášky č. 246/2001 Sb. dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených touto vyhláškou, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury. První kontrola provozuschopnosti hasicího přístroje musí být provedena nejdéle jeden rok před jeho instalací. Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce po každém jeho použití nebo tehdy, vznikne-li pochybnost o jeho provozuschopnosti (např. při mechanickém poškození) a nejméně jednou za rok, pokud průvodní dokumentace výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo posouzení požárního nebezpečí pro některé případy instalací (např. v chemicky agresivním prostředí) nestanoví lhůtu kratší.

Součástí údržby hasicích přístrojů je jejich periodická zkouška a plnění. Periodická zkouška, při které se provádí povrchová prohlídka, kontrola značení, prohlídka vnitřku nádoby, zkouška pevnosti a těsnosti nádoby, zkouška těsnosti spouštěcí armatury nebo ventilu a zkouška pojistného ventilu, se vykonává:

• hasicích přístrojů vodních a pěnových jednou za 3 roky;
• u ostatních jednou za 5 let.

Osoba, která provedla kontrolu, údržbu nebo opravu, opatří hasicí přístroj plombou spouštěcí armatury a trvale čitelným kontrolním štítkem tak, aby byl viditelný při pohledu na instalovaný hasicí přístroj, nevylučuje-li to konstrukční provedení hasicího přístroje. Kontrolní štítek nesmí zasahovat do typového štítku a překrývat výrobní číslo hasicího přístroje.

Na kontrolním štítku se vyznačuje měsíc a rok provedení úkonu, termín příští kontroly nebo příští periodické zkoušky a údaje, podle nichž lze identifikovat osobu, která úkon provedla, a to jméno a příjmení této osoby, popřípadě u podnikatele údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; u zaměstnance obdobné údaje týkající se jeho zaměstnavatele.

Doklad o provedené kontrole, údržbě nebo opravách hasicích přístrojů vždy obsahuje následující údaje:

• údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání vlastníka (uživatele) hasicího přístroje a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; je-li vlastníkem (uživatelem) hasicího přístroje fyzická osoba, také jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu této fyzické osoby;
• adresu objektu, ve kterém byl hasicí přístroj instalován, není-li shodná s adresou podle písmene a);
• umístění, druh, označení výrobce, typové označení, výrobní číslo nádoby kontrolovaného hasicího přístroje;
• datum provedení a další údaje o kontrole provozuschopnosti, údržbě nebo opravě, jejím výsledku a vyjádření o provozuschopnosti hasicího přístroje;
• písemné potvrzení o provedení kontroly provozuschopnosti, datum, jméno, příjmení a podpis osoby, která kontrolu provozuschopnosti provedla, u podnikatele údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; u zaměstnance obdobné údaje týkající se jeho zaměstnavatele.

Osoba, která provádí kontrolu, údržbu nebo opravu, vyřadí z používání hasicí přístroj

• vadný, který nelze předepsaným způsobem opravit;
• ten, u něhož nelze bezpečně zjistit výrobní číslo a rok výroby;
• starší 20 let, s výjimkou hasicího přístroje CO₂, který se vyřazuje z používání, je-li starší 40 let.

Jeho vlastníku nebo uživateli vystaví doklad s uvedením důvodu vyřazení.

Nádoby hasicích přístrojů splňující kritéria na tlakové nádoby podle § 2 odst. 1 písm. b) a c) a v návaznosti na § 3 vyhlášky č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, spadají mezi VTZ, a patří sem:

1. Nádoby přívěsných a pojízdných hasicích přístrojů, které jsou trvale spojeny se zdrojem tlaku a jsou tlakovými nádobami stabilními podle § 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 18/1979 Sb.:

• u těchto nádob se za provozu provádějí revize a zkoušky. Způsob, termíny a případy provedení revizí a zkoušek těsnosti stanoví ČSN 69 0012+Z4;
• tyto revize a zkoušky smí podle §7 odst. 1 vyhlášky č. 18/1979 Sb. provádět pouze revizní technik, který je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti ve smyslu § 6c odst. 3 písm. e) zákona č. 174/1968 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 18/1979 Sb.;
• organizace nebo podnikající fyzické osoby, provádějící tyto revize a zkoušky dodavatelským způsobem, musí být podle § 6c odst. 1 písm. b) držiteli oprávnění podle zákona č. 174/1968 Sb.

2. Nádoby přenosných hasicích přístrojů jsou tlakovými nádobami k dopravě plynů podle § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 18/1979 Sb.:

• u těchto nádob se za provozu provádějí periodické zkoušky podle technické normy ČSN 07 8304 v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• tyto zkoušky smí podle § 10 odst. 2 vyhlášky č. 18/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů, provádět pouze zkušební orgán, který splňuje předpoklady odborné způsobilosti uvedené v § 8 odst. 4 cit. vyhlášky;
• organizace nebo fyzické osoby provádějící periodické zkoušky tlakových nádob k dopravě plynů musejí být držiteli oprávnění podle § 6c odst. 1 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb. ve znění pozdějších předpisů;
• vzhledem k tomu, že nádoby přenosných hasicích přístrojů neslouží k přepravě nebezpečných látek, tak se na ně nevztahuje nařízení vlády č. 208/2011 Sb., o technických požadavcích na přepravitelná tlaková zařízení ani Evropská dohoda o mezinárodní silniční a železniční přepravě nebezpečných látek a předmětů (ADR a RID).

Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR

plk. Ing. Zdeněk Hošek, Ph.D.

zdeněk.hosek@grh.izscr.cz

Použitá literatura

[1] Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb.
[3] Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.
[4] Závazné a odborné stanovisko TIČR ke stabilním hasicím zařízením (2013).
[5] Rybář. P.: Stabilní hasicí zařízení. MV-GŘ HZS ČR, Praha 2016.
[6] Soustava ČSN 73 08XX Požární bezpečnost staveb.