Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Pozitivní myšlení
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Pozitivní myšlení

Pozitivní nálada je nejvýznamnějším předpokladem pro zvládání náročných životních situací. Je možné si pozitivní přístup trvale udržet, pokud je náš osobní i pracovní život dlouhodobě v ohrožení? Existuje recept, jak si životní optimismus naordinovat?

Rozhovor s profesorem Radkem Ptáčkem vznikl v době, kdy Evropu, včetně České republiky, pohltila druhá vlna pandemie. Věříme, že tento podnětný text bude pro naše čtenáře inspirací pro nastávající rok 2021.

MM: Pojem zdravá firma je převážně spojován s dobrými ekonomickými ukazateli – černými čísly a vysokou výkoností. Jak vidíte zdravou firmu vy?

Prof. Ptáček:
Ekonomický ukazatel u jakékoliv firmy je pouze vrcholem ledovce, který se velmi rychle může změnit. Hospodářské výsledky firmy jsou závislé na personálu, který by měl být pro každou firmu nejdůležitější. Na tuto skutečnost by se měli manažeři soustředit daleko více než na dosažení výkonu.

Zdravý personál vnímám jako souhrn několika aspektů. Na prvním místě jsou především dobré vztahy mezi spolupracovníky, vedením a zaměstnanci. Personál by měl být složen z lidí, kteří se identifikují s firmou, práce je baví a poskytuje jim možnost osobního rozvoje. V řadě konkrétních studií se jasně prokázalo, že zaměstnance nemotivuje k práci výše platu, ale psychická pohoda na pracovišti. Pokud se ve firmě cítím dobře a nejsem ve stresu, jsem více psychicky a fyzicky odolný, a mohu tak podávat dobré výkony.

Vedení společnosti má vytvářet zdroj motivace. Šéf, který si myslí, že zaměstnance utáhne jako smečku psů, což pro něj může být krátkodobě ekonomicky výhodné, dlouho nevydrží. V takové firmě jsou časté personální spory a změny. Pokud je manažer pro své zaměstnance vzorem a zdrojem motivace, tak bude spolupráce s jeho kolegy mnohem lepší. Jestliže jsou zaměstnanci od svého vedení odtrženi, nemají šanci se s ním ztotožnit. Identifikace neprobíhá prostřednictvím virtuálních požitků nebo charakteristik firmy, ale konkrétními identifikacemi s konkrétními lidmi. 


Prof. Radek Ptáček je první profesor lékařské psychologie v ČR, klinický psycholog, psychoterapeut, soudní znalec. Autor nebo spoluautor více než 100 původních vědeckých prací, které ve světě dosáhly téměř 1 000 citací (v prestižní vědecké databázi Web of Science 300), dále 15 vědeckých monografií a řady popularizačních článků. Působí v redakčních radách zahraničních odborných časopisů a je zván jako recenzent pro významné vědecké domácí i zahraniční časopisy a grantové agentury. Působí na 1. lékařské fakultě a University of New York in Prague.  (Foto: archiv prof. Ptáčka)

MM: Jaké největší plusy má zdravá firma v době recese, případně krize, oproti té, která takové charakteristiky nemá, nezná nebo nechce znát nebo je nepreferuje?

Prof. Ptáček:
Obrazně řečeno, v jakékoliv krizi sklízíme, co jsme zaseli před ní. Zvláště v období krize je pro firmu důležité mít personál, který jí pomůže náročnou situaci zvládnout, společně vydržet restrikce a další nepříjemná opatření. Jestliže se majitel nebo manažer o firmu dobře staral, nastavil dobré komunikační kanály a „soft systém“ v době, kdy tyto zdánlivě jednoduché věci jsou obvykle přehlíženy, bude vědět, že se o ni může opřít. Jestliže byla komunikace vždy problematická, tak v době krize nebude problematická dvojnásobně, ale desetinásobně.

Běžné a krizové řízení se liší v mnoha směrech. Jednoznačně obstojí ten nebo ta firma, která je připravená, vytrénovaná a pojme situaci racionálně. Síla racionálního řízení nevyvolává zbytečné emoce a vede ke stabilizaci. V manažerovi, který používá takové nástroje, vidí zaměstnanci silného šéfa. V době krize je pro ně přirozenou autoritou a obvykle se okolo něj semknou.

MM: Dlouhodobě se zabýváte syndromem vyhoření. Jaké profese, pozice nebo typy lidí, jsou tímto syndromem nejvíce ohrožené? Současná situace přinesla nové společenské změny, včetně ekonomických, které vytvářejí na jedince i firmy zvýšený psychický tlak. Jakého manažera nebo firmu tento čas rychleji posouvá do kategorie více ohrožených, nebo naopak do kategorie pozitivní motivace, výzvy, stimulace k růstu?

Prof. Ptáček:
Každý máme určitou dispozici zvládat stres. Tento předpoklad nazýváme resilience, což je schopnost odolávat náročným situacím. Část tohoto předpokladu je zděděná po rodičích a část získáváme během života. K těmto předpokladům patří ještě druhá složka, tzv. strategie zvládání (copyingové strategie). Ty získáváme během života, ale můžeme se je i učit. Například kurz přežití zvýší vaše strategie zvládání nečekaného stresu v přírodě. Podobným strategiím se můžeme učit i pro přežití v práci.

Dnes vnímáme silného šéfa jako člověka, který má dobrou stresovou odolnost a také sám o sebe umí pečovat. Devět let mohu fungovat naprosto výborně, ale 10. rok se objeví potíže, které jsou důsledkem dlouhodobě kumulované zátěže. Zcela nedílnou součástí výkonu jakékoliv náročné práce je dostatečná péče o sebe, relaxace a psychohygiena.


Ekonomický ukazatel u jakékoliv firmy je pouze vrcholem ledovce, který se velmi rychle může změnit. Hospodářské výsledky firmy jsou závislé na personálu, který by měl být pro každou firmu nejdůležitější. Na tuto skutečnost by se měli manažeři soustředit daleko více než na dosažení výkonu," tvrdí profesor Radek Ptáček z 1. LF Univerzity Karlovy. (Zdroj: archiv prof. Ptáčka)

MM: Žijeme v digitální době virtuální reality a vývoj v posledních měsících naznačuje, že náš profesní i osobní život se v tomto prostoru bude odehrávat daleko více. Není tedy čas, nejen ekonomicky, ale především mentálně, a nakonec i fyzicky, tuto realitu přijmout se všemi pro i proti a naučit se s ní žít?

Prof. Ptáček:
S novými technologiemi se musíme naučit žít. Zde bych vyzdvihnul „naučit se žít“, jelikož digitální technologie se začaly vkrádat do našich životů, aniž bychom na ně byli dostatečně psychicky i fyzicky připraveni. Varoval bych před tím, kdo říká „využívejme je masivně a spontánně“. Vědecké studie prokazují, že technologie v našich životech dovedou dobře sloužit, ale možná daleko více škodit. Nekontrolované užívání sociálních médií, internetu, počítačových her apod. vede k celé řadě dušeních potíží a vyšší pravděpodobnosti rozvoje neurovegetativních poruch, jako je demence, neurózy, fobie a řada dalších. Jednoznačně se prokazuje, že pokud digitální technologie začneme používat za jiným účelem, než k jakému byl náš mozek původně naučen, začíná tento orgán lenivět. Například s rozvojem navigačních technologií se snižuje naše kapacita orientace v prostoru a obdobné je to např. i s matematickými výpočty. Schopnost lidské inteligence klesá s mírou užívání digitálních prostředků. Nicméně naučme se nové technologie racionálně používat, jelikož mají i svá velká pozitiva. Díky nim můžeme komunikovat s rodinou, kamarády i obchodními partnery na druhém konci světa. Digitální technologie používejme s rozumem a pro konkrétní účely. Ve chvíli, kdy nám vpadnou do života a převezmou ho, tak se to jistě negativním způsobem projeví na našem zdraví.

MM: V rozhovoru pro ČR Plus jste řekl: „Dlouhodobé výzkumy ukazují, že pozitivní nálada je nejsilnějším prediktorem, aby lidé neupadali do deprese.“ Zdá se mi velmi těžké udržet si pozitivní náladu a přístup, když se nedaří a tento stav přetrvává delší dobu. Co systémového byste doporučil těm, kteří nejsou svým založením optimisté, a i když jsou, dlouhodobě se musí potýkat se stresem, který s sebou ve zvýšené míře přináší delší krizová období? Myslím tím, ať už se jedná o ekonomické, nebo osobní krize. Dá se vůbec pozitivní myšlení naučit a dlouhodobě rozvíjet?

Prof. Ptáček:
Pozitivní nálada a sociální vztahy jsou nejsilnějším nástrojem našeho zdraví a dlouhého, spokojeného života. O čem je pozitivní nálada? Je třeba rozlišit rozumové uvažování a samotnou pozitivní náladu. V běžných životech jsou tyto dvě složky propojené. Základem duševního zdraví je rozlišit věci, které mohu změnit, a které změnit nemohu. To znamená, svoji náladu ovlivňuji pouze já, a ne dění okolo mne. I tato dovednost se dá zvládnout. Jedná se o tzv. naučený optimismus – uchovávám si dobrou náladu, aniž mi ji vnější okolí nějakým významným způsobem působí.


Podle Světové zdravotnické organizace a ukazatele DALY (Disability Adjusted Life Year – ztracená léta života v důsledku nemoci) byly v roce 2004 unipolární deprese, které se vyznačují skleslou náladou, snížením energie a aktivity, také sníženou koncentrací a pozorností, sebevědomím a sebedůvěrou, chutí k jídlu nebo poruchami spánku, výrazným pesimismem, pocity viny a bezcennosti, na třetím místě nemocí ohrožující lidstvo. Podle WHO budou v roce 2030 již deprese na místě prvním. (Zdroj: WHO, Wikipedie)

Přirozený optimista je větší část svého života spokojený. Problémy vnímá pozitivně a obvykle je řeší s nadhledem. Optimista má daleko větší pravděpodobnost, že překážky a obtíže překoná, než člověk, který se dívá na svět pesimisticky a negativně. Přestože je pozitivní i negativní nálada virtuální pojem, má své chemické projevy v našem těle. Tím, že si vyvolávám dobrou náladu, aktivuji ve svém těle příznivé chemické procesy, které pozitivně ovlivňují můj duševní stav. Jestliže mám dlouhodobě nepříjemné pocity, tak můj mozek je zaplaven chemickými stresory. Rozsáhlé a dlouhodobé studie jasně ukazují, že dobrá nálada přímo souvisí s rozvojem konkrétních onemocnění, jako je například kardiovaskulární onemocnění, diabetes nebo onkologická onemocnění.

Zkušený manažer bude vnímat stres a náročné situace jako výzvu nebo jako ohrožení. Pokud problém vnímám jako výzvu, aktivuji mechanismy, které mi ho pomáhají zvládnout. Pokud problém vnímám jako ohrožení, snižuji schopnost náhledu a řešení bývají náročnější. Vnímání stresu není pouze virtuální záležitost. Naopak, může rozhodovat o kvalitě a délce našeho života. Nositelka Nobelovy ceny bioložka Elizabeth Blackburnová zkoumala tzv. telomery, které, zjednodušeně řečeno, rozhodují o délce našeho života. Zjistila, že lidé, kteří mají pozitivní pohled na svět, mají větší pravděpodobnost dožít se vyššího věku než lidé, kteří mají negativní náhled.

Člověk, který je schopen oddělit závažnost a složitost problému od svého vnitřního klidu, problém vyřeší lépe. Mluvíme o dlouhodobém emočním ladění a vlastní kontrole. Já jsem kontrolor a tvůrce vlastní nálady.

Každý z nás může změnit téměř všechny aspekty svého života. Nejdůležitější je samotné rozhodnutí. Dále je vše o usilovné systémové práci. Jestliže jsem 40 let negativista, nic pro mne nemá smysl, špatně spím a špatně vycházím s lidmi, tak nemohu očekávat, že můj psychický stav bude dobrý. Stejně jako naše tělo, tak i psychika nám dává odpověď na otázku, jak svůj život žijeme. Z pohledu dnešní vědy je optimistickou zprávou, že tento stav nemusí být definitivním koncem. Všechny aspekty života se dají změnit. Současná medicína, zejména psychologie, která je zaměřená na řešení patologie, nám poskytuje východiska v podobě oboru „medicína životního stylu“. Změnou některých vzorců chování můžeme zlepšit psychické i fyzické zdraví. Jestliže nechci navštívit odborníka, existuje silná informační kampaň, kterou si každý najde na internetu. Pokud se rozhodnu, mohu začít s jednoduchými rituály. Například, ráno vstanu, ustelu si postel a zamyslím se, co je v mém životě dobré. Zmíněné postupy budu systémově opakovat každý den a výsledky se dostaví. Pravidelný trénink těchto jednoduchých metod nás začne posouvat do pozitivního života.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Iva Ruskovská

Další články

Průmysl 4.0
Inovace
Management a řízení

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: