Projektu se ujaly týmy z jihlavských oddělení TEF3 a TEF6 a následně vytipovaly tři možná řešení. Metoda najíždění na pevný bod by sice byla nejméně nákladná, ale vyžadovala by stále hodně lidského přičinění, což ji vylučovalo pro širší implementaci. Další variantou bylo sledování odchylek pomocí analýzy LOG souborů se záznamy chybových hlášek, což lze snadno provádět i přes vzdálený přístup. Tato možnost byla nakonec vyloučena zejména proto, že jde v podstatě o reaktivní metodu, která neumožňuje předvídat budoucí stav. Volba tak padla na využití softwarového nástroje Optimize Lab, určeného pro pokročilou analýzu životnosti robotů. Pro tuto variantu hovořily také nízké pořizovací náklady, a protože se jedná o software dodávaný přímo Stäubli, nebylo třeba obávat se problémů s kompatibilitou.
Cílem projektu bylo detekovat technické ztráty, které by mohly být způsobeny opotřebením některých klíčových komponent a předvídat tak zhoršování výkonu některého robota a nutnost preventivního servisního zásahu. Jak popisuje mistr Procházka, pro pilotní nasazení tohoto řešení si projektový tým zvolil jedno pracoviště: „Postupně jsme vyzkoušeli sběr dat přímo do notebooku, následně i přes FTP server a dali jsme se do ručního porovnávání hodnot, abychom přišli na ten správný algoritmus.“ Největší důležitost byla přisuzována pozičním odchylkám a momentům na jednotlivých osách a všechny tyto hodnoty byly vždy porovnávány s výchozím stavem, který reprezentoval ideální stav.