Požadavky na ideální mazivo vhodné pro použití vysokých teplot a tlaků lze shrnout takto:
dobré mazací vlastnosti, které optimalizují tok materiálu a zlepšují pokrytí povrchu nástrojové formy, a to i za vysokých povrchových teplot. Důležité je pokrytí i těžko přístupných míst formy. Tím dochází k menšímu opotřebení nástrojů na místech s vysokým třením a plošnými tlaky a ke snižování deformačních sil;vysoká teplotní stabilita a optimální přilnavost i při teplotách v rozmezí 200 oC - 600 oC;rychlé vytváření stejnoměrně tenkého a kompaktního filmu maziva na povrchu formy;dobré oddělovací schopnosti, díky nimž je po vykování možné snadné vyjmutí výkovku z nástroje;dobré hnací působení, kdy jsou v lisu odbourávány tlaky plynu vzniklé většinou na základě pyrolýzy aditiva;chladicí a izolační vlastnosti. Při zvláště vysokém tepelném zatížení je požadováno při nanesení maziva chlazení nástroje;komponenty maziva, které se odpařují nebo rozkládají a nezatěžují pracovní prostředí; žádná koroze nástrojů nebo jiných dílů technologie;žádná tvorba nánosů na nástrojích a technologii, a to i při dlouhodobějším používání maziva;jednoduché a hospodárné nanášení, a to i po zohlednění požadavků na moderní pracovní prostředí a možnosti nasazení automatizovaných procesů;vysoká stabilita systému bez vzniku sedimentace;možnost ředění až na 2 % bez ztráty stability systému.Grafit vs. bílá maziva
Původní systémy maziv určených pro extrémní podmínky byly často založeny na bázi olejů s přídavkem velmi jemného vysoce čistého grafitu (průměrná velikost zrna 2 - 3 (m, čistota až 99,5 % uhlíku). Důvody ekonomické a ekologické umožnily vytlačení tohoto typu maziv produkty založenými na vodní bázi.
V poslední době lze rovněž pozorovat snahy nahrazovat speciální maziva s obsahem grafitu jinými produkty bez grafitové složky, tzv. bílými mazivy. Za tímto trendem stojí snaha uživatelů maziv eliminovat některé důsledky způsobené černou barvou grafitu, především znečišťování pracovního prostředí, oděvů a odpadních vod.
Z hlediska ekonomického a ekologického však nemusí mít taková záměna vždy opodstatnění. Moderní automatické nanášecí systémy, možnosti odsávání a separace mohou umožnit použití grafitových maziv při minimálním znečištění prostředí. Rovněž při znečištění odpadních nebo povrchových vod je nutno si uvědomit, že se v případě přírodního grafitu jedná hlavně o záležitost optickou.
Jestliže je u maziv obsahujících přírodní grafit obvyklou a často jedinou překážkou především černé zabarvení těchto produktů, je nutno si uvědomit, že i používání bezgrafitových maziv naráží na několik bariér. První z nich je schopnost mazat i při vysokých teplotách. "Bílá" maziva obsahující například mastek nejsou vhodná pro mazání při teplotách vyšších než 200 oC, neboť při této teplotě ztrácí mastek svou krystalickou vodu, a tím i svou kluznost. Pro skutečně vysoké teploty až přes 600 oC je ze strukturálně působících látek s vrstevnatě uspořádanou mřížkou kromě přírodního grafitu vhodný "bílý" bornitrid. Jeho nevýhodou je však extrémně vysoká cena.