Textury na obrobeném povrchu materiálu (obr. 2) vykazují oproti prosté lomové ploše (obr. 1) zřetelné zahlazení ostrých hran. Možné vysvětlení takového rozdílu lze najít v ohřátí povrchové vrstvy vlivem obrábění.
Při obrábění dochází k deformačním procesům v materiálu, jež vedou k lomu. Protože i při lomu křehkých polymerních materiálů dochází ke značnému lokálnímu přehřátí, dalo by se očekávat, že deformační textury budou viditelné i na prostých lomových plochách. Jelikož však mezi morfologií lomové plochy a obrobené plochy je velmi zřetelný rozdíl, je jediným možným vysvětlením podstatně větší ohřátí při obrábění s následným rychlým ochlazením obrobeného povrchu.
Správnost předešlé úvahy je třeba podpořit nezávislým měřením. Existence vnitřních pnutí musí být spojena s uvolněním tepla při následujícím ohřevu, což se projeví na DSC záznamu. Protože lze předpokládat, že vrstva tepelně modifikovaná frézováním je poměrně tenká, bylo nutno pro získání dostatečného množství vzorku opatrně seškrábat povrchovou vrstvu z větší plochy.
Na obrázku 3a jsou termogramy vzorku získaného z vnitřku neopracovaného polyuretanového bloku. Na první ohřevové křivce vidíme skelný přechod (Tg ~80 °C) s relaxačním maximem, které je typické pro dlouhodobě relaxované materiály, a malý endoterm (~120 °C) spojený s dezorganizací uspořádaných struktur v PU. Na křivce chlazení vidíme pouze skelný přechod a ve druhém ohřevu skelný přechod bez výrazné relaxace. Vymizení relaxačního píku je způsobeno tím, že vzorek neměl dostatek času na relaxaci.
Na obrázku 3b jsou termogramy vzorku, který byl získán seškrabáním z povrchu obrobené desky. Vidíme, že na rozdíl od neobrobeného vzorku je těsně pod teplotou skelného přechodu výrazný endoterm. Tento endoterm je typickým projevem uvolnění mechanického napětí v nerovnovážně zamrzlém skelném stavu. Můžeme tedy říci, že při obrábění bloku PU dochází k lokálnímu přehřátí materiálu nad Tg a následnému rychlému ochlazení. Důsledkem je vznik mechanického napětí v povrchové vrstvě. Při zahřívání se pak toto napětí uvolní. Při následném ochlazování a druhém ohřevu se již vzorek z povrchové vrstvy chová stejně jako vzorek z neobrobeného materiálu. Měření tepelné kapacity tedy potvrdila, že povrchová vrstva je charakteristická vnitřním pnutím, jež se uvolňuje při zahřátí na teplotu blízkou Tg. Tento výsledek naznačuje, že ohřátím na teplotu převyšující Tg je možno vzniklá vnitřní pnutí odstranit a vyloučit tak distorze větších kusů studovaného materiálu po jeho obrábění.