Řídím nebo vedu?
Zásadní rozdíl mezi vedením a řízením lidí spočívá v postoji, jaký k lidem v týmu zaujímáme. Dejme si nejprve příklad řízení, který bude většině z nás povědomý. Pak bude mnohem snazší poukázat na rozdíly mezi oběma postoji, řídícím a vedoucím.
Šéf je absolutním pánem nad děním v celé společnosti. S jeho slovem všechno roste a padá. Podřízení jsou stavěni do situace: „Buď to udělej tak, jak ti říkám, nebo jdi dělat jinam.“ Mohou se cítit jako vojáci, kteří poslouchají rozkazy pod pohrůžkou zastřelení před nastoupeným útvarem. Tato situace nabývá na obrátkách, pokud se od sebe vědomí řídící složky a reálná výkonnost pracujících oddělí a „rozkazy“ jsou zkrátka nesplnitelné. Spokojenost se v takové firmě nevyskytuje ani na nižších ani na těch nejvyšších postech.
Jistě, že tato ukázka je přehnaná, to pro lepší uvědomění si principu řízení. Když člověk něco striktně řídí, je v situaci, kde je vše jen na něm. Jako když řídíte auto, je víceméně ve vašich rukou, kam se s ním dostanete, jak rychle, jak úspěšně. Říkám víceméně, protože se občas poštěstí i to, že si osud postaví hlavu, vybuduje nějakou hodně dlouhou kolonu nebo defekt, cokoliv, co vás v cestě zbrzdí. Z toho vyplývá, že ani při řízení vozidla nemá člověk stoprocentní jistotu tím, že dořídí kam chce a ke všemu včas. Natož pak s lidmi. Když se člověk snaží mít pod plnou kontrolou cokoliv, je to problém. Snažit se mít pod kontrolou všechny detaily v chodu firmy je nemožné, zbytečně vyčerpávající a neefektivní. Naučte se především řídit sebe, abyste následně byli schopni vést svou firmu k zářným zítřkům.
Naslouchejte, inspirujte se, spolupracujte
Když zůstaneme u příkladu s řízením vozidla, jistě mi dáte za pravdu, že je výhodné poslouchat zvuk jeho motoru. Člověk se toho mnoho dozví, pokud rozumí tomu, jak motor pracuje a co by tam mohlo být eventuálně v nepořádku. Může včas zasáhnout proti nenadálé situaci, kdy by ho auto zklamalo a zůstalo bezradně stát kdesi u krajnice. Velmi podobné je to i s firmou. Je užitečné naslouchat náladě ve firmě, jestli to někde ve vztazích neklepe či nehučí takovým způsobem, že by to mohlo narušit chod firmy. Pokud víme, jak funguje základní psychologie, můžeme podniknout kroky k vyjasnění situace, a hlavně znovu nastolení společného směru, ještě předtím, než se spor rozroste do příliš velkých rozměrů. To si ale už povídáme o vedení, nikoliv o řízení. Při pokusu o řízení sporu se většinou děje to, že ten, kdo se snaží spor řídit nevidí příčiny sporu a, koneckonců, ho ani nezajímají, to není jeho problém. Jde tedy pouze o to, aby si to vyřešili jinde a laskavě tím nezatěžovali chod firmy. Z toho vychází minimálně dva stále na kordy rozhádaní spolupracovníci, kteří už ale možná mají jedno téma společné, totiž že: „šéf je vůl.“.
To taky není zrovna ten správný výstup, kterého chceme dosáhnout, že? Nikdo neříká, že máte v takovém případě uspořádat souboj na pěsti, ať si to kluci mezi sebou vyřeší hned, ale ani úplná lhostejnost není na místě. Zvláště, když nějaké rozbroje způsobují trhliny v celistvosti společnosti. To už může být na řešení v některých případech i pozdě. Udržujte náladu na palubě i v podpalubí, ať neskončíte i s posádkou na útesech.
Další skvělý typ je sbírat od zaměstnanců zpětnou vazbu k tomu, jak jsou reálně ve společnosti spokojeni, co by uvítali, co je rozčiluje, co by dělali trochu jinak a jak. Nemusíte se řídit vším a doslovně, každopádně inspirace od lidí, kteří se na chodu firmy reálně podílejí, je cenná a směrodatná. Oni jsou ozubenými kolečky ve strojku, který ideálně funguje. Mějte přehled o tom, jak to klape. Jedna hlava celou firmu neutáhne, vyjděte zaměstnancům vstříc a uvidíte, že jejich postoj k vám, jako zaměstnavateli bude tomu odpovídající. Což je ostatně vždycky, takže záleží na vás, jak se postavíte ke své roli budovatele.