Ve strategické fázi řízení se rozhoduje především o těchto aspektech:
- hlavních druzích produktů;
- rozsahu vlastních procesů a kooperací s jinými podniky – make or buy;
- úrovni automatizace a robotizace procesů;
- charakteru procesů.
Ve všech těchto souvislostech je nutné hodnotit a volit varianty podle ROI, nikoli podle nákladů, neboť nižší náklady mohou být podmíněny vyšším kapitálem a nemusejí znamenat vyšší ROI.
Vyrobit, nebo nakoupit (Make or Buy)?
Čím větší je rozsah procesů pro daný produkt v rámci podniku, tím větší jsou kapitálové nároky produktu. Nižší náklady produktu proti alternativě s vyšší kooperací, tj. s nákupem materiálu ve vyšším stadiu zpracování, nákupem služeb, které lze zajistit vlastními zdroji apod., automaticky neznamenají vyšší ROI. Je třeba volit optimum, při němž ROI dosahuje maxima.
Automatizace a robotizace
Zvýšená automatizace a robotizace mohou úsporou operátorů snížit přímé výrobní náklady, ale vždy zvýší kapitálové nároky procesů a zpravidla zvýší i nepřímé náklady; kritériem musí opět být ROI.
Štíhlé procesy
Nejsložitější, ale zpravidla neúčinnější je tzv. štíhlá výroba, v širším pojetí štíhlá strategie, vzniklá v Toyotě a nesčetněkrát oceněná i popsaná v literatuře. Jen málo dalších podniků ji však dokázalo implementovat. Tato strategie snižuje kapitálové nároky výroby, ale zdánlivě – v tradičních nákladových kalkulacích – zvyšuje náklady. Proto, údajně, došlo k ostrým střetům architekta výrobního systému Toyoty Taichiho Ohna s nákladovými účetními a k jejich vyhození z provozu. Řešení spočívá ve správných výpočtech nákladů, což vyžaduje koncepční změny tradičních kalkulací.