Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Role majitele a krizového manažera při záchraně firmy
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Role majitele a krizového manažera při záchraně firmy

Každé lidské konání s sebou přináší možná rizika, a to jak v osobní, tak i profesní rovině. Ti, jež jsou osvíceni, však dokážou volit takové kroky svého počínání, že je do případných problémů nepřivedou. Náš seriál, který pro vás připravuje renomovaný krizový manažer Petr Karásek, si klade za cíl formou edukace a osvěty předat zkušenosti jak začínajícím, tak i renomovaným podnikatelům, aby svůj byznys přivedli po rozbouřeném moři podnikání bezpečně do přístavu bez zásadních šrámů a újmy.

Díl 7. Role majitele a krizového manažera při záchraně firmy

Přiměřeně zdravý člověk si o své současné i budoucí situaci (tedy „operativě“ i „strategii“) rozhoduje sám. Těžce zraněný pacient po nehodě v bezvědomí o svém těle ani způsobu léčby nikterak nerozhoduje – je v rukou odborníka, lékaře urgentní medicíny.

S pacientem, který byl svým zdravotním stavem donucen k absolvování nějakého lékařského zákroku, třeba operace, jím vybraný lékař předem prokonzultuje postup operace (tedy strategii, koncepci), ale do samotného průběhu operace (jakési lékařské operativy) pacient logicky nemůže zasáhnout. Musí se spolehnout na odbornost a zkušenosti lékaře, a na předem sjednaný rozsah/plán operace a nastavená či sjednaná pravidla. A to i přesto, že pacient stále zůstává plnoprávným majitelem svého těla.

Analogicky – za běžné situace existence firmy vykonává vlastník / vrcholový management jak strategické, tak i operativní kompetence. Nicméně pokud se podnik dostane do akutní krize, která už musí být řešena nástroji insolvenčního práva, majitel podniku ztrácí téměř všechny zásadní strategické i operativní kompetence, a tyto přebírají insolvenční správce, insolvenční soud či orgány věřitelů.


 

Ponechat správu podniku v rukou jeho společníků po úpadku v podstatě není možné. Buďto by na výkon své role při řádné správě podniku v této situaci už zcela rezignovali, nebo by naopak rozhodovací pravomoci vykonávali extrémně riskantním způsobem v naději, že úspěchem těchto riskantních projektů (jakkoliv nepravděpodobným) zvrátí situaci a společnost „ožije“ v důsledku nějakého extrémně vysokého (byť nepravděpodobného) výnosu. Jinými slovy by v tomto případě hazardovali s majetkem věřitelů, protože v případě, kdy by rizikový projekt neuspěl, by nesli ztrátu tito věřitelé. Svůj ekonomický nárok na majetek už společníci podniku ztratili předtím v souvislosti se zmíněným úpadkem. (Zdroj: Richter, T.: Insolvenční právo; 2. vydání, Wolters Kluwer, Praha 2017; str. 100)

V situaci, kdy se podnik již nachází v nějaké závažnější krizi, která ale ještě nevyústila v aplikaci nástrojů insolvenčního práva a vlastník podniku se rozhodne (nebo je okolnostmi donucen) vyhledat pro vyléčení krize nějakého vhodného „firemního lékaře“, má vlastník naději na to uchovat si strategické kompetence (resp. jejich stvrzování), ale musí se smířit s tím, že předá kompetence k operativnímu řízení jím vybranému krizovému managementu.

 

Těžko se může pacient v průběhu operace slepého střeva probrat a domáhat se na operatérovi, aby vedl řez o pár centimetrů vedle nebo aby přibral ke slepému střevu ještě i žlučník. Operaci může vést pouze jeden, a pokud to závažnost operace vyžaduje a „majitel“ onoho operovaného těla k jejímu provedení nemá potřebné kompetence nebo ji nemůže z praktických důvodů (viz ono slepé střevo) provádět sám, musí si k jejímu provedení vybrat vhodného odborníka. Pokud již není v bezvědomí, tak je jeho právem si vybrat tyto odborníky, dojednat s nimi podmínky léčení a nechat si prezentovat možné varianty zákroku. Pokud v lékařský tým nezískal důvěru, může vyhledat jiný. Pacient v bezvědomí a majitel podniku v úpadku již takovéto právo výběru nemají.

V analogii s postupy při léčení lidí lze doporučit majitelům podniků, které se dostaly do takové krize, se kterými si management a majitel už nejsou schopni sami poradit, aby si včas vyhledali vhodné odborníky. Ti si firemního pacienta „vyšetří“ a navrhnou postup „léčení“. Zde je prostor k diskuzím, volbám různých možných variant, případně je ještě možné odborný/lékařský tým vyměnit za jiný. Jakmile však začne operace, pacient, tedy vlastník, by do jejího operativního provádění neměl aktivně zasahovat. To ale v žádném případě neznamená, že by se podniku a projektu jeho záchrany neměl věnovat. Naopak. Je třeba, aby kontroloval, zda krizový tým postupuje podle předem dohodnutého akčního plánu, zda dodržuje dohodnutá pravidla, zda se situace vyvíjí žádoucím směrem. Pokud má pocit, že tomu tak není, měl by si při pravidelných schůzkách s krizovým manažerem žádat o vysvětlení či nápravu. Mnohdy může jít jen o nedorozumění, protože některé dohodnuté části odsouhlaseného akčního plánu vyžadují třeba specifickou přípravu nebo zvláštní taktiku, jejichž účel nemusí být na první pohled zřetelný.

Obě strany – tedy majitel firmy i krizový manažer – musí mít právo v případě, že druhý partner nectí pravidla dohody, spolupráci okamžitě ukončit. Okamžitě neznamená bez varování. Nejprve by měla proběhnout snaha o nápravu domluvou. Ale pokud se stav nezmění a manažer by nedodržoval nastavená pravidla hry, nebo obráceně, pokud by rozdělení rolí nerespektoval majitel, ten druhý by měl férově oznámit své odstoupení od dohody a zajistit co nejhladší předání agendy, aby to nepoškodilo samotný projekt záchrany firmy.


Příště již přistoupíme k přiblížení prvních kroků krizového manažera při záchraně podniku.


Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

 

Další články

Management a řízení
Financování stroj. výroby/Podniková ekonomika

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky














Sledujte nás na sociálních sítích: