Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Sázejme olivovníky, ať mají naši potomci co sklízet
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Sázejme olivovníky, ať mají naši potomci co sklízet

Profesor Stanislav Hosnedl se celý svůj odborný život věnuje oboru konstruování výrobních strojů a zařízení. Značným podílem přispěl k rozvoji konstrukční vědní disciplíny Engineering Design Science and Methodology, ve které se stal uznávaným odborníkem nejen u nás, ale i v zahraničí. K jeho pedagogické a vědecké činnosti jej přivedly kroky z výrobní praxe. Tak by tomu mělo být. Stanislav Hosnedl je Plzeňák tělem i duší s aktivními kontakty po celém světě. Bylo nám ctí, že jsme mu mohli na letošním MSV v Brně předat Zlatou medaili za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

MM: Pane profesore, nemohu začít náš rozhovor s ohledem na smysl udíleného ocenění jinak. Proč by měl každý pedagog projít praxí jako vy? Co vám to dalo?

Prof. Hosnedl: Praxe poskytuje zpětné vazby, bez nichž si nedovedu představit fungování žádného zdravého systému. Svoji odbornou dráhu jsem začínal ve Škoda Obráběcí stroje v Plzni po docela úspěšné diplomové práci, jejíž inovativní výsledky řešení rámu portálových strojů byly prakticky obratem uplatněny v praxi. Zde jsem se pak podílel na vývoji více než 30 typů těžkých obráběcích strojů, z nichž bylo 80 % exportováno do zemí celého světa. Zde jsem také vyvinul rozsáhlý SW systém, rutinně využívaný desítky let, který řádově zrychlil a zkvalitnil vývojové práce na všech vyvíjených pohonných mechanismech tak, že prakticky zmizely reklamace na tyto tehdy velmi náročné klíčové stavební prvky. Systém byl bez mého přispění zaveden i do výuky na zdejší Fakultě strojní ZČU v Plzni. Rovněž jsem rád, že se mi bez nároků na jakékoli investice podařilo vyřešit a patentově ochránit desítky let neřešitelný problém strojního obrábění čelních ploch zubů tehdy běžných přesuvných ozubených kol a spojek, což principiálně umožnilo zavedení CNC řízení všech typů tehdy vyráběných strojů.

Dodnes však vzpomínám zejména na konstruktéry s velkým „K“, od nichž jsem se tehdy taje konstruktérského řemesla učil. Často jsme spolu museli řešit i problémy, kdy se zdálo, že „přestaly fungovat přírodní zákony“, když se trhaly „nezatížené“ šrouby, zadíraly nalisované kuželové spoje ve vřetenu, které se volně otáčelo v nepoškozených valivých ložiskách, atd.

Také nikdy nezapomenu, jak po náročném hledání a nalezení příčin nefunkčnosti pohonu stroje v tehdy běžně neřešené dynamice přišla veškerá moje práce nazmar jen proto, že jsem při popisu výsledného návrhu na řešení posunul u jedné z několika desítek číselných hodnot desetinnou čárku o jedno místo. Škoda vzniklá nedodržením termínu dodání stroje zákazníkovi byla tehdy několik desítek milionů korun. Naopak zase vysvětluji studentům, že např. výpočet životnosti valivého ložiska „na šest a více platných cifer“ není projevem pečlivosti, ale spíše projevem neznalosti teorie i praxe, také proto, že jeho obecně proměnlivé zatížení otáček kroužků ložiska vůči sobě (pozn. ne vždy „otáček hřídele“, jak je „axiomaticky“ uváděno ve většině učebnic konstruování a nezřídka i ve firemních katalozích) a dob běhu často vychází jen z více či méně kvalifikovaných odhadů.

Ještě jednu vzpomínku v tomto ohledu mi prosím dovolte. Jeden z inovovaných strojů těžce zranil a pouze šťastnou náhodou neusmrtil montéra jen proto, že bezpečnost konstrukce byla tradičně a perfektně promyšlena až po provoz stroje. Jak bylo třeba konstruovat špičkový těžký CNC obráběcí stroj pro obsluhu, která neuměla číst; jak nikdo nepředpokládal, že exportovaný stroj „zamrzne“ několik týdnů v oceánském přístavu kvůli stávkujícím dělníkům a že všechny standardně nakonzervované funkční plochy nenapravitelně zkorodují; že součást stroje může prasknout a nikoho nezraní, a naopak třeba smrtelně zranit, i když nepraskne; že sebepřesnější výpočet není cílem (pozn. kolik jen existuje učebnic s názvem „konstrukce a výpočty … “, případně konstrukčních zadání „navrhněte a vypočtěte … “), ale jen jedním z mnoha způsobů více či méně přesné predikce nějaké vlastnosti, která je teprve kritériem pro hodnocení konstrukce – o takových poznatcích a zkušenostech, včetně toho, že provoz je sice nejkritičtější, ale zdaleka ne jedinou etapou „životního cyklu výrobku“, by bylo možné „napsat knihy“.

Tím vším jsem chtěl deklarovat, že pedagog svým studentům musí předávat praktické znalosti, nikoliv informace získané z knih.


18. listopad 1964. Ing. Stanislav Hosnedl promuje na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni v oboru konstrukce obráběcích strojů a nastupuje do zdejší Škodovky jako vývojový pracovník.

V roce 1974 působila normalizace v tehdejším Československu zásadním způsobem. Opakované zamítnutí žádosti o přijetí do externí vědecké aspirantury. Odvolání se proti tomuto rozhodnutí Ing. Hosnedlovi příslušný právní předpis neumožnil.

MM: S jakými studenty se na fakultě setkáváte? Má nastolený systém fungování našeho školství šanci je pro studium na univerzitě dostatečně připravit? Jak se pak realita odráží na výuce a znalostech absolventa pro praxi?

Prof. Hosnedl: S tou nejlepší pětinou studentů je radost pracovat. Závažný problém je však podle mého názoru v tom, že dlouhodobě neřízený zájem o studium technických oborů vyvolal otevření těchto škol všem, „kteří se již jinam nedostali“. Vždyť dotace na provoz školy se počítají na studenta. A většina takových „studentů“ pak bez zábran vyžaduje jen vzorečky a algoritmy řešení, namísto poznatků a zkušeností, které by měli jako budoucí tvůrčí techničtí pracovníci znát. Tento stále sílicí tlak pak zpětně snižuje laťku i pro ty špičkové studenty. Zlepšení tohoto neutěšeného stavu však vyžaduje podstatně delší cyklus, než jsou jen volební období, a vzhledem k tzv. dopravnímu zpoždění ho nemůže vyřešit ani volná ruka trhu. Při veletrzích pracovních příležitostí na naší fakultě počet firemních stánků nabízejících nástupní podmínky, o kterých se vysokoškolským pedagogům může jen zdát, dnes už běžně přesahuje 150 (!) , což už převyšuje i aktuální počty absolventů Fakulty strojní. Zřejmě se vytratilo, že i ten olivový olej, který používáme, je ze sadů, jež sázeli dědové těch, kteří dnes olivy sklízejí, a ti už dnes zase musejí sázet olivovníky, z nichž budou sklízet jejich vnuci.


Zbývá rok a půl do pádu železné opony. Ing. Hosnedl (první řada, druhý zleva) se svým týmem výzkumníků Ústředního výzkumného ústavu Škoda Plzeň.

MM: Vědečtí pracovníci vysokých škol musejí opustit představu, že jejich posláním je pouze výuka a vlastní výzkum, a více se otevřít praxi a spolupráci s průmyslem. Vaše fakulta pod vedením docenta Edla je specifická v porovnání s některými VŠ technického zaměření ve své vazbě na okolní podniky, ve vzájemné spolupráci a společné výchově studentů. Čím je to dáno? Proč se vám to daří a ostatním školám v takové míře nikoliv?

Prof. Hosnedl: Z mého pohledu jsou technické fakulty v ČR v obecné rovině podobně úspěšné. Jistou konkurenční výhodu máme zřejmě v geografické poloze. Máme relativně blízko nejen německé a rakouské průmyslové podniky a jejich dceřiné společnosti, ale i řadu podniků reprezentujících tradičně rozvinutý strojírenský průmysl v plzeňském regionu, i když řada z nich je dnes také ve vlastnictví zahraničních firem. Významnou konkurenční výhodou naší Fakulty strojní je podle mého názoru také interdisciplinární potenciál fakult Západočeské univerzity v Plzni. K úspěšné aktivní spolupráci s českými i zahraničními průmyslovými partnery například významně přispívají i mnou garantované netradiční interdisciplinární konstrukční a designérské projekty, které za posledních 14 let již absolvovalo okolo 1 200 studentů ze čtyř až šesti fakult univerzity. Jsem velmi rád, že i MM Průmyslové spektrum o těchto projektech několikrát informovalo.


V roce 1990 Stanislav Hosnedl nastupuje na pozici vedoucího katedry konstruování strojů FST ZČU.

MM: Podpora technických oborů, důraz na aplikovaný výzkum, dotační politika, financování technických škol – to jsou témata rezonující dlouhá léta. Věříte v to, že se někdy podaří reflektovat potřeby naší země a proměnit je v nástroje podpory naší konkurenceschopnosti v těch oborech, kde jsme historicky silní? Máte na to recept?

Prof. Hosnedl: Část mé odpovědi na tuto otázku je již obsažena v předchozích odstavcích. Samostatnou „kapitolou“ je podle mého subjektivního názoru grantová politika a související způsob již naznačeného hodnocení pedagogických a výzkumných výsledků. Plně si uvědomuji, že kvalita každého objektivního hodnocení je otázkou kritérií, jejich vah, hodnotitelů, disponibilních dotačních prostředků atd. atd. Že hodnocení kvality a konkurenceschopnosti výsledků je nezbytné, a také to, že „absolutní spravedlnost nemůže z principu existovat“.

Pokud je však jedním z kritérií kvality přihlášky projektu např. „exaktně provázaný“ časový plán pro všechny jeho podprojekty po měsících na několik let dopředu, počet získaných bibliografických citací a patentů, bez přihlédnutí k efektivnosti využití „spotřebovaných“ dotačních prostředků a k tomu, co užitečného přinesly, je podle mého názoru splnění takových kritérií jen otázkou „vynalézavosti“. Nemusí to být jen dobře organizované „citační klany“ nebo nechvalně známé „citační konference“. Takto namotivovaní výzkumníci pak totiž dokážou i v jedné větě uvést deset bibliografických citací, z toho dvě i k takovému „poznatku“, že metaforicky řečeno „zítra ráno opět vyjde slunce“. Z požadovaných hledisek je však vše v pořádku, i vydavatel je spokojen, protože mu narůstá „citační index“. Nabízí se proto ještě konzistentní otázka, zda na takovéto publikační a citační aktivity nepřesměrovat i konstrukční praxi, neboť zde by se měly výsledky naší práce uplatňovat především.

Podle mého názoru je na základě dlouhodobých zkušeností současná grantová politika zřejmě nezastupitelná u projektů typu start-up a podobných nezbytných „vyhledávacích“ aktivit, není však bohužel zaměřena na dlouhodobé budování kvalitních olivových sadů, o kterých jsem hovořil výše.


Jmenování profesorem v roce 2002. Jedna ze vzácných vzpomínek prof. Hosnedla na osobní setkání s prezidentem Havlem.

Od roku 2001 zastával prof. Hosnedl pět let post proděkana pro vnější vztahy a rozvoj FST ZČU.

 

MM: Více než půl století působíte aktivně ve strojírenství, a tudíž více než kdo jiný máte možnost srovnat, do jaké kondice se tento tradiční obor u nás dostal.

Prof. Hosnedl:
Jak vidím kolem sebe, bohužel se neřídíme onou filozofií pěstitelů oliv, ale opět dominují podstatně krátkodobější cíle zaměřené především na tzv. montovny. Ty sice nesporně přinesly ekonomické úspěchy, ale za cenu zjevně závažných budoucích problémů ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. A to podle mého názoru ještě znásobí, ne-li umocní dosavadní adekvátní vývoj technického školství. Více se k tomu nechci vyjadřovat.


Jednou z aktivit skupiny AEDS je pořádání workshopů po celém světě. V roce 2010 byly prohloubeny předchozí kontakty v Tokiu a na jejich základě pak Plzeň hostila mezinárodní konferenci ICDES 2014 pořádanou ve spolupráci s Japan Society for Design Engineering.

MM: Co v oblasti tvůrčího konstrukčního myšlení za poslední dobu pokládáte ve světovém měřítku za zásadní?

Prof. Hosnedl: Velmi dobrá otázka, pokud bych ji dostal před deseti až dvaceti lety, kdy jsem měl aktuální přehled díky profesním i přátelským osobním kontaktům prakticky se všemi představiteli v této oblasti v celém vyspělém světě. Byl jsem proto např. v roce 2000 jedním ze 22 zakladatelů zřejmě největší současné celosvětově působící odborné společnosti Design Society, po tři volební období členem její Advisory Board a přes deset let předsedou jedné z jejích asi deseti Special Interest Group – AEDS SIG se sídlem v Plzni, nicméně s řídícím výborem a členy z celého světa. Na naše tradiční workshopy pořádané i dvakrát ročně nejen v Plzni, ale i v Dubrovniku, Paříži a naposledy na Stanford University v USA, přijížděli významní odborníci z univerzit a praxe z celého světa.

Jedním z výsledků těchto aktivit bylo i mé spoluzakladatelství společně s vámi a prof. Markem úspěšně se rozvíjejícího českého časopisu MM (Modern Machinery) Science Journal, registrovaného již několik let v databázi Scopus. Pro jeho první Editorial Board se např. podařilo získat bez problémů většinu zahraničních členů právě z AEDS SIG a Design Society. Druhým nezanedbatelným výsledkem těchto aktivit jsou dvě rozsáhlé monografie napsané s prof. W. E. Ederem z Royal Military College v kanadském Kingstonu vydané v r. 2008 a 2010 v CRC Press v USA. Na třetí společnou monografii jsme podepsali kontrakt v závěru roku 2016. Kromě těchto „ozvěn“ však již byly všechny uvedené aktivity bohužel ukončeny po zavedení RIV, neboť žádné body nepřinášely.

S velkou pravděpodobností však mohu říci, že originální myšlenky a podklady, které jsme po roce 1990 získali zejména od prof. V. Hubky z Eidgenösische Hochschüle v Curychu a prof. W. E. Edera z Royal Military College v kanadském Kingstonu a které od té doby permanentně rozvíjíme, zatím nemají z hlediska teoretického, výukového i aplikačního srovnatelnou konkurenci.

Slibně se již sice začal podle dostupných informací rozvíjet unikátní matematicky exaktní koncept Axiomatic Design, jehož „otcem“ byl prof. Suh z Massachusetts Institute of Technology v USA. Podle mého názoru je však stále ještě pro praxi nepoužitelný a stane se spíše základem využití AI v praxi než přímým nástrojem pro tvůrčí práci konstruktérů. Pokud jde o srovnání s tradičními koncepty promítanými následně i do národních konstrukčních směrnic typu VDI, BS apod., mi není známo, že by zde došlo k významnému pokroku, s výjimkou další instruktivní směrnice VDI pro konstruování mechatronických produktů. Tento typ metodik rozhodně sehrál v době svého vzniku významnou roli, svým principem však a priori nepodporuje nezbytnou konstrukční kreativitu. Avšak námi rozvíjený systematický a zároveň flexibilní koncept znalostních map pro tvůrčí konstrukční myšlení EDSM technickou kreativitu naopak prokazatelně stimuluje. Kromě toho je shora plně kompatibilní se všemi uvedenými metodikami. To přináší významné synergické efekty, které nejsou pomocí tradičních metodik dostupné. 


Prof. Hosnedl se neúnavně věnuje studentům, jimž na Fakultě strojní ZČU v Plzni předává nejnovější poznatky z oboru. V oblasti vědecké činnosti je stále aktivní a i na tomto poli zanechal svoji významnou stopu. Vyniká obrovskou empatií ke svému okolí. Pokora, respekt a skromnost patří mezi jeho charakterové vlastnosti.

MM: Jaké máte pocity po udělení tohoto ocenění? Přesto, že je to forma uznání celoživotní odborné práce, pevně věřím a jak vás znám, tak doufám, že to ve vašem případě nesepne signál k ukončení profesní kariéry.

Prof. Hosnedl: V žádném případě, motivace i plánů mám stále ještě více než dost a energie snad ještě také! Na závěr našeho rozhovoru bych se ale ještě jednou v obecné rovině vrátil k tomu pěstování olivovníků a sklizni jejich plodů. Za své odborné aktivity jsem již obdržel řadu ocenění u nás i v zahraničí, včetně medaile MŠMT ČR 1. stupně (2009) a Ceny města Plzně (2010). Současné ocenění Zlatou medailí za celoživotní tvůrčí technickou práci je však výjimečné zejména tím, že je zaměřeno a hodnoceno nejodborněji ze všech předchozích. Velmi si proto vážím všech, kteří mne i přes zásadní změny v paradigmatech hodnocení výzkumné, vývojové a pedagogické práce navrhli a schválili na tak prestižní životní ocenění. Zároveň děkuji i za tuto možnost zveřejnění mých osobních názorů, poznatků a zkušeností v tak kvalitním a rozšířeném odborném časopise, jako je MM Průmyslové spektrum. Velmi si toho vážím.

MM: Děkuji vám za toto vyjádření a přeji do dalších let pevné zdraví a radost ze života.

Hodnotitelská komise Zlatých medailí MSV v Brně na základě předložené nominace redakce MM Průmyslového spektra rozhodla, že Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy za rok 2017 náleží profesoru Stanislavu Hosnedlovi, jenž byl do soutěže nominován FST ZČU v Plzni.

Roman dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Další články

Průmyslový design
Management a řízení
Zajímavosti ve vědě a technice
Vzdělávání a školství
Legislativa, nařízení
Výzkum/ vývoj
CAD/CAM/CAE/CIM
Převody/pohony/ložiska/spojky
Obráběcí stroje a technologie

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: