Témata
Reklama

Síň slávy strojařů: Legenda československého strojírenství vzpomíná

Pan Karel Svoboda je právě tou osobností, která nás inspirovala k založení Síně slávy strojařů. V poslední době jsem s ním strávil mnoho času jak v redakci, tak hlavně na cestách po našich výrobních závodech a byl jsem doslova fascinován jeho neskutečným odborným přehledem, lidskostí, vitalitou, vyjadřovacími schopnostmi i zájmem o nové informace. A že tomu tak opravdu je, mi určitě dáte za pravdu po přečtení tohoto našeho povídání.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

MM:

Vaše profesní dráha začala ve strojírnách firmy Baťa, kam jste coby 15letý učeň v roce 1942 nastoupil. To je doba, kterou pravděpodobně málokdo z našich čtenářů zažil. Zavzpomínejte prosím, jak takový den u Bati vypadal?

Ing. Svoboda: V souvislosti s popisem našich aktivit zde je třeba hovořit o třech vzájemně souvisejících místech našeho působení v Baťově škole práce. Prvním byla práce v továrně, druhým pak studium ve škole a třetím život na internátě. V pět hodin ráno byl budíček, okamžitě po jeho signalizaci přišel na pokoj vychovatel zkontrolovat, zda jsme všichni vstali. Na pokoji velikosti 6 x 6 metrů nás bydlelo 18 studentů. Veškerý náš "majetek" byl uskladněn v půl metru široké skřínce od země ke stropu, spávali jsme na kovových palandách. Za pořádek na pokoji jsme si odpovídali sami, jeden z nás zametal, druhý utíral prach a třetí byl zodpovědný za precizně srovnané přikrývky na postelích. Když jsme po snídani odcházeli na šestou hodinu do fabriky, u východu nám vychovatelé kontrolovali stav našeho oblečení a čistotu bot. Pracovat od šesti hodin znamenalo u Bati již před tímto časem stát připraven u stroje. Úderem šesté započal mistr procházet dílnu a u každého pracoviště se zastavil a kontroloval připravenost na pracovní směnu. Mistr neměl žádnou separátní kancelář, ale něco na způsob dřevěného pódia o velikosti cca šest metrů čtverečních, kde měl stůl, židli, věšák, telefon a registrační skříňku. Mistr musel vidět na každého z nás a my jsme naopak museli vědět, že je v dílně.

Reklama
Reklama
Reklama
Těší mne, že jsem mohl dělat strojařinu. Kdybych se měl znova rozhodnout, opět bych si ji vybral, stala se mým životním ideálem.

Pracovali jsme do 13 hodin, poté jsme odcházeli na oběd do samoobslužných centrálních jídelen umístěných ve třech patrech v Obchodním domě. Od 14.30 nám začínala výuka v průmyslové škole, umístěné na kraji areálu továrny, a do půl sedmé trvalo vyučování. Ve třídách nás bylo maximálně dvacet žáků, aby se nám učitelé mohli více věnovat. Následně jsme se přemístili na večeři opět do centrální jídelny a poté na internát, kde jsme mohli trávit čas buď dle svého, či organizovaně v celé řadě kroužků. Já osobně jsem navštěvoval malířský kroužek a po čase jsem ve své kartotéce objevil poznámku: "Navštěvuje malířský kroužek za účelem vycházek do přírody, jelikož nemá pro malířskou činnost nadání". V deset hodin byla večerka a svítit se mohlo pouze ve studovnách. Nároky na pobyt zde byly značné, byli jsme sledování ve třech úrovních. Třídní učitel, mistr na dílně a vychovatel na internátu se měsíčně scházeli a hodnotili každého studenta. Po čtyřech letech jsme skládali učňovské zkoušky a za další tři roky - to bylo za války, jinak za dva - se skládala maturita. Studium se tedy sestavovalo ze dvou let odborné školy, ze dvou let mistrovské školy a ze dvou let vyšší školy - průmyslovky. Posledních několik měsíců ve vyšší škole jsme byli osvobozeni od práce ve fabrice, abychom se mohli naplno připravovat na maturitu. Škola byla velmi dobře zařízena, například zde byly učebny vybaveny rýsovacími prkny. Odborní pedagogové na průmyslovce měli praktické zkušenosti z působení ve fabrice. Velký důraz byl již od prvního ročníku přikládán výuce jazyků, a to angličtině a španělštině, za války to pak byla němčina a po jejím skončení ruština.Náklady na ubytování, školné a stravné nám hradil pan Baťa. Týdně jsme dostávali kapesné, zpočátku asi 5 korun, pak 10 a později 20 korun. Aby nás vedli k šetrnosti, každý jsme měli tzv. ročenku, kam jsme si zapisovali příjem a za co jsme peníze utratili. Za dva roky jsme si ušetřili na stejnokroj modré barvy, lemovaný světlejším odstínem, s emblémem pochromovaného ozubeného kola umístěným na prsou. Tím, že nám pan Baťa vše platil, jsme se však nemuseli zavázat k tomu, že u něj budeme následně pracovat. Platilo ale, že ten, kdo byl k Baťovi přijat, si tohoto skutku velmi považoval a možnosti pro něj pracovat si vážil. Vždyť jsme nebyli jeho zaměstnanci, ale spolupracovníky.

MM:

Jste členem oborové rady pro doktorské studium na Fakultě strojní ČVUT v Praze ve studijním oboru Výrobní stroje a zařízení, účastníte se obhajob doktorských prací. Srovnejte současnou úroveň studentů a jejich přístup k plnění úkolů s vaší generací.

Ing. Svoboda:

MM:

Hosty slavnostního večera, na kterém jste převzal ocenění za celoživotní přínos československému strojírenství, jste oslovil připomenutím minulých úspěchů českého průmyslu obráběcích strojů. Jaká byla jejich tehdejší konkurenceschopnost se světovou špičkou?

Ing. Svoboda: Naše republika měla velkou výhodu v tom, že se zde již tehdy vyráběly obráběcí a tvářecí stroje se 100letou tradicí. Pro rozvoj oboru bylo velmi důležité, že jsme disponovali třemi výzkumnými ústavy - v Praze byl Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění VÚOSO, v Brně Výzkumný ústav tvářecích strojů VÚTS a Výzkumný ústav nářadí VUNAR se nacházel v Nových Zámcích. Kolem roku 1950 pracovaly v jednotlivých ústavech stovky zaměstnanců, celkem jich bylo na 800. Velkou výhodou pro pražský ústav byl fakt, že jeho ředitelem byl pan Kaňka, dlouholetý "obráběčkář" ve Zbrojovce Brno a později v Kuřimi, který ze svého postavení znal problémy fabriky tzv. zevnitř. Vychoval si zde schopné lidi, namátkou jmenuji dr. Tlustého, dr. Štěpánka či prof. Zeleného. Každý prototyp stroje, který byl u nás vyráběn, se musel zde odzkoušet, pokud se jednalo o stroj velkých rozměrů, zkoušel se přímo u výrobce. Technické problémy jsme měli v oblasti elektrotechniky a hlavně elektroniky. Byli jsme nuceni NC stroje osazovat řídicími jednotkami zahraniční výroby, jelikož u nás se nevyráběly dosti spolehlivé. To bylo jediné slabé místo našich strojů. Mechanické části byly absolutně bezproblémové. Že se opravdu jednalo o velké výrobní závody, deklarují počty zaměstnanců, kdy například v Kuřimi pracovalo v padesátých letech 6300 zaměstnanců, v ZPS Zlín kolem 6000.

Karel Svoboda při přebírání ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství během slavnostního večera, na kterém byly udíleny Zlaté medaile veletrhu MSV a IMT v Brně v září 2006. Tímto aktem byl pan Karel Svoboda jako první uveden do Síně slávy našich strojařů.

MM:

Ve svých 79 letech jste stále profesně činný. Jakým způsobem si udržujete krok s neustálým technickým vývojem, který se odráží například v řešení grantů, na něž vytváříte oponentury?

Ing. Svoboda: Od okamžiku, kdy jsem se začal zajímat o obráběcí stroje, jsem se snažil získat veškerou dostupnou literaturu pojednávající o tomto oboru. V posledních letech ve velké míře čerpám jak z referátů, které podávají při návštěvách světových výstav spolupracovníci prof. Houši, tak z článků otištěných ve vašem magazínu či z dostupné prospektové dokumentace. Při hodnocení projektů vycházím jak ze svých odborných znalostí, tak i z tzv. selského uvažování a rozumného pohledu na věc.

MM:

Co byste vzkázal našim čtenářům jak z řad těch, kteří svoji profesní éru teprve začínají, tak z řad těch, kteří se již několik let ve strojírenství pohybují?

Ing. Svoboda: Být dobrým strojařem znamená mít svoji práci jako koníčka. Pak vás pracovní zatížení neunavuje, chodíte do práce rádi a vzniklou překážku řešíte snadněji, než když jste znechuceni. Jak mi říkal můj tatínek, k překonání každé překážky přistupuj jako sportovec, jehož hlavní snahou je ji zdolat a pokračovat dále. Neučit se věci proto, že to musím, ale že to chci znát a budu to potřebovat. Strojařina je náročná, ale má mnoho vzrušujících okamžiků, kdy například řešíte daný úkol a těsně před koncem nastanou komplikace, které se vám následně podaří zvládnout - to vám dá impulz k dalším výkonům. Je třeba, aby vedoucí pracovníci chválili své podřízené za dobře zvládnuté úkoly. Dále je nutné být poctivý v přístupu k práci a ke studiu, nebát se pohybovat v dílenském prostředí, hovořit s personálem, nechat si od něj poradit, získávat zde zkušenosti a tak dále.Za příjemné povídání poděkoval

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspketrum.com

Životní kréda Ing. Svobody

Nikdo učený z nebe nespadl.

Bez práce nejsou koláče.

Lidem myšlení, strojům dřinu.

Neztrácej čas, ten nezastavíš.

Karel Svoboda se narodil před 79 lety v malém městečku na Českomoravské vysočině. V 15 letech byl přijat do učení ve strojírnách firmy Baťa ve Zlíně, po čtyřech letech byl vyučen a po dalších třech letech, v roce 1949, odmaturoval na zlínské strojnické průmyslovce Baťovy školy práce. Ve studiu pokračoval na Fakultě strojní VUT v Brně a titul inženýra obhájil v roce 1954.

Po ukončení studia nastoupil do podniku TOS Vrchlabí a v krátké době byl jmenován hlavním inženýrem podniku, který v té době představoval čtyři závody s více než 1000 pracovníků, kde se vyráběly soustruhy a příslušenství frézek. Zde vyvinul značnou aktivitu v rozvoji typizovaných hydraulických elementů, inicioval vytvoření výzkumného a vývojového pracoviště hydrauliky, které sehrálo významnou úlohu při rozvoji tohoto oboru ve Vrchlabí.

V roce 1959 odchází na Ministerstvo strojírenství do odboru obráběcích strojů, kde se věnuje technickému rozvoji této komodity, zejména pak nástupu číslicově řízené výrobní techniky. O pět let později, v roce 1964, požádal o uvolnění pro práci ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky, kde po dobu 26 let působil jako vědecký pracovník. Byl hlavním řešitelem a koordinátorem státního úkolu rozvoje vědy a techniky nazvaného Integrované výrobní úseky. Po úspěšném vyřešení proběhla realizace pružných výrobních soustav tvořených NC stroji pro obrábění skříňovitých součástí v TOS Kuřim a ZPS Zlín a rotačních součástí v Kovosvitu Sezimovo Ústí; v těchto závodech proběhl jejich jednoroční ověřovací provoz, který byl velmi důkladně vyhodnocen. Byly to první výrobní soustavy, které v těchto třech podnicích úspěšně pracovaly v letech 1975 až 2000. Tento krok odstartoval proces automatizace strojírenských výrobních procesů, zejména v oblasti malo- a středněsériové výroby součástí, a potvrdil tehdejšímu Československu dosaženou vysokou úroveň oboru obráběcích a tvářecích strojů ve světovém měřítku. Hodnost kandidáta věd obhájil Ing. Svoboda po ukončení externí aspirantury na Fakultě strojní ČVUT v roce 1968.

V letech 1993 až 1997 vykonával funkci generálního sekretáře Svazu výrobců nářadí a měřidel v ČR.

Ing. Svoboda udržoval pracovní styky s katedrami strojních fakult v Praze, Brně, Plzni a v Liberci. O pružných výrobních soustavách přednášel externě na VUT v Brně a na Vysoké technické škole v Košicích. Byl oponentem více než 100 kandidátských prací, převážně z oblasti pružné automatizace a technologie obrábění. Vykonává funkci člena Státní zkušební komise při obhajobách diplomových prací. Byl členem Vědecké rady Fakulty strojní ČVUT v Praze, v současné době je členem oborové rady pro doktorské studium na téže fakultě ve studijním oboru Výrobní stroje a zařízení. V roce 1998 obdržel pamětní medaili za významný přínos rozvoji Fakulty strojní ČVUT v oblasti výrobních strojů, strojírenské technologie a praxe od děkana fakulty.

Pro Ministerstvo průmyslu a obchodu a Czechinvest po řadu let zpracovává recenze projektů přihlášených do veřejných soutěží.

Výše uvedenými aktivitami se Ing. Karel Svoboda, CSc., stále snaží naplňovat zásady, kterými se řídil Tomáš Baťa: "Lidem myšlení, strojům dřinu" a "Čas jsou peníze". Přejme panu Svobodovi k jeho nadcházejícím osmdesátinám mnoho zdraví a životního elánu.

Reklama
Vydání #11
Kód článku: 61110
Datum: 22. 11. 2006
Rubrika: Servis / Zajímavosti
Firmy
Související články
Made in Česko: Kde rostou srdce laserů

Že se dá pěstovat kdeco, je jasné – žampiony ve sklepě počínaje a vzácnou orchidejí konče. A není vůbec vyloučeno, že se snadno stanete světově proslulými pěstiteli. Stačí, aby vaše orchidej chytila nějak výjimečnou, netypickou barvu nebo byla větší než jiné, a je to, budete v novinách a stanete se světově známým pěstitelem. Existuje však jedno pěstování, které na hobby úrovni realizovat a dosáhnout v něm světového věhlasu nelze. Jde o pěstování monokrystalů pro vědu, výzkum, inovace a průmysl.

Made in Česko: Bezpečné bezdrátové spojení pro všechny

Prognózy, které se týkají internetu věcí (IoT) a průmyslového internetu věcí (IIoT), se mění stejně rychle jako možnosti této technologie samy. Už v roce 2008 bylo na světě víc připojených zařízení než lidí a odborníci ze Světového ekonomického fóra (WEF) tvrdí, že do roku 2025 bude 41,6 miliardy zařízení zachycovat data o tom, jak žijeme, pracujeme, pohybujeme se, jak fungují naše zařízení, stroje.

Stroje v pohybu:
Divoká jízda sondy Pathfinder

Sonda Mars Pathfinder, která 4. července 1997 přistála na rudé planetě, se může pyšnit několika prvenstvími. Třeba tím, že šlo o první mimozemský výsadek masově sledovaný uživateli internetu. Nebo tím, že jako první dopravila na Mars kolové průzkumné vozidlo, rover Sojourner.

Související články
Stroje v pohybu: Protipožární letadlo

Uprostřed letošního léta byl národní park České Švýcarsko zasažen rozsáhlým lesním požárem, proti němuž zasahovali hasiči z celé republiky. Velké pozornosti se v této souvislosti dostalo mimo jiné protipožárním letadlům Canadair CL-415, zapůjčeným z Itálie. Pojďme si tento letoun blíže představit.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Stroje v pohybu: Raketa, která změní svět

Americký podnikatel Elon Musk se od založení své firmy SpaceX v březnu 2002 netají tím, že jeho dlouhodobým cílem je kolonizace Marsu člověkem. Již letos přitom plánuje uskutečnit premiérový start orbitální rakety Starship, která mu má tento cíl pomoci splnit.

Stroje v pohybu:
Fotoprůzkumné družice

Za druhé světové války přinášely informace z fronty filmové týdeníky, při první válce v Perském zálivu vysílala živě CNN z bombardovaného Bagdádu – a nyní na Ukrajině má veřejnost poprvé v historii k dispozici prakticky v reálném čase družicové snímky. Navíc neskutečné kvality. Každopádně jde o materiál, který umožňuje potvrdit, nebo naopak vyvrátit mnohá tvrzení válčících stran.

Stroje v pohybu:
Webbův teleskop ve vesmíru

Pětadvacátého prosince loňského roku odstartovala z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně raketa Ariane 5, v jejímž nákladovém prostoru byl na svou misi připraven vesmírný dalekohled Jamese Webba. Právě začala nová etapa poznávání vesmíru. Vědci si od ní slibují nové informace o vzniku vesmíru, černých dírách a temné hmotě.

Stroje v pohybu – Pražská mobilní zvonohra

Tentokrát vám představíme stroj veskrze zvláštní a jedinečný. Vlastně jde o hudební nástroj. Je to však takový nástroj, jehož schopnost hýbat se je jen velmi obtížně představitelná, i když má v názvu slovo „mobilní“. Je to totiž zvonohra, jejíž hlavní součástí je soubor 57 zvonů. Jen samy zvony váží dohromady bezmála pět tun, hmotnost celého nástroje je 12 000 kg. Takový kolos byste čekali spíš v mohutných zdech chrámové věže než na korbě nákladního automobilu.

Stroje v pohybu – Vrtulník na Marsu

Vědci a technici z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) právě řídí jednu z nejnáročnějších operací v dějinách kosmonautiky. Expedice Mars 2020 hledá známky bývalého života na sousední planetě. Kromě pojízdné laboratoře je na Marsu také první stroj, který létá vlastní silou na jiné planetě, než je Země.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 7. díl: Bezpečnost trakčních baterií

V tomto díle se zaměříme na další problematickou stránku elektromobilů, na jejich bezpečnost. Oč nám půjde především, jsou rizika spojená s možným vzplanutím trakční baterie. Jak totiž v rozhovoru pro KdeNabíjet.cz uvedl plk. Mgr. Rudolf Kramář, mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR, pokud požár elektromobilu nezasáhne trakční baterii, pak neexistuje významnější rozdíl mezi požárem bateriového elektrického vozidla a toho s klasickým spalovacím motorem. Jakmile však baterie vzplane, ať už jsou toho příčiny vnější anebo vnitřní, vyžaduje si uhašení elektromobilu rozdílné, a nutno říct, že komplikovanější a nákladnější hasičské techniky a další navazující postupy.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 3. díl: Energetický mix České republiky

V minulém díle jsme upozornili na tu skutečnost, že elektromobily lze za vozidla s nízkými anebo nulovými emisemi skleníkových plynů považovat pouze podmíněně a že jednou z takových podmínek je energetický mix dané země. To jsme ilustrovali na rozdílných emisích bateriových elektrických automobilů mezi Řeckem (155,3 g CO2/km) a Švédskem (4,1 g CO2/km). V tomto díle se zaměříme právě na energetický mix, jak všeobecně, tak v souvislosti s očekávaným postupným přechodem na elektromobilitu.

Úspory naruby - Pravda a lži o vytápění, 2. část

S neustálým zdražováním energií se mnoho obyvatel ptá, čím ekologicky a současně i ekonomicky, tedy levně a s účinností pokud možno přes 100 %, vytápět svůj rodinný dům?

Made in Česko - Vodu nejen pro poušť

S.A.W.E.R. To je název vskutku geniálního zařízení na hranici skutečnosti a sci-fi, které bude ve velmi suchých oblastech generovat ze vzduchu vodu a posléze kultivovat místní půdu v úrodnou zemi. Zařízení již existuje a veřejnosti bude představeno na výstavě Expo 2020 v Dubaji. A stejně jako další neuvěřitelné patenty, které vám představujeme v tomto seriálu, i S.A.W.E.R. je výhradně dílem českých hlav a českých rukou.

Vyvíjí se nový solný reaktor

Ruští vědci zahajují přípravu koncepce reaktoru chlazeného tekutými solemi, který je považován za nezbytnou součást budoucnosti jaderné energetiky. Tento reaktor je totiž schopen spalovat nejrizikovější radioaktivní odpady pocházející nejen z jaderné energetiky. Dále se připravuje tendr na výstavbu reaktoru BREST-300, který také přispěje k řešení problému použitého jaderného paliva.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit