Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Síň slávy strojařů: Ocenění za celoživotní přínos in memoriam
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Síň slávy strojařů: Ocenění za celoživotní přínos in memoriam

V letošním roce naše redakce pokračovala v započaté etapě předávání ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství a opět v rámci Zlatých medailí MSV v Brně uvedla do Síně slávy dvě naše legendy. Tou první byl prof. Zdeněk Kovář, s nímž jste nalezli rozhovor v minulém vydání, a druhou, in memoriam, pak prof. Zdeněk Přikryl, jehož životopis vám předkládáme nyní.

Prof. Ing. Dr. Zdeněk Přikryl, Dr. h. c. (*23. 7. 1903, †16. 2. 1978) byl uznávaným pedagogem, vědcem a člověkem s hlubokými lidskými vlastnostmi. V roce 1927 dokončil studium na Vysokém učení technickém v Brně, obor strojní a elektrotechnické inženýrství. Během posledního roku studia byl zaměstnám u firmy Ergon ve funkci konstruktéra. Po studiu na vysoké škole nastoupil jako asistent do Ústavu hospodářských strojů a výbušných motorů na Vysoké škole zemědělské v Brně.

Anotace

V roce 1928 přišel do Československé zbrojovky v Brně, kde pracoval až do roku 1942. Zde provedl řadu základních reforem v dílenské organizaci. Jeho zásluhou byla v závodě v období 1930–1936 realizována řada nových technicko-organizačních projektů v oblasti výroby kuličkových ložisek, jízdních kol, psacích strojů a od roku 1936 také obráběcích strojů. Významně se rovněž podílel na založení učňovské školy. V roce 1942 byl dokončen nový závod na výrobu obráběcích strojů v Kuřimi u Brna, kde Zdeněk Přikryl pracoval od roku 1943 až do roku 1946, nejprve jako zástupce ředitele závodu a později (1945) jako ředitel Zbrojovky Brno.

V roce 1946 byl povolán do Prahy, aby pomohl organizovat podnik Spojené továrny na obráběcí stroje v Praze, národní podnik, se sídlem ředitelství v Praze-Holešovicích. Byl jmenován náměstkem podnikového ředitele a vrchním technickým ředitelem tohoto podniku. Je autorem světoznámé značky „TOS“. V září 1949 po zrušení podnikového ředitelství Spojených továren na obráběcí stroje přešel na Ústřední ředitelství těžkého strojírenství – technický úsek jako referent pro plánování, výzkum a vývoj obráběcích strojů.

V roce 1949 při reorganizaci Československých závodů těžkého strojírenství a v napjatých politických poměrech se přihlásil na konkurs na zatímního profesora Českého vysokého učení technického v Praze. Konkurs vyhrál. V roce 1950 obhájil doktorát technických věd na Vysokém učení technickém v Brně na téma „Kritérium výrobnosti“. V září 1951 přešel do služeb Ministerstva školství, věd a umění a byl jmenován docentem na Fakultě strojního inženýrství ČVUT v Praze a vedoucím katedry technologie obrábění. Dne 11. 9. 1952 byl pověřen prozatímním výkonem funkce děkana FS, ČVUT v Praze. Profesorem byl jmenován 9. 1. 1954. Od 1. 9. 1955 byl pověřen funkcí prorektora ČVUT v Praze.

Od začátku činnosti na ČVUT v Praze vydal řadu skript a posléze i několik učebnic: „Technologie obrábění“ a později knihu „Theorie obrábění“, která se dočkala třetího upraveného vydání, jež vyšlo až po jeho smrti. Přihlásil též několik patentů (např. „Řezání germánia“).

V  technické sekci Československé akademie věd byl členem komise pro strojírenskou technologii od února 1953. Následně od dubna 1953 byl členem vědecko-technické rady Výzkumného ústavu obráběcích strojů a obrábění.

Byl členem zkušební komise pro státní zkoušky a pro zkoušky k udělení doktorátů v Praze, na VUT v Brně a Vysoké technické škole v Bratislavě, kde také přednášel.

V době, kdy se začal stavět areál technických škol, byl od 1. 9. 1955 jmenován prorektorem pro výstavbu. Ve funkci prorektora byl pověřen roku 1957 organizací oslav výročí 250 let Českého vysokého učení technického v Praze. Zahájení proběhlo ve Vladislavském sále pražského hradu slavnostní schůzí, kterou zahájil rektor ČVUT v Praze akademik Theodor Ježdík, za přítomnosti pozvaných delegátů zahraničních vysokých škol technických, celého diplomatického sboru a čestných hostí. Úkolu organizace oslav se prof. Zdeněk Přikryl zhostil s uznáním a zdarem a za tuto činnost mu byla udělena zlatá Felberova medaile.

Spolupracoval s technickou univerzitou v Drážďanech a v roce 1961 mu zde byl udělen doktorát technických věd honoris causa.

V roce 1973, ve věku 70 let, odstoupil z funkce vedoucího katedry. Pracoval však dále na škole, přednášel, publikoval a spolupodílel se na řadě výzkumných úkolů, jako např. „Optimalizace obrobitelnosti mosazi a bronzu“.

Byl nositelem státního vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řádu práce a nositelem zlaté Felberovy medaile, zlaté medaile ČVUT v Praze, zlaté medaile Vysokého učení technického v Brně a zlaté medaile Slovenské vysoké školy technické Bratislava. Měl bohaté mezinárodní styky, podnikl řadu služebních cest, např. do Itálie, Francie, Rakouska, Švédska, SSSR, NDR, Maďarska, Anglie, Polska.

Zpracováno dle podkladů prof. Mádla a prof. Zelenky z Ústavu strojírenské technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze.

Anotace
Profesor Zuna se zhostil průvodcovství první části slavnostního večera na výbornou.

Anotace
Synové profesora Přikryla přebírají ocenění z rukou šéfredaktora MM Průmyslového spektra Romana Dvořáka.

Anotace
Oba dva syny, jak Ing. Zdeňka Přikryla, CSc. (vlevo) tak i Ing. Iva Přikryla, CSc., otec přivedl ke strojařině a oni jí zůstali až do současné doby věrní.

Předání ocenění podruhé

Profesor Petr Zuna, který ocenění in memoriam za prof. Přikryla převzal, zrealizoval z iniciativy sobě vlastní následné předání ocenění oběma synům prof. Přikryla. Tento slavnostní akt se udál v rámci slavnostního předání cen Inženýrské akademie a cen Emila Škody, které předcházelo komornímu koncertu pořádanému Inženýrskou akademií ČR pod záštitou děkana Fakulty strojní ČVUT v Praze. Následující fotografie zajisté vystihnou slavnostní atmosféru, která koncem listopadu v Betlémské kapli panovala.

Další články

Zajímavosti ve vědě a technice

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: