MM: Od roku 1974 jste členem světové prestižní organizace CIRP. O jaké sdružení se jedná, co je jeho náplní? Jakým způsobem se do jeho aktivit zapojujete vy osobně?
J. Zelený: V roce 1948 organizovala Societé Francaise des Mécaniciens v Paříži diskusní setkání na téma třískového obrábění, při kterém se stalo zřejmým, že poválečný vývoj obráběcích strojů a technologií zaostává z důvodů chybějících výzkumných činností a mezinárodní spolupráce odborníků v této oblasti. Bylo rozhodnuto ustavit komisi pro založení mezinárodní nevládní organizace ve které by mohli spolupracovat výzkumní pracovníci s cílem studia vědeckých a aplikačních metod pro rozvoj výrobních strojů a technologií. Členové této komise se v roce 1951 stali zakladateli mezinárodní organizace s názvem CIRP – Collége International pour Recherche en Productique. Postupně během let se stal CIRP vrcholnou světovou nevládní organizací, jejímiž členy jsou vedoucí výzkumní pracovníci většiny průmyslově rozvinutých členských zemí OSN, kteří byli přijati tajným hlasováním generálního shromáždění CIRP na základě výsledků své výzkumné a publikační činnosti. Činnost CIRP je striktně nekomerciálního rázu. Generální shromáždění CIRP se koná jednou do roka v některé zemi jejích členů.
Měl jsem svůj první referát v CIRP již v roce 1961 v době konání generálního shromáždění v Praze. Práce VÚOSO byly v následných letech v CIRP dobře známy a kladně hodnoceny. Členem CIRP jsem byl zvolen na generálním shromáždění v Tokiu v roce 1974. Pracuji aktivně zejména ve vědecko-technických komisích obráběcích strojů, výrobních systémů, přesného inženýrství a metrologie. Neměl jsem vždy možnost zúčastnit se zasedání CIRP, ale díky založení našeho nového výzkumného centra strojírenské výrobní techniky a technologie při ČVUT Praha je mi to v posledních letech pravidelně umožňováno.
MM: Co pokládáte za největší chybu, jež způsobila rozpad československé výzkumné základny oboru obráběcích strojů VÚOSO? Lze tento propad ještě dohnat?
J. Zelený: Největší chybou, jež způsobila rozpad československé výzkumné základny oboru obráběcích strojů, byla mylná představa našich prvních vlád po roce 1989, že výzkum tak důležitého odvětví, které je základem a nástrojem všech ostatních výrobních technologií, se může obejít bez státní podpory. K tomu přispěla i představa některých našich výrobních podniků, že mohou ještě dlouho pokračovat ve výrobě podle existující dokumentace nebo že mohou novou dokumentaci snadno získat od zahraničních firem. Také existovala obava, že v novém, konkurenčním prostředí by získané výzkumné poznatky byly k dispozici všem, tedy i jejich konkurentům. Jak se nyní ukazuje, je sdílení a publikace obecnějších poznatků o nejnovějších výrobních strojích a technologiích velmi potřebné a ochranu konkrétních údajů lze smluvně ošetřit a zajistit. Škoda je hlavně rozpadu specializovaných a zkušených kolektivů. Jejich jednotliví členové se vesměs dobře uplatnili, byli ovšem většinou získáni a oceněni zahraničními firmami, jejichž cílem je spíše distribuce zahraničních výrobků na našem trhu než podpora výzkumu a vývoje pro náš průmysl. V návaznosti na rozpad centrální průmyslové výzkumné základny došlo v minulých letech i k oslabení konstrukčních kolektivů a zkušeben v mnoha závodech produkujících obráběcí stroje a technologie. Tento stav se postupně napravuje, došlo však k výrazné ztrátě tempa a ke ztrátě poznatků a dlouhodobých zkušeností, které mohly být předány mladší generaci. Výzkumné centrum zřízené při FS ČVUT v roce 2000 se snaží utrpěnou ztrátu svými aktivitami i při omezených kapacitních možnostech minimalizovat. Podle dosavadních výsledků a dobré spolupráce s průmyslem lze doufat, že tato snaha bude mít úspěch.
MM: Jako významný odborník jste působil na celé řadě světových univerzit. Jaké působiště bylo pro vás klíčové?
J. Zelený: Kromě již zmíněného působení na univerzitě státu Michigan jsem v roce 1992, v době, kdy VÚOSO již spělo k zániku, přijal nabídku UNAM – Universidad Nacional Autonoma de Mexico na místo pedagoga pro obor výrobních systémů. Je to snad největší univerzita na světě, která má jen v Mexico City 550 tisíc studentů a pracovníků a filiálky v dalších městech. Setkal jsem se zde s velkým zájmem o rozvoj moderní výrobní základny a se státem bohatě dotovanými výzkumnými aktivitami. Po dvouletém působení jsem přijal nabídku soukromé univerzity ITESM – Instituto Technologico y de Estudios Superiores de Monterrey, která měla nejmodernější vybavení NC stroji, výrobními buňkami a počítači, jaké jsem předtím ani potom nikde neviděl. Následovalo pozvání na místo visiting profesora na University of Florida v Gainesville, kde jsem přednášel dva semestry kurz „Manufacturing Processes and Equipment“.
Právě na této posledně jmenované univerzitě a účastí na konferencích pořádaných jinými americkými univerzitami jsem získal klíčové poznatky z nové oblasti vysokorychlostního obrábění a stavby vysokorychlostních obráběcích strojů. Tyto poznatky jsem po svém návratu do České republiky zveřejnil ve své monografii „Vysokorychlostní obrábění aneb obráběcí stroje na přelomu století“, která vyšla v červnu 2000 jako barevná publikace edice speciálních vydání MM Průmyslového spektra, v době, kdy poznatky o této revoluční nové výrobní technice byly v ČR ještě zcela minimální.