A 1. srpna 1961 to bylo oficiální – společnost Siemens-Schuckertwerke patentovala s dr. Ing. Paulem Volkou z německého Erlangenu, jako vynálezcem, „číslicový systém pro řízení výrobních strojů, zejména obráběcích strojů“. Potenciál inovace spočíval v kombinaci měření vzdálenosti a času.
Ve specifikaci k patentu z 12. března 1964 se uvádí: „Vynález zahrnuje hrubé polohování prováděné pomocí digitálního měření vzdálenosti, zatímco jemné polohování probíhá na základě měření času, na něž se hrubé měření přepne po dosažení požadované vzdálenosti. Měření času může být provedeno například digitálně časovači řízenými křemenným výbrusem, např. vysokofrekvenčními vysílači, u nichž se počítají aktuální výchozí body.“
Další tři roky byl číslicový řídicí systém společnosti Siemens známý pouze pod tímto obecným pojmem. Své vlastní obchodní jméno dostal teprve až v roce 1964, kdy společnost Siemens poprvé představila číslicový řídicí systém pro obráběcí stroje pod názvem Sinumerik. Technici Werner Geyer a Siegfried Waller popsali přechod na nový systém v článku ve firemním časopise Siemens.
Vývoj nového systému se však samozřejmě nikdy nezastavil. Společnost Siemens postupem času rozšířila jeho funkce a představila různé možnosti řízení pro soustružení, frézování, broušení a prostřihování. A v roce 1973 společnost uvedla na trh Sinumerik 580 – „volně programovatelný systém číslicového řízení“ – doplněný o počítačové řízení CNC. To bylo dalším důležitým milníkem systému Sinumerik při jeho cestě na vrchol.
„A dnes, díky nadšené reakci na Sinumerik One ze strany výrobců obráběcích strojů i prvních koncových uživatelů víme, že jsme se opět trefili do černého,“ uzavírá Tomáš Duba. „Díky digitálnímu dvojčeti dokážeme zkrátit vývoj a oživení stroje až o 30 %. Toto dvojče pak najde využití i u uživatelů stroje, kdy slouží k simulaci obrábění a technologickému odladění výrobních postupů.“
Tomáš Duba
Zuzana Lepičová