MM: Jedním z propagovaných témat ze strany Autodesku je v poslední době průmyslový design, resp. koncepční navrhování. Jakým způsobem se tato oblast rozvíjí?
Jan Ferjenčík: V průběhu konstrukčního procesu lze rozlišit tři fáze. Jednak je to koncepční design, kde záleží na vzhledu, dále vlastní technická konstrukce, což je tradiční oblast působnosti CAD, a nakonec vizualizace a prezentace výrobku. Autodesk začal v té střední oblasti, tedy v CAD, kde je tradičně silný. V posledních letech se nám podařilo díky vlastnímu vývoji i dobrým akvizicím vylepšit svou pozici i v obou okrajových oblastech. V oblasti koncepčního designu se jednalo o akvizici firmy Alias a po několika letech, které od té doby uplynuly, lze říci, že došlo ke sblížení mezi poměrně nesourodými oblastmi – jedné umělecké a druhé jednoznačně inženýrské disciplíny. Vzájemné sdílení dat je významným krokem vpřed, neboť celý proces konstrukce výrobku se urychluje a zároveň zefektivňuje.
Autodesk je vnímán jako mainstreamová firma, která uspokojuje potřeby masového trhu. Naopak nástroje pro koncepční design byly vnímány jako něco exkluzivního, jako high-end. My se toto vnímání snažíme změnit tím, že ukazujeme, že stejně jako jsou nástroje pro technickou konstrukci (Inventor) „pro každého“, tak i minimálně některé komponenty v nástrojích pro koncepční design jsou také „pro každého“. Takže se snažíme obrátit pozornost uživatelů od pouze technických problémů částečně i k problémům estetickým.
Musím připomenout i nové nástroje pro vizualizaci a prezentaci, které umožňují lepší a věrnější představení hotového návrhu bez nutnosti vyrábět fyzický prototyp.
MM: Má se tedy jednat o to, aby se samotná vývojová oddělení firem zabývala i průmyslovým designem?
Jan Ferjenčík: Přesně tak. Snažíme se upozornit na to, že každý výrobek má nejen funkční, užitnou stránku, ale i stránku estetickou. Může to znít paradoxně, ale například minimálně pracoviště obsluhy obráběcího centra by mělo být pěkné, aby se tam pracovník obsluhy cítil dobře a pracoval produktivněji. Někdy jsme až překvapeni tím, že otevíráme nové téma, o kterém vývojový tým dříve nediskutoval, ani o něm neuvažoval.
MM: Dotkl bych se zde i ergonomie. Jaké je její začlenění do této oblasti?
Jan Ferjenčík: To je hodně specifické téma. Nejsem si vědom, že bychom měli nějaké nástroje, které by řešily tuto problematiku, ale na druhou stranu vím, že existují specializované aplikace, které se tím zabývají. Shodou okolností jsem nedávno o jedné četl, jmenuje se Jack. Načtou se data vytvořeného CAD modelu a do nich se umisťuje fiktivní postava – Jack –, která vykonává předepsané činnosti, a zkoumá se ergonomická stránka věci. To je typická ukázka využití specializované aplikace třetí strany, s níž spolupracujeme na úrovni datového modelu tak, aby výměna dat byla vzájemně efektivní a bez ztráty přesnosti.
MM: Já bych nyní přeskočil oblast klasické konstrukce a zaměřil se na digitální prototypy. Můžete říci něco o zkušenostech s jejich uváděním do praxe?
Jan Ferjenčík: Pro mě je velmi povzbuzující, že jsme pojmenovali něco, co začalo vznikat v konstrukčních kancelářích. Součástí naší koncepce je nejen vytvoření 3D modelu, ale také jeho otestování. Samozřejmě jsme narazili například na to, že při testech namáhání nestačí otestovat jednotlivé součásti, ale i sestavu jako celek. V tuto chvíli náš software tuto možnost nenabízí a řešíme to spoluprací se specializovaným softwarem třetích stran, ale zároveň jsme nedávno oznámili akvizici firmy PlassoTech, jejíž technologie tuto oblast plně pokrývá. Lze tedy očekávat, že v některé z příštích verzí bude tato funkčnost integrována a bude dostupná.
MM: To už je ale oblast značně specifická a náročná i pro samotné uživatele. Podrobné výpočty nemohou dělat běžní konstruktéři, ale výpočtáři ve specializovaném softwaru...
Jan Ferjenčík: Ano, my jsme si toho vědomi, ale chceme konstruktérům poskytnout možnost rychle ověřit parametry jejich návrhu, aby mohli specialistům předložit návrh výrazně vylepšený. Aby se nestávalo, že by vypustili z ruky návrh, který by byl technicky nepodložený. Jde tedy o další krok směřující k nějakému optimálnímu řešení.
MM: Během dnešní konference zde několikrát zazněl termín, který by se dal přeložit jako udržitelné konstruování. Jedná se o nějakou novinku?
Jan Ferjenčík: Tento pojem je veřejnosti dosud znám spíše ze stavebnictví. Ale jsme přesvědčeni o tom, že tak jako každá lidská činnost má nějaké dopady na životní prostředí, tak i ve strojírenské konstrukci by bylo správné a nutné, aby naši uživatelé s tímto vědomím pracovali. Například prostým otestováním součástí můžeme snížit jejich hmotnost a tím i spotřebu materiálu. Tím sekundárně snižujeme potřebu vyrobit tento materiál a vytěžit surovinu. Nebo testováním více variant návrhu či různých materiálů lze dospět k novým, poměrně překvapivým řešením, v mnoha případech i ekologicky šetrnějším.
MM: Pokud se někdo snaží navrhnout výrobek, který by měl špičkové parametry a byl například provozně hospodárný, nepřichází toto vše automaticky?
Jan Ferjenčík: Já se domnívám, že ne. Můj osobní názor je, že strojaři jsou hodně konzervativní a hodně sázejí na ověřené postupy. Často se například v konstrukci řekne: „Tak tam toho dej trochu víc, ať to vydrží!“ Podobný přístup rozhodně není šetrný k ničemu. Myslím si, že použitím exaktnějších inženýrských metod to lze změnit. Když se totiž o problému nemluví, tak je podvědomě ignorován. Snažíme se tedy tento problém vypíchnout a přispět alespoň ke zpomalení negativních důsledků, které strojírenská výroba rozhodně má. Pojmenování a popsání tohoto problému je nesporně důležité.
MM: Děkuji vám za rozhovor.
Pavel Marek
pavel.marek@mmspektrum.com