Příkladem takového zařízení je souřadnicový měřicí stroj CenterMax (výrobce Zeiss). Již při jeho konstrukci, která je mostového typu, se vycházelo z požadavku zabezpečení maximální odolnosti stroje vůči vlivům dílenského prostředí, zejména vibracím, nečistotám a kolísání teploty. Tyto požadavky jsou o to vyšší, že stroj se ve výrobních prostorách používá bez ochranné kabiny.
Při výrobě tohoto stroje se používají i méně běžné konstrukční materiály. Nosníky jsou zhotoveny z invaru, který se vyznačuje malým součinitelem délkové roztažnosti. Pro porovnání: Zatímco součinitel roztažnosti u oceli používané při výrobě měřidel je 11,5.10-6.°C-1, nepřekročí součinitel roztažnosti u invaru hodnotu 2,0.10-6.°C-1. Základní těleso stroje je zhotoveno z minerální litiny (polymerbetonu), která se vyznačuje lepšími tlumicími vlastnostmi a nižší tepelnou vodivostí než ocel nebo litina.
Z metrologického hlediska je u stroje CenterMax zajímavé stanovení nejistoty měření v dílenských podmínkách. Výrobci obvykle uvádějí chybu, resp. nejistotu měření, vztaženou k základní teplotě (t = 20°C) nebo uvádějí nejistotu vypočtenou pro mezní hodnoty určitého teplotního intervalu, např. 18 až 28 °C. Tyto mezní hodnoty se v konkrétním případě nemusí vyskytovat, nejistota měření v daných podmínkách bude tedy menší, než je uvedeno, uživatel však její hodnotu přesně nezná. U stroje CenterMax definuje výrobce nejistotu měření novým způsobem, jako TVA (Temperature Variable Accuracy - teplotně variabilní přesnost). Přitom je použit vzorec
TVA U3/MPEE = 1,6 +(0,05*d)+ L / (300 - 7*d)mm,
kde L je měřená délka v milimetrech a d odchylka teploty od základní teploty 20°C.
V uvedeném vzorci odpovídá výraz 1,6 +(0,05*d) klasické konstantní složce, rozšířené o teplotně variabilní doplněk, výraz L / (300 - 7*d)mm,
V následující tabulce uvádíme příklady stanovení nejistoty podle uvedeného vzorce pro tři typické příklady pro měření s třemi různými teplotami prostředí:
- v metrologické laboratoři;
- v náročné moderní výrobě;
- v konvenční výrobě.