I zde byla potřebná trpělivost: „V roce 2014 jsme začali s prvními pokusy vystružování otvorů. Při zkouškách se však objevily problémy: dlouhé třísky (nejsou optimální pro automatizovanou výrobu), vysoký krouticí moment (vedl k zastavování stroje), nevyhovující povrch (požadováno Ra 0,8, Rzmax 3),“ vzpomíná Schwarzentruber. Jako zkušený odborník samozřejmě ví, že než se s novým nástrojem dosáhne požadovaných hodnot, obvykle to vyžaduje několik pokusů. Při druhém pokusu byla upravena řezná geometrie a na břitech výstružníku byl vybroušen utvářeč. Tato změna vedla k lepšímu – kontrolovanému – lomu třísek, ke snížení krouticího momentu a k dosažení odpovídajícího povrchu. Proces obrábění po změně na vystružování byl až 20krát rychlejší. U materiálu 1.2312/40CrMnNiMo8-6-4 se dosahovalo rychlosti posuvu větší než 1 000 mm.min-1. Trvalo však ještě dlouho, než byl celý výrobní proces uvolněn. Požadavky na kvalitu povrchu byly s hodnotami Ra 0,11, Rzmax 0,9 více než splněny. Ovšem povrch po vystružování s vysokým posuvem vykazoval viditelné odstíny. To muselo být ještě odstraněno.