Odpovědět na otázku, jaká je hranice mezi prováděním obchodní činnosti přímo mezi výrobcem a konečným uživatelem, nebo naopak využít sítě lokálního zastoupení, je skutečně nemožné - každý trh je nutné posuzovat individuálně. Určité trhy jsou zvyklé na určitý způsob obchodování: anglicky mluvící trhy např. na dealerský způsob, v zásadě překupnický, jiné trhy na provizní obchody, další na nákupy ze skladů apod. Pokud se jedná o jednotlivé menší nebo střední stroje, je nutné se zvyklostem trhu přizpůsobit. Na druhé straně pro větší nebo velké dodávky, komplexní dodávky či technicky složitá zařízení je určitě doporučeníhodné navázat zcela přímý kontakt mezi výrobcem a uživatelem nebo postupovat formou konsorcia, případně jiného dodavatelského sdružení.
Definitivní vytipování trhů hlavního zájmu má být samozřejmě doprovázeno i definitivním určením metod a investic, které budou těmto trhům věnovány.
Nejnáročnější investici představuje zřízení vlastní reprezentační kanceláře, případně vlastní firmy v zahraničí. Tyto subjekty sice mohou jednoznačně a s největším úsilím zastávat zájmy výrobce na trhu, ale ne vždy je jejich práce skutečně efektivní. Představíme-li si, že náklady na jednoho českého pracovníka vyslaného do zahraničí činí ročně od 2,5 do 4 mil. Kč, musí se vyprodukované tržby z prodejů na jednoho pracovníka pohybovat nad 50 mil. Kč ročně. Reprezentační kancelář většinou nemá podobu právnické osoby, ale hledá a zprostředkovává obchody na účet svého zřizovatele.
Zahraniční podnik s právní subjektivitou dle místního práva je výhodnější variantou proto, že je finančně nezávislý na svém vlastníku a zřizovateli. Tato nezávislost je však pomyslná, protože není-li dobře řízena nebo dostaví-li se komerční neúspěchy, je její zranitelnost velká a dopady na majitele mohou být někdy až nebezpečné. Zde je třeba si uvědomit, že do zřízení firmy je nutno investovat kapitál a spíše počítat s tím, že investovaný kapitál bude nutné v bilanci mateřského podniku oprávkami ošetřit. V případě zahraničního podniku je též nutno doporučit, aby prodávaný sortiment takovéto firmy byl širší než sortiment pouze jediného výrobce.
Velmi silně využívanou variantou je varianta soukromých zástupců, firem založených a vedených občany příslušného státu, které jsou již na trhu strojů zavedeny a které podnikají na vlastní riziko. Je věcí dohody a smluv, za jakých podmínek budou pro výrobce zastupitelskou činnost vykonávat.
Závěrem této pasáže je vhodné se zmínit i o trzích, které uplatňují státní regulaci dovozů nebo využívají určité formy monopolu zahraničního obchodu. V těchto zemích je nutné se přizpůsobit a snažit se zavedené praxe využít ve prospěch výrobce.