Odlitky převládají v konstrukci armatur, spalovacích motorů, kompresorů, obráběcích a tvářecích strojů dodnes. Zhruba 80 % všech odlitků tvoří litinové odlitky. Z důvodu velmi častých dotazů na svařování a opravy litiny uvádíme v následujícím článku doporučení pro zajištění jakosti svarových spojů.
Za litiny se všeobecně pokládají slitiny železa obsahující více než 2 % C. Velmi důležitými prvky u litin jsou křemík a fosfor, které mají vliv na posun eutektické koncentrace k nižším hodnotám.
Základní rozdělení litin je určeno způsobem krystalizace. Dle metastabilní soustavy Fe-Fe3C krystalizuje např. litina bílá a dle stabilní soustavy Fe-C krystalizují např. litiny šedé a tvárné. Mezi nejrozšířenější litiny se řadí litina šedá a litina s kuličkovým grafitem.
Z technického pohledu se nejčastěji řeší problémy konstrukčních spojů, opravy prasklin, renovace opotřebených součástí a opravy licích defektů. Z technické praxe vyplývá, že základním problémem při spojování odlitků je správná identifikace základního materiálu, jde-li skutečně o litinu nebo o ocel určenou na odlitky. O jaký materiál skutečně jde, lze zjistit následujícími způsoby:
dle typu lomu,zkouškou sekáním, zkouškou hořákem,zkouškou jiskrovou.V případě jiskrové zkoušky lze dle tvaru a barvy jisker detekovat rozdíl mezi ocelí a litinou. U oceli mají jiskry světle žlutou barvu a dlouhý chvost. Naproti tomu u šedé litiny jsou jiskry těžké a mají tmavou barvu.
Šedou litinu lze svařovat základními metodami svařování včetně pájení plamenem. Nejběžnější technologií u svařování litiny je použití obalované elektrody. Vždy je však nutné vzít v úvahu základní faktory, které velmi podstatně určují svařitelnost litin. Jde zejména o vlastní chemické složení litiny, formu uhlíku v litině, mechanické vlastnosti, korozní napadení a prosycení tuky a oleji.
V současné době existují tři základní principy jejího svařování.