Materiály TCHP, blízké cermetům, vznikly původně ve vývojovém oddělení společnosti EnDurAloy Corp., Savannah, dnes Allomet Corp., sídlící v jednom z center amerického průmyslu práškových materiálů a tvrdých kovů v North Huntingdonu u Pittsburghu v Pennsylvánii.
Komerčně byly TCHP poprvé představeny společností Powdermet Inc., Sunnyvale, California, na světovém veletrhu IMTS 2000 v Chicagu pod označením EternAloy(tm). Spojení s firmou Powdermet nebylo náhodné, protože i Powdermet vyvinul podobné materiály a na IMTS vystavoval fluidní technologie povlakování, použitelné i pro jiné práškové materiály.
Původní technologie ovšem vznikla již v roce 1997 a je včetně aplikací chráněna americkým patentem US Pat. No. 6 372 346, uděleným 16. 4. 2001 s předmětem patentu "Tough-coated hard powders and sintered articles thereof" a řadou dalších zahraničních průmyslových práv. Patenty je chráněn i vývoj firmy Powdermet včetně povlakování diamantu, známý jako DiaBond(tm), prášků MicroTec(tm) a fluidních technologií povlakování.
EnDurAloy poprvé připravila TCHP v roce 1998 v M3D, pobočce Battelle Labs. ve Švýcarsku. O rok později pak na prvním CVD reaktoru vlastní konstrukce vyrobila první TCHP prášky s částicemi TiN velikosti 1 µm.
Nová technologie je založena na využití vysoce tvrdých materiálů, z nichž jako jeden z prvních byl použit právě nitrid titanu TiN v mikronových či submikronových částicích, povlakovaných CVD nanovrstvami tvrdých karbidů WC nebo TaC a spojených pojivem na bázi kobaltu nebo niklu. Mimo TiN byly vyzkoušeny též nitridy zirkonu ZrN a hafnia HfN i tvrdé částice z oxidové keramiky ?-Al2O3. V materiálech TCHP, na rozdíl od konvenčních tvrdých materiálů, u nichž je nástroj ze slinutých karbidů WC-Co opatřen CVD povlakem pouze na povrchu, prostupují tvrdé částice jádra TiN s houževnatým povlakem WC a kobaltovým pojivem celým substrátem. Zatímco u povlakovaného nástroje dochází při opotřebení povlaku na čele nebo boku nástroje až na substrát k rychlé destrukci substrátu a výměně nástroje, u TCHP nástrojů je možno pokračovat v obrábění, příp. nástroj přebrousit nebo elektroerozivně a elektrochemicky upravit se životností až do vyčerpání geometrie.
Kritici TCHP uvádějí, že zastavení stroje a repase nástroje či vyměnitelných břitových destiček se nevyplácí, protože VBD dnes představují nákladově jednu z nejnižších položek při obrábění ve srovnání se strojním časem nebo řeznými kapalinami. Přiznávají však, že řezné schopnosti čistého TiN nelze srovnávat se substrátem WC-Co s vysokým stupněm opotřebení. Účinnost repase se stává komplikovanou u vícebřitových nástrojů.
Výhodou TCHP slinutých kompozitů je i to, že odpadá náročné mletí prášků jedné i více komponent, je-li k dispozici vhodný prekurzor pro CVD povlakování. Další výhodou v použití TiN nebo Al2O3 jako tvrdé složky je ve srovnání s WC jejich nižší hustota a vznik lehčího nástroje, což má svůj význam při eliminaci setrvačných sil ve vysokorychlostním obrábění.
Předností všech materiálů pro tvrdé fáze TCHP je vysoká teplota tavení: u TiN 2930 °C, ZrN 2980 °C, TiC 3140 °C, HfN 3305 °C, TaN 3360 °C, ZrC 3540 °C, TaC 3680 °C a 3890 °C u HfC proti 2870 °C u WC a z toho vyplývající teplotní stabilita.