Technické ilustrace v jednadvacátém století (1)

Hlavní oblast tvorby obchodně-technické dokumentace – technické ilustrace – jsou dnes velmi rozsáhlou problematikou obsahující přehršel různorodých technik a postupů. Prakticky ani nelze popsat všechny tyto techniky a principy tvorby, stále přibývají nové, mění se staré a na trhu je ohromné množství ilustračních nástrojů, popřípadě jejich kombinací. Paradoxem je, že k tomuto nevyčerpatelnému tématu tvorby ilustrací existuje velmi málo metodik a příruček, a to především proto, že mnohé klasické technicky jsou dnes již velmi zastaralé.

Je tedy patrné, že je velmi výhodné mít všechny možnosti a techniky „pod jednou střechou“ a používat jeden nástroj, který splňuje ty nejnáročnější požadavky a standardy v současném světě technických ilustrací. Pojďme se tedy podívat, co to vlastně technické ilustrace jsou a co by určitě nemělo scházet při jejich tvorbě.

Technické ilustrace nejsou technické výkresy

Vydejme se nejprve na výlet „výrazivem“. Proč tedy technické ilustrace a ne technické výkresy? Nezasvěcené osoby často považují tyto dva termíny za totožné a jejich význam jim splývá. Nicméně je mezi nimi jasný rozdíl.

Technické výkresy slouží k vývoji a výrobě výrobku. Jsou vždy v přesném měřítku, poskytují jasný popis výrobku a jeho parametrů a i ten nejmenší detail musí být jednoznačně zakreslen. Přečíst takovou dokumentaci je často velmi komplexní záležitost, právě kvůli velkému množství obsažených informací.

Technické ilustrace mají zcela odlišné určení a jsou často naprostým opakem výkresů. Mají za úkol rychle a jasně zasvětit třeba i naprostého laika do dané problematiky. Hlavním cílem není preciznost a úplnost informací, ale jejich snadná srozumitelnost. Detaily jsou proto často záměrně potlačovány a platí zde, že méně je leckdy více. Ilustrátor má plnou „uměleckou“ svobodu projevu, může používat různé grafické techniky a stylistické postupy tak, aby ilustrace jasně předávala své poselství.

Perspektiva

Technické výkresy jsou vždy v jedné rovině (2D), naproti tomu technické ilustrace jsou většinou zobrazovány v perspektivě (3D). Platí zde pravidlo, že čím přirozenější a věrnější druh perspektivy požadujeme, tím náročnější a komplexnější je tvorba dané ilustrace. V základě dělíme perspektivu na úběžníkovou a lineární. Pro naše účely bude toto rozdělení dostačovat; kdo se chce o perspektivě dozvědět více, nechť jde prohledat knihovničku nějakému architektovi.

Úběžníková perspektiva

V každodenním životě jsme svědky následujícího jevu: Vzdálenosti mezi body se oku pozorovatele jeví menší, čím více jsou od něj pozorované objekty vzdáleny – vzdálené věci se nám tak jeví menší nežli ve skutečnosti. Tomuto jevu se říká perspektivní zkratka. Lidské oko či fotoaparát ani jinak vnímat neumí. To však může být pro technické ilustrace velkou nevýhodou. Každý objekt, který změní svou pozici, se v novém umístění zobrazí jinak a je nutno ho překreslit. V případě, že chceme zobrazit každou část objektu zvlášť, a přitom požadujeme na obrázku všechny ve stejném poměru a se zachováním měřítka, musíme od úběžníků ustoupit.

Lineární perspektiva

Lineární perspektiva přináší výrazné zjednodušení při tvorbě perspektivních ilustrací. Úhel, pod kterým se pozorovatel na objekt dívá, přestává být důležitý a rovnoběžky zůstávají souběžné – neprotínají se v nekonečnu – ztrácíme tedy „přirozený“ pohled, ale čas potřebný k vytvoření ilustrace je výrazně kratší! V praxi to znamená, že nebudeme muset každou část znovu překreslovat, pokud změníme její pozici v zobrazovaném prostoru. Budeme dokonce moci používat již jednou nakreslené díly ve zcela jiné ilustraci. Zkrátka budeme mít mnohem větší volnost při manipulaci s jednotlivými součástmi ilustrace.

Ilustrační techniky

Pokud máme vybránu perspektivu nejvíce vhodnou pro naše ilustrační záměry, čeká nás další rozhodování – tentokrát nad druhem zobrazení. Volit můžeme:

• pohled v řezu (2D a 3D);
• rozpad;
• zvýraznění;
• průhlednost.

Řezy a průřezy

První příklad, tedy řezy a průřezy, až příliš připomíná technické výkresy. Řezy a průřezy jsou podobně jako výkresy založeny na principu řezu pomocí jedné roviny, což je významným odlišením od tradičního chápání technických ilustrací, podle něhož mají být vždy v perspektivním pohledu. Nicméně dávají konkrétní představu o funkci či vnitřním uspořádání objektu a jejich přítomnost je tak leckdy nezbytná. Bývají součástí katalogů dílů a uživatelských příruček. Zvláštní kategorií zde jsou 3D řezy, kterým se budeme detailně věnovat později.

Rozpady

Rozpady často spatříme v montážních návodech či v katalogu náhradních dílů. Dílčí součásti objektu jsou zakresleny zvlášť v přesném pořadí, často definovaném právě pořadím při montáži. Jejich obohacením jsou šipky a osy, které říkají, jakým způsobem do sebe díly zapadají. Rizikem zde může být rozdílná velikost jednotlivých součástí. Můžeme sice malé objekty a detaily zvětšit, jak si ukážeme později, ale výsledná ilustrace pak bude velmi rozsáhlá a náročná na kompozici.

Zvýraznění

Návod na údržbu by měl zobrazit díly včetně jejich okolí, aby si je čtenář dal do kontextu. Zde je tedy vhodné zvolit metodu zvýraznění. Díky ní uvidíme celou oblast, kde pozadí a okolní díly budou potlačeny, vykresleny tenkou, popř. šedou barvou a oblast našeho zájmu v plné barvě a v tlustých a tenkých čarách. Je tak na první pohled patrné, co nás zajímá, ale neztrácíme přehled o celku.

Průhlednost

Průhledné díly umožní nahlédnout, co se skrývá pod nimi. V poslední době se staly také velmi oblíbeným nástrojem pro tvorbu marketingových ilustrací. Obzvláště efektní jsou v kombinaci s jinou technikou. Samotné mohou působit zmateně či mohou být pokládány za „duchy“ a tiskařské „šotky“.

Výběr techniky

Výběr ilustrační techniky by se měl vždy odvíjet od účelu ilustrace. Při tvorbě technické ilustrace neplatí dogmatické „černobílé“ dělení na dobré a špatné metody. Je mnoho stylistických postupů a grafických nástrojů. Pamatujme, že posloužit nám mohou všechny. Musí ale zůstat sluhou a nikoliv stát se pánem. V „přeplácaném“ a všemi barvami hýřícím obrázku se velmi snadno ztratí původní myšlenka, či dokonce sám pozorovatel. Styl a metoda ilustrace, popř. jejich varianty by měly být dány jasně dopředu. Ilustrace musí být stručná, jasná a rychle sdělující svůj význam. Jak již bylo zmíněno, méně je ve světě ilustrací více!

Stylistické nástroje

Ilustrátor by si měl dopředu promyslet kompozici, které chce dosáhnout. Vytipovat si detaily, které půjdou z ilustrace pryč. Ujasnit si, v jakém pořadí se s díly manipuluje, v jakých skupinách, jaké nářadí je k tomu potřeba, jaké ochranné pomůcky jsou zapotřebí? Následné vhodné užití tenkých a tlustých čar je při tvorbě ilustrace naprostým základem, který lze dále obohatit, ale není to podmínkou. Tenké a tlusté čáry dají obrázku „prostor“. Dobře provedené tenké a tlusté čáry jsou alfou a omegou technických ilustrací. Příklady stylistických nástrojů: tloušťka čar, druhy čar, popisky, barvy, zvětšení, maska.

Příště okořeníme ilustrace o pravidelné i nepravidelné vzory a masky a doplníme obrázky textem.

Jan Woff

AV ENGINEERING

//www.aveng.cz/technologie/arbortext.aspx

KvapilovaA@aveng.cz