K experimentům byly použity vybrušované vrtáky od rakouské firmy MAYKESTAG o průměru 6,0 mm z vysokovýkonné (kobaltové) rychlořezné oceli HSS-ECo. Polovina vrtáků připravených pro zkoušky byla opatřena PVD vrstvou TiCN.
Dlouhodobé zkoušky trvanlivosti břitů vrtáků byly provedeny standardním postupem v laboratoři obrábění na katedře materiálů a strojírenské technologie Technické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Vrtání bylo provedeno na sloupové vrtačce VS 20 při posuvu f = 0,2 mm.ot-1 a otáčkách n1 = 1800 min-1, resp. n2 = 2800 min-1. Díry hloubky L = 3 D (v tomto případě L = 18 mm) byly vrtány do oceli 11 373 (dle ČSN 41 1373) tloušťky 25 mm. Pevnost oceli byla Rm = 400 MPa, mez kluzu Re = 225 MPa, tažnost A5 = 26 % a tvrdost HBW = 115.
Pro měření opotřebení (parametr VC) byl použit malý dílenský mikroskop. Jednotlivé naměřené hodnoty opotřebení pro dvě úrovně řezné rychlosti (vc1 = 33,9 m.min-1, resp. vc2 = 52,8 m.min-1) byly vyneseny do časových závislostí VC = f (t). Z jejich průběhů pro jednotlivá měření byly pro předem stanovenou limitní hodnotu opotřebení (VClim = 0,35 mm) odečteny odpovídající hodnoty trvanlivosti (Ti). Z takto získaných údajů byly vypočítány rovnice závislosti trvanlivosti na řezné rychlosti T = f (vc), uvedené v tab. 1. Grafické znázornění výsledků zkoušek uvedených v tab. 1 je v grafu č. 1.