Při tváření se používají jak konvenční nástroje, tak nástroje speciálně vyvinuté pro lisování polotovarů tailored blanks. Obě skupiny nástrojů mají své přednosti a nedostatky. Použití klasických nástrojů je značně limitováno tím, že se jedná o polotovar, který se skládá ze dvou a více materiálů. Z obrázku 2 je patrné, že nevýhoda použití klasických nástrojů spočívá v neúplném dosednutí přidržovače na tenčí část polotovaru. Proto byly klasické nástroje upraveny tak, že na nich byly vytvořeny stupňovité tvarové plochy, které kompenzují rozdílnou tloušťku polotovaru. U takovýchto nástrojů se mění kvalita přidržování následkem rozdílných tolerančních polí na rozdílných tloušťkách plechu. Dochází potom k neúplnému dosednutí přidržovače na tenčí část polotovaru, v jehož důsledku nebude vyvíjený přidržovací tlak dostatečně veliký, což může způsobovat problémy během procesu lisování. Mohou vzniknout dva druhy vad:
lomy - při posunutí tlustší části polotovaru směrem k hraně, ve které se mění tloušťka mezery mezi horní a dolní částí nástroje, může dojít k lomu (viz obrázky 3 a 4);zvlnění - při posunu svaru směrem od drážky dochází ke vzniku nepříjemného zvlnění.Nekonvenční nástroje
Pro odstranění nevýhod konvenčních nástrojů byly vyvinuty nástroje s elastickým přidržovačem, používající elastomerovou desku, umístěnou pod pružnou plochu přidržovače. Pružná plocha může být vyrobena například z tenké pružinové oceli. Princip metody spočívá v tom, že elastický přidržovač během procesu přidržování dosedne na obě plochy plechu a dojde k jeho vytvarování podle tvaru polotovaru. Tím je zajištěno optimální přidržení obou polovin plechu.
Druhou možností je použití nástrojů s děleným přidržovačem, které umožňují nejlépe kompenzovat rozdílné tloušťky polotovaru. Jednotlivé části přidržovače jsou přizpůsobeny rozdílné tloušťce polotovaru, jak ukazuje obrázek 5. Tím jsou obě části polotovaru optimálně přidržovány a nedochází tudíž k žádným problémům během lisovacího procesu. Nástroje s děleným přidržovačem umožňují optimální nastavení přidržovací síly odděleně pro každý segment. Toho se s výhodou využívá tehdy, pokud je každá část polotovaru z materiálu o rozdílné pevnosti. Při lisování lze s výhodou využít mnohabodové podepření pružným systémem umístěným v lisovací desce.
Pro dosažení optimálnějšího přidržení lze použít nástroj s děleným přidržovačem podepřeným dusíkovými válci, který je však z uvedených nástrojů nejnákladnější. Jeho schéma je na obrázku 6. Jednotlivé části přidržovače jsou zde podepřeny systémem dusíkových válců, což umožňuje optimalizovat přidržovací sílu.