Vzhledem k tomu, že síla je daná průměrem pístu posledního stupně, nelze válce zatížit velkým břemenem. Při konstrukci zařízení je také třeba brát zřetel na to, že pístní tyč je oproti klasickému válci složena ze dvou, respektive tří částí. Neúměrné zatížení při umístnění válce ve vodorovné poloze by mohlo způsobit poškození vedení a zničení válce. Proto je vhodné použít při posuvném pohybu vodicí dráhu pro břemeno nebo použít válec s teleskopickou vodicí jednotkou. Tyto jednotky jsou stejně jako válce teleskopické, aby nedocházelo k prodloužení zástavbových rozměrů, ale podstatně zvyšují odolnost válce vůči bočnímu zatížení.
Dalším příslušenstvím jsou přídavné lišty pro snímání koncových poloh. Snímače polohy lze umístnit pouze na základní stupeň, přičemž jednotlivé stupně válce vyjíždějí v náhodném pořadí, které závisí na tlaku vzduchu, průměru válce, hmotnosti břemene a tření. Válec je tedy nutné doplnit o přídavnou teleskopickou lištu, která je konstruována tak, aby se základní stupeň vysunoval nebo zasunoval poslední. Tím je docíleno sepnutí snímače při dojezdu posledního pístu do koncové polohy.
Z uvedených vlastností je patrné, že teleskopické pneumatické válce Univer nabízejí ojedinělé řešení zmenšování zástavbových rozměrů, které tak často trápí konstruktéry jednoúčelových strojů i jiných zařízení. Díky tomu lze použít pneumatické prvky v dalších oblastech, kde to dříve rozměry válců neumožňovaly.
Petr Cihlář