Při obou řezných rychlostech (Pozn.: Pro dlouhodobé zkoušky (na oceli 15 241.7) byla řezná rychlost v první sérii testů vc = 13,4 [m/min], s konstantním posuvem s = 0,12 [mm/ot.] a ve druhé sérii byla zvýšena na vc = 34 [m/min], přičemž posuv zůstal zachován. Kritériem opotřebení bylo dosažení úplné ztráty vrtacích schopností vrtáku bez ohledu na dílčí opotřebení, tzn. vrták již nebyl schopen proniknout do vrtaného materiálu) byly dosažené řezivostní parametry takto povlakovaného nástroje vynikající, a proto je zde uveden celkový zkušební protokol pro bližší charakteristiku nástroje, na kterém lze pozorovat tyto dílčí charakteristiky:
uspokojivý nárůst Fx a Mk vzhledem k době vrtání;s časovým rozvojem opotřebení byl podíl dané axiální síly k maximální síle (odpovídající konečnému opotřebení nástroje) Fx/Fmax parabolicky rostoucí, přičemž podíl jádra vůči meznímu zatížení vrtáku (Fj/Fmax) byl podobně vzrůstající v rozsahu 50 až 80 %;relativní podíl jádra na posuvové síle Fj/Fx byl téměř vždy konstantní a dosahoval přibližně 80 %; to znamená, že jádro si uchovávalo přibližně konstantní relativní podíl na celkové axiální síle po celou dobu trvanlivosti břitu;s časovým rozvojem opotřebení byl podíl daného krouticího momentu k maximálnímu namáhání v krutu (odpovídající konečnému opotřebení nástroje) Mc/Mmax mírně rostoucí, přičemž podíl jádra vůči meznímu zatížení vrtáku (Mj/Mmax) byl téměř stagnující kolem 22 %;relativní podíl jádra na krouticím momentu Mj/Mc byl po celou dobu vrtání téměř konstantní - jádro si po celou dobu trvanlivosti břitu uchovávalo přibližně konstantní relativní podíl na daném krouticím momentu, který dosahoval přibližně 25 %;namáhání břitu vrtáku ve směru odvodu třísky Fc1 bylo velmi příznivé, neboť dominantní složkou je Fh1, působící ve směru řezné rychlosti a přítlaková vertikální složka Fv1 byla minoritní, což dokumentuje nízký rozvoj fazety opotřebení;rozvoj predikované meze pevnosti materiálu Rm ve srovnání s rozvojem měrné řezné síly kc byl stabilizovanější, neboť výpočtový model zahrnoval účinek normálních napětí v primární zóně deformace (obecně vyšší hodnota tohoto parametru vůči mezi pevnosti v tahu z tahové zkoušky odrážela vyšší deformační rychlost použitou při obrábění ve srovnání s konvenční tahovou zkouškou);rozvoj měrné energie obrábění vykazoval lineární nárůst od hodnoty 3,5 k hodnotě 4,5 [J/mm3], což bylo možno považovat za limitní kritérium testu, při kterém nástroj ztrácel schopnost vrtat;součinitel tření na čele rovnoměrně vzrůstal z hodnoty přibližně 0,6 na hodnotu blízkou 1,0, při které bylo pozorováno poškození povlaku v místě kontaktu čelní plochy vrtáku s třískou. Hodnoty blízké jedné a vyšší byly charateristické pro nepovlakované HSS vrtáky s adhezním ulpíváním třísky ve formě mikrosvarů a nárůstků, a proto nesouhlasily s hodnotami pro Newton-Coulombovo tření, uváděnými v jiných typech třecích testů.Dílčí závěry z této části testování:
nejvyšší trvanlivosti dosáhl povlak TiAlN při obou použitých řezných rychlostech s chlazením pomocí emulze CIMSTAR 560 o koncentrací 5 %;trvanlivost povlakovaného nástroje vůči stavu nepovlakovanému byla prodloužena o 3500 % u nižší řezné rychlosti a o 4600 % u vyšší řezné rychlosti;přínos chladicích emulzí byl prokazatelnější pomocí dlouhodobých zkoušek;přestože cena tohoto povlaku nedosáhla navýšení ceny vrtáku o 100 %, dosažené zvýšení řezivosti povlakovaného nástroje vyjádřené nárůstem objemu odebraného materiálu přesáhlo 1300 % a více než 55 000 % ve srovnání s nepovlakovaným nástrojem a chlazením uvedenou emulzí.