MM: Česko mělo několik let rekordně nízkou nezaměstnanost, což vedlo k růstu mezd. Jak vysoké byly zdejší mzdy ve výrobě ve srovnání s ostatními zeměmi V4?
M. Malo: Naše nedávné srovnání mezd ukázalo, že v ČR se v rámci zemí V4 pohybují mzdy na nejvyšší úrovni. Například v Polsku začíná mzda výrobního dělníka na 14 tisících korun, v Česku si ale pracovník na stejné pozici přijde minimálně na 18 tisíc a v některých regionech se jeho mzda může vyšplhat až na 32 tisíc. Rozdíly jsou patrné i u kvalifikovaných pozic ve výrobě, ne však už tak výrazné.
MM: Odpovídala tomu i efektivita práce ve výrobě?
M. Malo: Řekl bych, že nepoměr mezi rychlostí růstu mezd a efektivity práce byl v uplynulém období značný. Pokud bychom mzdy navázali na růst produktivity práce, stoupaly by mnohem pomaleji, pokud vůbec. Aktuální krize a s ní související pokles volných prostředků ve firmách by mohla vést k reálnějšímu posuzování hodnoty práce. V segmentech, které současná situace zasáhne silně, pocítí zaměstnanci tlak na snížení nákladů velmi záhy.
MM: Jak velké propouštění lze kvůli aktuální situaci očekávat?
M. Malo: Když odhlédneme od výrobců, kteří na nějakou dobu zcela zastavili provoz, tak některé firmy zatím fungují bez výraznějších omezení. Počet firem, které hlásí překážky v práci na straně zaměstnavatele, ovšem výrazně roste. Jejich kmenoví zaměstnanci jsou tedy stejně jako zaměstnanci agenturní, přidělení do jejich provozů, doma a čekají na znovuspuštění provozu. Sice se dá po odeznění nouzového stavu očekávat nějaké propouštění, nemyslím si však, že by se nějak výrazně dotklo českých pracovníků, samozřejmě záleží na sektoru, ve kterém zaměstnanci působí.
MM: A co agenturní pracovníci? Nehrozí větší propouštění ani jim?
M. Malo: Podle mého názoru zájem o agenturní pracovníky bude ještě poměrně dlouho přetrvávat. Dokonce si troufám odhadovat, že současné problémy by mohly firmy vést k ještě většímu zájmu o agenturní zaměstnávání. Pro firmy je totiž mnohem výhodnější, umožňuje jim pružně reagovat na změny poptávky. Udržování určitého podílu těchto zaměstnanců tak bude dávat stále velký smysl, a to nejen ve výrobě, ale i v dalších segmentech, například v retailu či logistice, u určitých kategorií bílých límečků a podobně.
MM: Hodně se hovoří o zahraničních agenturních pracovnících a jejich situaci v době nouzového stavu. Panují obavy, že nedostanou zaplaceno a nebudou mít možnost dostat se domů. Jak je to možné?
M. Malo: Pokud jsou tito pracovníci zaměstnanci legálních agentur, nemusí se ničeho obávat. Legální agentury se totiž pohybují v rámci platných zákonů a ctí možnost se o své agenturní zaměstnance starat i v případě, kdy kvůli krizi přijdou o uplatnění. Problém však může nastat u pracovníků nelegálních agentur, které nemají zákonnou licenci, obcházejí pravidla a neplatí daně ani pojistné. Mzdu svým lidem vyplácejí pouze za práci, a tak se stává, že v případě výpadku výroby či karantény pracovníci nedostanou žádnou kompenzaci a zůstanou bez prostředků, a často i bez ubytování. Věřme, že situace nebude až tak vážná jako v době krize v roce 2009, kdy musela ČR na své náklady zajistit repatriaci zahraničních zaměstnanců zpět do jejich zemí.
MM: Tahounem českého průmyslu je výroba automobilů, jaká je situace v tomto segmentu?
M. Malo: Někteří výrobci a jejich dodavatelé již v minulém roce zaznamenali určité propady výroby, přesto dosud pro rok 2020 predikovali buď setrvalý stav, nebo mírný růst. Nyní to vypadá, že se obor propadům ani propouštění nevyhne. A bude to platit především pro subdodavatelské firmy v automobilovém průmyslu. Pro případnou potřebu snižování stavů pracovníků ve výrobě budou pravděpodobně firmy využívat nejdříve možnosti ukončit pracovní poměr s pracovníky ze zahraničí, ze států v rámci EU, kteří sem v minulých letech za prací přicházeli ve vysokých počtech. Na tyto pracovníky mají firmy zvýšené náklady, protože jim obvykle kromě mzdy hradí i ubytování.
MM: Co se dá očekávat po skončení nouzového stavu?
M. Malo: Očekávat se dá přetrvávající opatrnost spotřebitelů. Lidé i firmy se budou z této situace nějakou dobu vzpamatovávat, a tím pádem nebude jejich spotřeba taková jako před krizí. To může mít vliv především na podnikatele a zaměstnance v oblasti služeb, avšak nejen tam, jelikož jejich obraty a mzdy nebudou s pravděpodobností hraničící jistotě dosahovat úrovně před krizí. Předpokládáme, že dojde i ke snížení průměrné mzdy zaměstnanců v oborech, kde je nezanedbatelná část celkové mzdy závislá na výkonnostních odměnách, jelikož tyto pracovníci nebudou generovat takové obraty, na jaké byli zvyklí.
Hana Janišová