Trendy v automatizaci z pohledu dodavatele robotů

O tématech automatizace, robotizace a digitalizace a o tom, jak se nové technologie prosazují v praxi, jsme si proto popovídali s Ing. Danielem Havlíčkem, marketingovým manažerem společnosti FANUC Czech.

MM: Pane Havlíčku, jaký je z vašeho pohledu stav robotizace a digitalizace ve výrobních firmách?

D. Havlíček: Řekl bych, že tahounem automatizace je v dnešní době robotizace. Ani bych neřekl, že digitalizace, která je sice mediálně populární, ale fyzicky není nasazena v tolika případech. Podobně se hodně mluví o kolaborativní robotice, která přišla před nějakými třemi čtyřmi roky, ale pokud budete kolaborativní aplikace chtít fyzicky vidět, bude jich jen pár. A většinou je vám nebudou chtít ukázat, protože je nebudou mít nasazené dlouho.

Existují však výjimky – jedna je čerstvá novinka z loňského roku, kdy v Německu firma Still, která mj. vyrábí řetězové pily, nasadila do výroby kolaborativní robot. Společnost má dokonce své vlastní automatizační oddělení, které jeho nasazení po technické stránce připravilo a zrealizovalo. Tomu ovšem předcházel rok intenzivní přípravy, kdy se robotáři bavili s lidmi z dílny, aby věděli, jak nejlépe robot začlenit do procesu. Výsledkem bylo, že již za tři dny po nasazení pracoval na plný výkon. Robot zde vykonává tzv. protřepávací test. Dříve musel pracovník každou hotovou pilu vzít do rukou a zatřepat s ní, aby věděl, že všechny díly jsou správně nasazeny. Uvážíme-li, že pila váží asi 10 kg, je to významné ulehčení a zaměstnanci mohou dělat něco sofistikovanějšího.

Tím chci říct, že všechno má svůj přirozený vývoj. Některá témata jsou sice populární, všichni o nich mluví, ale to ještě neznamená, že tyto novinky jsou hned nasazené ve výrobě. V rámci ČR máme v evropském měřítku dost vysoký stupeň robotizace, což je dáno i tím, že je zde spousta subdodavatelů pro automobilový průmysl, kteří to samozřejmě táhnou. Ti také bývají mezi prvními, kteří zkoušejí novinky, ať už jde o robotiku, nebo digitalizaci, kdy si výrobní zařízení propojí přes cloud a kontrolují všechny stroje, aby zamezili výpadkům ve výrobě. Ano, jsou zde firmy, které budou mít zavedenou digitalizaci, ale nemyslím si, že v tuto chvíli to bude „masovka“.

MM: Co vlastně máme rozumět pod pojmem „digitalizace“? Vždyť NC řídicí systémy byly už od začátku digitální…

D. Havlíček: To je právě ono. Pro někoho digitalizace začíná s prvními „encéčky“, pro jiného je to nástup internetu, pro dalšího propojování strojů a využití cloudů. Nechtěl bych být tím, kdo to definuje, ať si to každý přebere po svém. Pokud bych měl mluvit za sebe, pojem „digitalizace“ se zde objevuje asi rok a půl, maximálně dva. To znamená, že většina lidí si to bude spojovat s propojováním výrobních zařízení do nějakých kontrolních mechanismů pomocí internetu, cloudu a podobně.

MM: Co se dnes od řídicích systémů očekává?

D. Havlíček: To se liší případ od případu. Máme firmy, které mají CNC stroje a dnes přistupují k další etapě a pořizují roboty například pro zakládání dílů do stroje, paletizaci, bezobslužný provoz a podobně. Nebo může jít o požadavky na rychlejší obrábění, na vysokou přesnost atd.

MM: Co například propojování strojů do sítě nebo napojení na podnikový řídicí systém?

D. Havlíček: Tyto požadavky překvapivě zatím tolik nepociťujeme, je to stále na počátku. Není standardním požadavkem, aby si firma pořídila deset CNC strojů a chtěla k tomu cloudový systém, přes který by si je propojila do ERP nebo CRM s možností sledování a řízení na dálku. Jedná se navíc i o nákladnou záležitost.

MM: Co si myslíte o fenoménu Průmyslu 4.0 a jak se na něj dívají v Japonsku?

D. Havlíček: Osobně termín Průmysl 4.0 rád nemám, je to pro mě prázdný marketingový pojem, stejně jako čtvrtá průmyslová revoluce. Proč by se tu mělo jednat o revoluci? Jde o běžný vývoj, něco, k čemu by stejně došlo, bez ohledu na to, jak by se to pojmenovalo. Japonci jako takoví tím zasaženi nejsou, je to spíš evropská, možná evropsko-americká záležitost. Pod ten pojem se dá schovat cokoliv, co se komu hodí.

Japonci jsou svým způsobem konzervativní a mají nastaveny své plány vývoje, které přizpůsobují tomu, co vyhodnotí jako trend, který má pro ně smysl. Například už předtím, než přišel pojem kolaborativní robot, tak na vývoji takového robota pracovali. Nebyli jsme sice první, kdo uvedl kolaborativní robot na trh, protože firma chtěla mít jistotu, že až je bude sériově vyrábět, budou fungovat naprosto spolehlivě. Právě tak vyvíjí systémy sledování výroby, ale když se podíváte do Japonska, nebudou vás tam zahrnovat letáky s nápisem Industry 4.0. Vždycky to budete hledat pod pojmy jako inteligentní řešení pro chytré továrny a podobně.

Obecně s pojmem Průmysl 4.0 moc nepracujeme. Raději pracujeme s pojmy, které označují věci, jež fyzicky existují a něco někam posouvají, jako například kolaborativní robotika nebo internet věcí.

MM: Ovlivnila určitá „masáž“ tímto termínem chování vašich zákazníků?

D. Havlíček: Nemyslím si, že by je ovlivnil až tak samotný termín Průmysl 4.0, protože oni také mají problém jej uchopit, i když ho používají. Ale řada z nich si Průmysl 4.0 spojila s kolaborativní robotikou a všichni pak chtěli nasazovat kolaborativní roboty. Ovšem často se jednalo o snahu nasazovat kolaborativní roboty do nekolaborativních aplikací. V jednom případě se management firmy chtěl posunout v Průmyslu 4.0 a požadoval nasazení kolaborativního robota do výroby. Dnes tam mají zaklecované pracoviště s kolaborativním robotem, a přitom tam mohli mít mnohem levnější řešení se standardním robotem. Zde termín Průmysl 4.0 ovlivnil zákazníky spíše negativně.

Máme sice definovanou státní politiku Průmyslu 4.0, ale nemyslím si, že se tím někdo řídí. Každá firma se řídí svými potřebami. Pokud zjistí, že potřebuje automatizovat, či spíše že má nedostatek pracovníků, protože chce například zavést další směnu, začne hledat uzly, které může zautomatizovat. Nedostatek zaměstnanců je v dnešní době velkým tahounem automatizace.

MM: Jak se mohou kolaborativní roboty uplatnit například při obsluze a zakládání dílů do strojů?

D. Havlíček: Zde záleží na konkrétních podmínkách, na typu produkční linky. Jsou možná obě řešení – tradiční i kolaborativní. To druhé je ideální, pokud potřebujeme, aby operátor vstupoval do pracovního prostoru robota, ať už z jakéhokoliv důvodu. Pokud by naopak vstup operátora daný výrobní cyklus nějakým způsobem narušoval, bude výhodnější řešení se standardními roboty. Pak tedy budeme mít dva typy pracovišť – s obslužným robotem, který může být umístěn i někde nad strojem, zabezpečeným tak, aby se nestal žádný úraz, anebo to bude otevřené pracoviště na kolaborativní bázi, kde se bude pohybovat řada operátorů. V dnešní době je možné obojí, záleží jen na požadavcích dané firmy. Může jít i o kombinaci kolaborativního a nekolaborativního pracoviště vedle sebe.

MM: Jaký je tedy potenciál kolaborativní robotiky? Myslíte, že už pro ni nazrála doba?

D. Havlíček: Těžko říci. Nemáme patent na rozum, ale vždy se snažíme na každou aplikaci dívat tak, aby řešení mělo pro zákazníka smysl. Někdy však zákazník trvá na tom, co si vymyslel, a my to musíme akceptovat, i když si myslíme, že by se to technicky dalo řešit vhodněji, jindy je to na partnerské bázi, kdy každá strana si k tomu řekne své a společně najdeme ideální řešení pro danou aplikaci. Prostor tu tedy je, jak pro růst automatizace jako takové, tak i robotizace, kolaborativní robotizace i digitální automatizace. Záleží samozřejmě i na dalším ekonomickém vývoji. Pokud by se opakovala krize podobná té z roku 2008, dojde k určitému zbrzdění automatizace. Ale to ukáže čas.

MM: Fanuc roboty vyrábí více než 40 let. Jak se za tu dobu změnily jejich vlastnosti?

D. Havlíček: To je dáno neustálým vývojem podle požadavků trhu. Na první pohled jsou roboty stále stejné, změnily se však jejich technické parametry, například se zvětšil jejich dosah při stejné nosnosti, ramena jsou osazována výkonnějšími motory s lepší funkčností, prodloužily se intervaly údržby atd. Nyní probíhají změny ve směru k digitální automatizaci. Za 40 let se roboty samozřejmě změnily i po designové stránce, ale rozhodně to není taková změna, jako kdybyste se podíval, jak vypadala třeba televize před 40 lety a jak vypadá dnes. Když představíme nějakou novinku, je to obvykle nástupce předchozího modelu s vylepšenými vlastnostmi. Naše roboty proto mají svůj kvalitní základ, který se stále vyvíjí. To ukazuje zpátky na konzervativnost Japonců – proč něco předělávat, když to funguje? Nebo proč dělat vizuálně high-endový výrobek, který nebude dostatečně funkční?

Samotné portfolio robotů máme velmi široké, a přesto je stále doplňováno. Letos jsme do něj jako novinku zařadili SCARA roboty, které sice již na trhu nějakou dobu existují, ale my jsme upřednostňovali jiné typy robotů, a proto do našeho portfolia přicházejí až nyní, protože máme pocit, že tak dokážeme vyhovět současným požadavkům zákazníků, kteří tento typ robota pro svoji výrobu potřebují.

MM: Děkujeme za rozhovor.

Pavel Marek
foto: autor

pavel.marek@mmspektrum.com