Ing. Hýbner: Průmyslový vývoj v ČR nikdy neustal, i když nezůstal v původní centrálně řízené podobě. Například bývalý Výzkumný ústav Tesla A. S. Popova se nepodařilo transformovat do nějakého technologického centra a pracovníci odešli. Buď do nových soukromých firem, nebo do jiných firem, kde se snažili pokračovat v průmyslovém vývoji. Myslím si, že v současné době je největším problémem, že nikdo nemá dostatečně zmapováno, jak je průmyslový vývoj v ČR realizován a kolik pracovníků se mu věnuje. Naše asociace funguje od loňského roku také jako oborové kontaktní centrum pro průmyslový výzkum v elektrotechnice. Toto pracoviště vzniklo na podporu 5. rámcového programu EU a jedním z jeho úkolů je analýza kapacit v oblasti výzkumu v ČR. V rámci našeho kontaktního centra chceme zvýšit informovanost o tom, jaké prostředky lze z různých programů EU na průmyslový vývoj získat. ČR je v těchto programech velmi aktivní. Přesto se někdy ukazuje, že prostředků z EU by mohlo být více, než dokáže naše elektrotechnika účinně nárokovat a absorbovat.
Jsou tu některé firmy, které svůj výzkum a vývoj nikdy nepřerušily. Typickým představitelem je VUES Brno, výzkumný ústav, který se zabývá elektrickými točivými stroji a který si získal vysoké renomé v celém odborném světě. Známý je především svými lineárními motory. Domnívám se, že tato firma je praktickou ukázkou toho, jak se dokáží čeští pracovníci v oblasti elektrotechniky prosadit. Musím říci, že i většina ostatních firem staví na průmyslovém vývoji. Nikdy by nemohla být zachována např. firma OEZ Letohrad, kdyby její výroba neprošla zásadními inovacemi. Také co se týká velkých zahraničních firem, například Siemens si v oblasti motorů ponechal výzkumnou základnu bývalého MEZ a začlenil ji do své výzkumné základny. Tak je tomu i u jiných firem. Dokonce i u nových firem, jako je Matsushita, nově vzniká výzkumné oddělení. Mimo elektrotechnickou asociaci mohu připomenout například firmy v regionu Rožnovska, které spolupracují s Motorolou a zabývají se návrhy integrovaných obvodů.
Ke druhé části otázky: úvodem jsem řekl, že dnes v elektrotechnice pracuje více lidí než v roce 1989. Naše firmy si stěžují, že nemají dostatek odborných pracovníků, především technologů a konstruktérů. Problémem je, že tento nedostatek je soustředěn v místech, kde se vyrábí. Když přicházejí noví absolventi z vysokých škol, převyšuje v některých lokalitách, jako je Praha, nabídka pracovních míst nad poptávkou, ale z dlouhodobého hlediska mezi nezaměstnanými nenalezneme kvalifikované pracovníky z oblasti elektrotechniky.
Měli jsme určitou obavu z toho, jak budou působit tzv. zelené karty z Německa pro informatiky a automatizátory. Myslím si, že i tuto pro nás nepříliš příjemnou záležitost jsme přestáli. Ono je nutné dívat se na ni ze dvou pohledů: neznamená pouze odliv pracovníků, ale i formování mladého odborníka a získávání nových zkušeností. Doufám, že většina z nich se po získání zkušeností vrátí zpět a své kontakty využije k zapojení našich firem do mezinárodní spolupráce.
Domnívám se, že i studenti si dnes uvědomují, které obory jsou nejperspektivnější. Samozřejmě že IT obory mají velkou atraktivitu a je o ně historicky velký zájem. Jsem rád, že mládež se dnes začíná zajímat i o takové nosné obory, jako je automatizace, regulace a podobně, poněvadž, co si budeme namlouvat, bez automatizační techniky bychom nedokázali ve světové konkurenci obstát. Automatizační technika není u nás nějak výrazným oborem z hlediska počtu zaměstnanců nebo objemu produkce. Přesto je Česká republika světové odborné veřejnosti velmi známa. Doufám, že k tomu v poslední době přispívá i naše asociace. Společně s veletržní správou BVV se nám podařilo v rámci loňského veletrhu realizovat při MSV veletržní speciál pod názvem Automatizace. Tato akce měla nebývalý úspěch, čtvrtina návštěvníků přišla na veletrh právě proto, aby navštívila toto nové bienále, které se zařazuje do řetězce automatizačních veletrhů Interkama.