Udržitelnost v oblasti procesní výroby

To znamená, že výrobci musejí implementovat technologie, které zákazníkům umožní sledovat, odkud produkty pocházejí a z čeho se vyrábějí. Výrobci rovněž budou muset počítat s kratší trvanlivostí a skladovatelností plynoucí z nižšího obsahu aditiv a konzervantů. Tyto změny budou mít přínos v podobě revitalizovaného průmyslu s vyššími výnosy a příležitostmi pro malé firmy, které tak budou moci čelit gigantům zaměřujícím se na rychloobrátkové spotřební zboží.

Společnost InfoConsulting, která se zabývá implementací a podporou švédského ERP systému IFS Applications v následujícím článku odhaluje trendy a výzvy, kterým budou čelit výrobci v oblasti procesní výroby v roce 2020.

Výrobcům dříve mnohdy stačilo, aby o udržitelnosti pouze hovořili. Dnes však zákazníci čtou etikety a zvažují dopad svého nákupu na životní prostředí. Jsou ochotni připlatit si za udržitelnější produkty bez „éček“. Výjimkou není ani segment potravin a nápojů – lidé nakupující v supermarketech si všímají, že z prodejen začínají mizet jednorázové plastové sáčky. Ale i zde platí rčení „něco za něco“.

Jako příklad můžeme zmínit jednorázové plastové produkty, jejichž popularita v posledních letech prudce klesla. Nutno podotknout, že z dobrého důvodu: takové produkty končí v řekách, potocích, mořích a oceánech, představují smrtelné nebezpečí pro volně žijící zvířata, a navíc se rozkládají na mikroplasty, které pronikají hluboko do potravinového řetězce. Druhou stranou mince je však nepříjemná skutečnost, že pokud všechny potraviny zbavíme plastových obalů, mnohem dříve se zkazí – často ještě předtím než vůbec dorazí na trh. Jejich trvanlivost tak bude výrazně kratší. Bez plastů nebo jejich ekologické alternativy rapidně vzroste plýtvání potravinami.

Jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících to, jak zákazníci vnímají udržitelnost potravin, je jejich přesné a srozumitelné označování. To může zachránit i produkty, které by jinak mohly být považovány za nevhodné, jako je například palmový olej. Například organizace Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (RSPO) zavedla vlastní značku, která dokládá, že použitý palmový olej byl získán z palem vypěstovaných udržitelným způsobem na již existujících obdělávaných plochách s využitím nejlepších postupů, namísto destruktivního kácení deštného pralesa. Přestože oborová organizace FoodDrinkEurope zveřejnila zprávu naléhavě volající po zvýšení transparentnosti, řada subjektů se evidentně nesoustředí na to, aby informace byly srozumitelné. Například obal, na kterém je uvedeno, že je kompostovatelný, nemusí být vhodný na zahradní kompost.

I navzdory ojedinělým nesourodostem je však obecný trend zcela zřejmý. Povědomí zákazníků každým okamžikem narůstá a odvětví na tuto skutečnost musí reagovat. Dá se předpokládat, že v roce 2020 budou čisté etikety, ekologické obaly a doklady o udržitelnosti požadovat nejen zákazníci, ale také prodejci. To pomůže menším samostatným výrobcům lépe si poradit se silnou konkurencí v podobě velkých řetězců a ukrojit si pro sebe část jejich tržního podílu. To mimo jiné znamená, že výrobci budou potřebovat podnikové řešení, které se postará o sledování a vykazování hmotnostní bilance, což bude nezbytné pro zajištění shody s předpisy.

Jedním z faktorů rozhodujících o tom, zda bude určitá položka nebo skupina položek udržitelná, je jasné místo původu. V této oblasti došlo ke značnému pokroku. V dnešní době ještě není zvykem mít v lahvi vína nanotechnologii, která vás informuje o tom, odkud tento produkt pochází a jak se dostal na pulty obchodů. Nicméně již nyní je to možné – zčásti také díky tomu, že to zákazníci požadují. Ze studie organizace Food Marketing Institute z roku 2018 vyplývá, že 87 procent nakupujících ocenilo možnost zjistit více informací o kupovaném produktu prostřednictvím chytrého telefonu, obzvláště když to bylo možné provést způsobem tak intuitivním, jako je QR kód. K tématu nanotechnologií v obalech se ještě vrátíme, nejprve se však podívejme na samotné obaly.

Pokud vaše nejbližší rodina čítá čtyři nebo šest členů, nakupujete jinak a máte jinou spotřebu než rodiny se třemi či pěti členy nebo pokud žijete sami. Spousta z nás potřebuje koupit spíše tři jogurty než čtyři. Většina potravin je však primárně balena v sudém počtu kusů, což u rodin s lichým počtem členů může zapříčinit zbytečné plýtvání a odpad.

Toto zavedené nepsané pravidlo „sudosti“ se pomalu mění. Jedním z nejzřetelnějších signálů je výrazné omezení akcí 1 + 1 v rámci slev v maloobchodech a menší a rozmanitější velikosti balení. A právě rozmanitost různých balení zvyšuje tlak na výrobce, kteří tak mají na skladě více položek, jejichž životní cyklus musejí naplánovat. Současně jsou nuceni vyrábět v menších dávkách, což je oproti hromadné výrobě méně ziskové.

Velké množství potravin se vyhodí kvůli datu uvedenému na štítku. Tato data vycházejí z výsledků testů prováděných v laboratorních podmínkách a uvádějí, kdy již konzumace dané potraviny nebude bezpečná nebo kdy může dojít ke zhoršení charakteristických vlastností potraviny. Při stanovování těchto dat se používá bezpečnostní rezerva, aby se minimalizovalo riziko pro zdraví spotřebitele. Tento přístup má však i svou stinnou stránku – spousta dobrého, zdravotně nezávadného jídla se zbytečně vyhodí. Velkou naději na zlepšení tohoto stavu představují chytré štítky využívající nanotechnologie se senzory. Tyto senzory měří množství plynů vypouštěných potravinami během stárnutí a pomáhají tak razantně omezit množství odpadu. Chytré štítky na potravinách nám například řeknou, zda je steak stále poživatelný, a změnou barvy štítku nás budou informovat o jeho čerstvosti. V praxi to bude znamenat zásadní přepracování řízení zásob a skladování. To sice celé odvětví na čas vyvede ze zajetých kolejí, stane se tak však pro obecný prospěch a výsledkem bude redukce zbytečného odpadu.

V následujícím roce by tak mohlo dojít k výraznému vzestupu nanotechnologií, které budou spotřebitele informovat o místu původu produktu. I nadále se bude zvyšovat rozmanitost balení. Díky tomu si spotřebitelé budou moci zakoupit přesně takové množství, jaké potřebují. Budeme rovněž svědky pokrokových řešení v podobě chytrých štítků a technologií, jako jsou antimikrobiální obaly nebo elektrické plynové senzory na bázi papíru, které se v průběhu roku 2020 začnou zabydlovat v regálech maloobchodů.

Nejen v segmentu potravin a nápojů, ale i v dalších oblastech můžeme pozorovat různé snahy o změnu způsobu, jakým lidé nakupují. Tyto změny zasáhnou také do procesní výroby. Prodej softwaru před 25 lety začal pozvolna přecházet na model platby za použití, systém předplatného či na filozofii „software jako služba“ (SaaS). A stejným směrem se nyní snaží orientovat i další odvětví.

Někteří výrobci servitizaci využívají již řadu let. Účtují si peníze za výsledky dosažené jejich produkty, a nikoliv za prodej samostatných produktů. Poskytování produktů od výrobců využívajících principy procesní výroby v podobě služby namísto jednorázového prodeje může být komplikovanější.

Neexistuje žádný důvod k tomu, aby potravinářské společnosti nevyužívaly model servitizace, pokud tak dokážou učinit se ziskem. Již nyní můžeme pozorovat speciální akce v obchodech s potravinami, kterých se účastní zástupci výrobce – někdy se jedná o místní řemeslné značky.

Úplné servitizace v oblasti potravin a nápojů bude dosaženo ve chvíli, kdy maloobchodníci nebudou produkty nakupovat, ale pouze prodávat prostor v regálech, o jehož naplnění se budou starat producenti a výrobci. To si samozřejmě žádá enormně rozsáhlou mechaniku a logistiku. Přínosem pro maloobchodníky (nebo majitele prostor, pronajímatele, partnery či jakkoli se budou po této radikální změně nazývat) však bude skutečnost, že za likvidaci odpadu a další logistiku bude odpovídat dodavatel. Princip je srovnatelný s tím, který se v současné době používá v oblasti výroby u zásob řízených dodavatelem.

Všechny tři výše uvedené body spolu vzájemně souvisejí. Předpokladem udržitelnosti je srozumitelnost. Ta je nezbytná k tomu, aby zákazníci měli jistotu, že jimi kupovaný produkt odpovídá jejich požadavkům na čistou etiketu a společenskou odpovědnost. Obaly se musejí změnit tak, aby kleslo množství odpadu. I zde platí, že svou roli sehrají společensky odpovědní zákazníci. Podobně je třeba změnit velikost balení, aby menší rodiny nemusely kupovat velké množství zboží a přebytky následně vyhazovat. A v neposlední řadě díky přesunu společností na model služeb již nebude hlavním cílem „prodávat zboží“ bez ohledu na jeho využitelnost. Tím se sníží množství odpadu, protože maloobchodníci předají některé úkoly svým dodavatelům.

InfoConsulting Czech

https://infoconsulting.eu/cs/