Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Úspory naruby
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Úspory naruby

Pod tímto nadpisem redakce připravila sérii zásadních článků o odvrácených stranách tzv. úspor, jejichž skutečné výsledky jsou často přinejmenším sporné.

ZÁKAZ VÝROBY A DOVOZU HALOGENOVÝCH ŽÁROVEK

Na základě rozhodnutí poslanců Evropského parlamentu platí ve všech členských zemích EU od 1. září 2018 zákaz výroby a dovozu běžných halogenových žárovek na síťové napětí 230 V s klasickým žárovkovým tvarem (baňka, svíčka, miňonka) a závitovými paticemi E27 a E14, když ty směrové (reflektorové) byly zakázány již před dvěma lety (a ty obyčejné, nehalogenové, již před šesti lety). Důvodem je prý obrovská úspora energie a nově i snížení emisí CO2, protože prý nejde o úsporné a ekologické zdroje světla. Podíváme-li se na tabulku porovnání účinnosti běžných světelných zdrojů, tak ten argument je tak jasný, jednoznačný a průkazný, že není možné o něm jakkoliv pochybovat!

Přesto se pokusme zapochybovat…

Vycházím přitom z vlastních zkušeností z let kolem roku 1994, kdy jsem byl autorem a hlavním protagonistou největší akce na úspory energií a snížení emisí SO2 (na emise CO2 jsme si tenkrát ještě nehráli) náhradou žárovek kompaktními zářivkami v ČR. Tehdy to také bylo jasné – když 100W žárovku nahradíme 20W kompaktní zářivkou, tak přece uspoříme při stejném množství světla 80 W, a ještě nám svítí 15krát déle než obyčejná žárovka! Takže po několikaletém přesvědčování státních orgánů a sjednání dodávek kompaktních zářivek od hlavních výrobců bez marží, tedy za výrobní ceny, byl polostátní ČEZ „přitlačen“ k zafinancování této akce za 70 milionů Kč a stovky tisíc těchto kompaktních zářivek se po několik měsíců prodávaly ve vybraných velkých obchodních domech za poloviční ceny, než bylo obvyklé, a zájem občanů byl opravdu obrovský. A já jako absolvent oboru ekonomicko-matematické výpočty na Fakultě řízení VŠE v Praze jsem se bláhově těšil, jak budeme místo odsiřování moci zavřít několik uhelných elektráren a zlepšit tím ovzduší. Úspory sice nějaké nastaly, ale rozhodně ne ve výši prostého vynásobení počtu prodaných zářivek rozdílem jejich spotřeby ve wattech, jak jsem chybně předpokládal. Občané si sice asi dopřávali více světla, když bylo levnější, ale ten rozdíl byl mnohem větší! Jak je to možné?

Kde nastala chyba?

Ve výpočtu ne, ale chybné bylo uvažování pouze o množství světla a nebyly brány v úvahu i ostatní okolnosti. Energie se totiž dělí na exergii (část, která koná užitečnou práci) a anergii (ztráty) a já, a se mnou i všichni ostatní u nás i ve světě, jsem neuvažoval vůbec o tom, že část energie, která se u zdrojů světla nevyužije pro světlo a je zpravidla odpadním teplem, se nezáměrně využívá právě i pro teplo, tedy se přemění z hlediska uživatelů na exergii – a v tom byl ten zakopaný pes. Jestliže tedy průměrná domácnost se třemi kompaktními zářivkami ušetřila 3 x 80 W = 240 W průměrně po dobu cca šesti hodin denně, tak šlo o úsporu cca 1,5 kWh denně elektrické energie. Ale jen podle tohoto zjednodušeného výpočtu a jen v případě, že domácnost nebyla vytápěna elektřinou.

Vytápění elektřinou

V první polovině devadesátých let, kdy spotřeba elektřiny kopírovala tehdejší propad národního hospodářství, díky masivním kampaním ČEZ a štědrým dotacím státu na přímotopy, aby se zastavil propad spotřeby elektrické energie a tím ospravedlnila dostavba jaderné elektrárny Temelín, byly domácnosti běžně vytápěny elektřinou. Pokud tedy spořádaný občan vyslyšel přání státu a topil elektřinou, pak logicky během topné sezony (v Praze cca 250 dní, na Vysočině ale i přes 300 dní z 365) neušetřil vůbec nic, neboť to, co ušetřil na svícení, tak musel dohnat a protopit elektrickým vytápěním, jinak by mu byla zima, protože zářivky „topily“ méně než žárovky.

Ale „ekologové“ určitě namítnou, že i úspory za těch zbývajících 65 až 115 dní v roce, tedy ve výši 15 % až 30 % původně avizovaných úspor stojí za to. To určitě ano. Tedy pokud by to byla pravda. Potíž je v tom, že právě v topné sezoně je sluníčko nízko nad obzorem, takže svítí jen 8 hodin denně a 16 hodin je tma a musí se podstatně více svítit (a topit) než v létě, mimo topnou sezonu, kdy stačí svítit a netopit jen pár hodin. A když to přepočteme na procenta, tak nám zbude odhadem cca 5 % opravdu uspořené elektrické energie z těch slibovaných 100 %. Tak jakápak významná úspora? Té se nedočkal ani občan a ani stát, jak jsem si sám na svém projektu ověřil.

Vytápění ostatními palivy

Je sice pravda, že ne všichni v té době topili elektřinou. A dnes už skoro nikdo. Ale tu nezpochybnitelnou skutečnou úsporu elektrické energie museli v tom případě nahradit nějakou jinou tepelnou energií, ať už z kotlů, kamen, či krbů. Ale „ekologové“ namítnou, že i tak je to výhodnější, neboť výroba elektřiny v uhelných elektrárnách dosahuje nejvýše 41% účinnosti, kdežto na štítcích bývá uvedena účinnost od 70 % u kotlů na uhlí až po 108 % u kondenzačních plynových kotlů. Ano, ve zkušebně nový kotel s certifikovaným palivem za nejpříhodnějších podmínek a při přesně definovaném, zpravidla jmenovitém výkonu, opravdu po několik hodin dosahuje uvedených účinností.

Skutečnost v praxi je ale naprosto odlišná – na jaře a na podzim, kdy není třeba tolik tepla, pracují tyto kotle jen na zlomek svého jmenovitého výkonu a jejich účinnost prudce klesá. A to nemluvím o dalším snížení účinnosti nekvalitním palivem, zanesením kotle či chybnou obsluhou nebo umístěním v nevytápěném prostoru – a není započtena ani doprava paliva. To vše mívá za následek, že výsledná sezonní účinnost těchto vytápěcích zařízení může klesnout i pod úroveň stávajících uhelných elektráren, zvláště když ty jsou často využívány současně i jako tepelný zdroj – elektrárna v Mělníku tak svým odpadovým teplem vytápí severní část Prahy, podobně elektrárny v severních Čechách nebo kolem Chvaletic či Ostravy vytápějí okolní města, čímž se jejich účinnost i zdvojnásobí. A navíc tyto velké zdroje jsou již odsířeny a mají filtry prachových částic, kdežto domácí zdroje tepla nikoliv. Navíc zde máme i jaderné a vodní elektrárny či ty na obnovitelné zdroje – větrné či fotovoltaické.


A tuto situaci nezachrání ani tepelná čerpadla, která jsou někde uprostřed mezi vytápěním elektřinou a ostatními palivy, a ani kondenzační plynové kotle, které po většinu doby, kdy jsou v provozu (odhaduji to na 95 %) neběží v kondenzačním režimu a už vůbec ne s deklarovanou účinností 108 %, leda by trvale nahřívaly studenou užitkovou vodu a tím dosahovaly potřebné teploty zpátečky pod 35°C, což je další z bludů Evropského parlamentu. Takže ve finále náhrada uspořené elektrické energie při svícení tou tepelnou z domácích zdrojů ani zde vůbec nemusí být výhodná ani pro občany ani pro stát, ale spíše naopak.


Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Závěrem

Všechny ty výpočty o tom, jak jsou halogenové žárovky nevýhodné a jak je třeba je nahradit zdroji LED, kterých byly v minulých měsících plné všechny noviny, jsou naprosto chybné a zavádějící a z velké části placené výrobci a prodejci, aby si zvýšili jejich odbyt (a tím své zisky), který vázne.

Tím ovšem nechci vůbec tvrdit, že nemá žádný smysl prosazovat úsporné zdroje světla a že skoro nic neušetří, jen jsem chtěl ukázat, že ty reálné úspory jsou podstatně menší, než nám slibují poslanci Evropského parlamentu a samozřejmě i výrobci nových zdrojů světla – po nich to pak opakují všichni pisálci, úředníci a prodejci, kteří si na tom pořádně „mastí kapsu“, protože oproti žárovkám nové LED zdroje světla bývají investičně mnohonásobně dražší! Proto toto prosazování úspor není možné činit bezhlavě, jen na základě prostých výpočtů, ale je třeba vždy brát v úvahu i všechny související faktory, aby ty dosažené úspory byly reálné a měly opravdu smysl.

Dobrá rada drahá, jak praví pořekadlo. A já jen dodávám, že ta špatná bývá mnohem dražší. Proto moje rada zní:
Vykašlete se na nesmyslné imaginární úspory vnucované nám neinformovanými či zlobbovanými poslanci Evropského parlamentu a výrobci a prodejci LED zdrojů světla a svítidel! A sviťte bez ohledu na možné úspory tak, jak je vám příjemné, a tím, co je vám milé. Neboť kromě špatného podání barev či psychických problémů ze špatně zvoleného zdroje světla stojí zlomený nos či krček stehenní kosti po pádu ze schodů či při zakopnutí o zvířecího miláčka v přítmí chodby mnohonásobně víc než ta skutečně ušetřená energie! Takže jak správně, ekologicky a hlavně čím svítit, se dozvíte v podrobném článku této série Úspor naruby v některém z dalších vydání a budete asi překvapeni!


JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura
Autor v letech 1990 až 1995 spoluzakládal a vedl jako tajemník parlamentní Výbor pro veřejnou správu, životní prostředí a urbanismus a poté pracoval jako výkonný ředitel Philips Lighting. Je autorem několika brožurek a článků na úspory energií.


JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura

mechura.p@gmail.com

Další články

Legislativa, nařízení
Ekologie
Elektrotechnika a regulace
Energetické strojírenství

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: