Vdechnout obrovi duši

MM: Vaše společnost už existuje 71 let. Které milníky v její historii
považujete za ty nejvýznamnější? Které události nebo osobnosti v historii firmy významně zasáhly do utváření její historie?

P. Křepelková: Naše firma byla založena v roce 1949, takže se skutečně pyšníme tím, že máme za sebou přes 70 roků nepřetržité výroby obráběcích strojů.
Naším největším milníkem je samozřejmě privatizace v roce 1996, s platností od roku 1997 kdy se firma stala z původního TOS Hulín novodobým Toshulin. Jsme hrdí na to, že se nám povedlo udržet stabilitu, že se nestřídali majitelé a že firma zůstala v českých rukou. Přes naši velikost jsme v podstatě rodinná firma, což v dnešní době není úplně obvyklé.

MM: To tedy určitě není, zejména ve vašem případě, kdy nejde o jednu firmu, ale o skupinu. Které firmy vlastně patří do vaší skupiny a čeho jste synergií mezi firmami zamýšleli dosáhnout?

P. Křepelková: Za doby socializmu existoval Strojexport a Strojimport – centrální organizace, které zprostředkovávaly zahraniční obchod. Po revoluci si jednotlivé firmy, včetně naší, začaly zakládat obchodní oddělení. Když byl později na prodej Strojimport, naši majitelé se rozhodli, že je to zajímavá investice, která by nám pomohla posílit distribuční síť, protože jde o skupinu velmi zkušených lidí, kteří mají funkční distribuční síť po celém světě. Tak se stal Strojimport součástí naší skupiny. V roce 2018 pak byla k prodeji také firma TOS Kuřim a opět to byla pro majitele firmy zajímavá příležitost, kterou využili. TOS Kuřim totiž již předtím zakoupil ČKD Blansko – výrobu velkých karuselů, které logicky doplňují sortiment Toshulin. My jsme klasickým výrobcem karuselů a vždy jsme se drželi ve velikostech středních strojů od průměru upínací desky 800 mm do šesti metrů. Zakoupením TOS Kuřim jsme získali i technologie a stroje ČKD Blansko, čímž se nám rozšířil sortiment, protože v Blansku se vyrábějí stroje do průměru upínací desky 16 metrů a v případě speciálních zakázek dokonce i větší. Samozřejmě i výrobní portfolio samotné TOS Kuřim je velmi zajímavé. V rámci celé skupiny jde o stroje, které si nekonkurují, naopak se doplňují. Firmy v naší skupině zůstaly samostatné, nejsou spojené ani nemají centrální řízení. Mají vlastní hospodářské výsledky a nejsou na sobě závislé.

MM: Které stoje jsou dnes vašimi vlajkovými loděmi a jaká mají specifika a
zajímavé vlastnosti?

P. Křepelková: Na co jsme zde v Hulíně pyšní a co považujeme za naši nejsilnější stránku, je velmi silné konstrukční oddělení a fakt, že umíme přizpůsobit naše stroje požadavkům zákazníka. Nabízíme obrovskou flexibilitu, dokonalou schopnost vyslyšet požadavky zákazníka a stroj připravit ve spolupráci s ním tak, aby dokonale splňoval jeho představy a požadavky.

Naší vlajkovou lodí jsou jednak stroje řady Powerturn, které dodáváme do leteckého průmyslu nebo stroje Experturn, což jsou právě ty stroje, kde převažuje míra customizace, tedy úprav na přání zákazníka. A momentálně jsme velmi pyšní na zakázky pro železniční průmysl – obrábění železničních kol. Dodáváme jejich největšímu českému výrobci. Právě zde jde o případ, kdy stroje byly vyvinuty ve spolupráci se zákazníkem a jsou tedy vysoce customizované. Díky tomu je náš zákazník vysoce konkurenceschopný, dokáže splňovat i velmi náročné a striktní požadavky, které jsou v tomto odvětví běžné.

A na tomto místě je třeba zmínit společnost Siemens. Dnešní stroj samozřejmě není jen otázkou správných mechanických součástek, jeho nedílnou součástí je řídicí systém, který jej oživuje. V Toshulin se historicky používají pouze dva řídicí systémy, přičemž dominantní je Sinumerik 840D sl. Od společnosti Siemens. Navíc se příští rok chystáme spustit pilotní projekt se systémem Sinumerik One, což je jedna z novinek, kterou Siemens uvádí na trh. Je to jeden ze způsobů, jak vyhovět požadavkům Průmyslu 4.0, mezi které patří vysoká míra automatizace, dálkový přístup, virtuální dvojčata a podobně. Dost si od tohoto projektu slibujeme. Stroj, na němž pilot poběží, zůstane u nás v Toshulin. Aplikaci Sinumerik One hodláme realizovat v rámci evropského výzkumného projektu „Level-Up“, jehož se účastníme jako jeden z participujících partnerů. Tak se my sami přímo u nás naučíme co nejvíce, abychom pak byli schopni jej správně prezentovat a prodávat zákazníkům.

MM: Od kdy vlastně spolupracujete se Siemensem?

P. Křepelková: V podstatě od nepaměti. Naše stroje jsou vyráběny s řídicím systémem a těžko říci, které přesně bylo datum první aplikace. Podle pamětníků v technickém úseku byly první stroje s řídicím systémem Siemens vyrobeny na začátku osmdesátých let minulého století. Např. v roce 1982 byl vyroben stroj SKQ20 se systémem „Sinumerik Sprint“.

MM: Proč jste zvolili právě Siemens? V čem je podle vás jeho největší
přínos?

P. Křepelková: Pro tento typ strojů jsou produkty Siemens nejvhodnějším řídicím systém. U Siemensu však také velmi oceňujeme i širokou škálu opcí a možností, které řídicí systém nabízí. Zákazníci mají nejrůznější požadavky, obrobky jsou mnohdy velmi složité a my musíme řešit vysoké technické a technologické požadavky. A u Siemensu víme, že dodaný řídicí systém je umožňuje splnit.

Důležitá pro nás je i vynikající technická podpora ze strany Siemense. Pomáhají při oživování, při řešení ne zcela standardních aplikací. Ony karusely jsou poměrně úzká výseč trhu s obráběcími stroji, takže se objevují věci, které nejsou standardní ani pro nás, ani pro Siemens, jako dodavatele řídicího systému. A v tu chvíli musí dojít k úzké spolupráci mezi oběma firmami, abychom byli schopni vyhovět požadavkům zákazníka. Řešili jsme společně velmi nestandardní věci, například virtuální osy obrábění, jejichž řízení je jen obtížně realizovatelné. V případě spolupráce se Siemensem prostě víme, že se můžeme spolehnout.

MM: Měla letošní anticovidová opatření nějaký vliv i na fungování vaší firmy? Pokud ano, jak se vám podařilo překonat důsledky?

P. Křepelková: Samozřejmě se nás ta situace dotkla, jako téměř každé české firmy. Zhruba 85 procent naší produkce směřuje do zahraničí. A všichni víme, že od jara bylo velmi složité jakékoli cestování. Problémem je i nutnost udržování rozestupů mezi lidmi ve chvíli, kdy chceme pokračovat ve výrobě i v montáži strojů. Musím zaklepat, že se nám podařilo nastavit taková pravidla a opatření, že jsme nemuseli čelit ani uzavření v rámci karantény či pandemické vlně, kdy by nám onemocnělo větší množství zaměstnanců. Lidem, kterým to pracovní náplň umožňuje, jsme zajistili práci v režimu home office. Nicméně práci ve výrobě či na montáži nijak nenahradíte, ta se z domu dělat nedá. Doba covidová je náročné období, kdy musíme pracovat v podmínkách, které nedokážeme nijak ovlivnit.

Bohužel ve stejné situaci jsou i naši zákazníci a jak víme, jsou odvětví, kterých se současná situace velmi tvrdě dotkla. Například letecký průmysl, jeden z pilířů naší zákaznické základny, patří k těm, kteří jsou postiženi nejvíce. Naštěstí se to netýká všech našich zákazníků. Firma dlouhodobě nastavila obchodní strategii, kdy se cíleně snažíme diverzifikovat trhy, na nichž působíme. Ať už geograficky, abychom nebyli závislí na jednom teritoriu, tak oborově, abychom nezáviseli na zakázkách z jedné oblasti. Protože dnes existují odvětví, která jsou minimálně na rok a možná i déle velmi přibrzděná.

Ovšem i v dnešní době jsou obory, které posilují. Třeba právě železnice.

Považujeme za obrovské plus, že se nám povedlo etablovat se v průmyslovém oboru, který je momentálně silný a můžeme tak část kapacit z oblastí, které jsou nyní zpomalené přenést tam, kde to funguje.

MM: Co plánujete pro nejbližší budoucnost? Jednak z pohledu společnosti a jednak z pohledu spolupráce se Siemensem?

P. Křepelková: Právě v oblasti železničního průmyslu, ale také energetiky, která patří k těm méně postiženým odvětvím, máme zakázky i do budoucna. Ani ve spolupráci se Siemensem nezůstáváme stát na jednom místě. Momentálně pracujeme na řešení bezpečnostních funkcí Safety Integrated v digitální formě. To je věc, kterou Siemens nabízí už nějakou dobu a pro nás je to nyní první realizace, která nás v těchto dnech zaměstnává. A to i přesto, že k samotné realizaci projektu dojde až v příštím roce.

Pavlína Křepelková

Toshulin

Zuzana Lepičová

Siemens