Funkční přesnost ostřihovacích nástrojů je závislá na šířce střižné mezery, která závisí na tloušťce plechu. V automobilovém průmyslu se pro střižnou mezeru velkých nástrojů doporučují různé hodnoty ležící mezi 5 až 10 % tloušťky plechu. To při nejpoužívanějších tloušťkách plechu 0,65 až 1 mm odpovídá velikosti střižné mezery od 0,0325 do 0,1 mm (viz obr. 3). Při zdvihání beranu dochází u lisu k horizontálnímu posuvu horní části nástroje vůči dolní a je-li tento přesah větší než střižná mezera, střižné hrany se setkají. To způsobuje silné opotřebení a následné vyštipování střižné hrany. Výsledky výzkumu ohledně nejvhodnější šířky střižné mezery zatím nedávají přesnou odpověď. Čím je ale střižná mezera na nástroji opracovaná přesněji, tím větší může být přípustné horizontální přestavení při výrobním procesu. Z tohoto důvodu je snaha nepřesáhnout u úzkých střižných mezer hodnoty odchylek ±0,01 mm a u širokých střižných mezer ±0,02 mm.
U finálních vystřižených obrysů dílů karoserie smí díl vykazovat odchylky v tolerancích mezi ±0,2 mm až ±0,5 mm (viz obr. 4). Přesnost ostřihovacího nástroje z hlediska funkčnosti pak musí být minimálně desetkrát vyšší, než je předepsaná přesnost dílu. Tuto skutečnost využívali kvalifikovaní nástrojáři-brusiči při konečném opracovávání ostřihovacích nástrojů ručními bruskami v tušírovacím lisu. Tento brusič pak přizpůsoboval vrchní díl nástroje s vyfrézovanou konturou s dílem spodním. Jeho úkolem bylo pouze upravit střižnou mezeru. Nepřesnost, kterou pak na obrysu nástroje ponechal, se vešla do povolené tolerance hotového dílu karoserie. Na stejném principu je založen i nový postup s tím rozdílem, že pomocí strojního broušení lze dosáhnout přesnosti z hlediska funkčnosti v oblastech setin milimetru.V praxi je snahou pomocí CNC frézek strojně nahotovo opracovat konturu jak na horním díle nástroje, tak i celý obrys ostří na dolním dílu nástroje, a následně do sebe složit funkční části obou dílů nástroje. Pro zaručení rovnoměrnosti střižné mezery musí být dodrženy odchylky v rozmezí ±0,01 mm. Do jakých problémů s tolerancemi se tímto dostáváme, ukazuje srovnávací tabulka na obr. 5. Při tomto způsobu konečného opracování se přidávají tolerance stroje, chyby při nastavování poloh a doposud nezmiňovaná tepelná roztažnost v průběhu tepelného zpracování. Největší odchylka v rozsahu ±0,01 mm u velkých nástrojů s rozměry do 4,5 x 2,5 m se tak ukazuje jako sotva dosažitelná.