Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Výzva národní podnikatelské sféře
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Výzva národní podnikatelské sféře

Pro zajištění budoucího rozvoje národního hospodářství je třeba po 28 letech politické experimentace, zajistit urychlený a spolehlivý návrat k normálnímu modelu fungování zdravé a perspektivní ekonomiky. Nešťastné nastavení pojetí české ekonomiky po roce 1990, podle známé klausule. Vždyť je to jedno, komu to vlastně patří, vedoucí k trvalému výprodeji národních kapitálových aktiv a finanční podpoře zahraničních zájmů na území ČR, je třeba přistoupit k obnově českého podnikatelství podle nejlepších tradic předválečného Československa.

Motto: Dobrý pastýř za vlastní ovce i život vsází.
Námezdník ale není pastýř: ovce mu nepatří;
vida vlka přicházeti, opouští ovce a prchá.


Pro zajištění budoucího rozvoje národního hospodářství je třeba po 28 letech politické experimentace zajistit urychlený a spolehlivý návrat k normálnímu modelu fungování zdravé a perspektivní ekonomiky. Nešťastné nastavení pojetí české ekonomiky po roce 1990, podle známé „klausule“ „Vždyť je to jedno, komu to vlastně patří“, vedoucí k trvalému výprodeji národních kapitálových aktiv a finanční podpoře zahraničních zájmů na území ČR, je třeba přistoupit k obnově českého podnikatelství podle nejlepších tradic předválečného Československa.


Prof. Milan Zelený: „Cílem uvedených 15 poznatků a opatření je zvýšení autonomie, sebevědomí a dlouhodobé sebeudržitelnosti české národní podnikatelské sféry, podnícení její spolupráce, svépomoci a sdílení maximalizace přidané hodnoty, utvrzení klíčové role vlastnických funkcí, obnovení respektu pro komplexní a integrovaný produkt, pro koncového zákazníka či spotřebitele, na světové úrovni – ve smyslu obnovy či překonání našich starých podnikatelských hodnot, typu ‚To nejlepší na světě nám úplně stačí‘ a ‚Uděláme si to sami‘.“

Při renesanci národní ekonomiky je třeba vycházet z řady přirozených faktorů a kroků, realizovaných jednak vznikající, ale i již sebevědomou českou podnikatelskou sférou:

  1. Obnova klíčové role vlastnictví a rozhodujících vlastnických funkcí.
  2. Důraz na maximalizaci (ne minimalizaci) přidané hodnoty (komplexní integrované celky pro koncového zákazníka či spotřebitele.)
  3. Růst exportu a jeho přidaná hodnota i zisky patří vlastníkům; domácím zaměstnancům patří jen smluvní mzdy a dluhy.
  4. Spolupráce českých podniků ve smyslu tvorby integrovaného produktivního prostředí (IPP) v průmyslu, zemědělství i službách.
  5. Omezit existující závislost na cizích podnicích a ekonomikách, prosazením moderních, inovačních a průbojných znalostí, technologií a tradičního podnikatelského umu i ducha.
  6. Prosazovat sdílenou výchovu, vzdělání a přípravu nové, národní podnikatelské vrstvy, s pomocí sítí podnikových, soukromých a nezávislých podnikatelských univerzit ve všech regionech ČR.
  7. Podnikatelské vzdělávání nelze předat do rukou ministerstva školství a jeho akreditačních komisí. Namísto úřednické akreditace de jure je třeba hledat důvěryhodnou akreditaci de facto podnikatelských, rodičovských i regionálních subjektů.
  8. Návyk umělého mediálního „optimismu a euforie“ vedl k bujarému zadlužování českého obyvatelstva – v očekávání chiméry tzv. „českého“ růstu v převážně zahraničně vlastněné ekonomice.
  9. Odhady růstu HDP (ne HNP) nadhodnocují banky (v ČR zahraničně vlastněné) a jejich mluvčí, za účelem generování dalších půjček, poplatků, a hlavně pokračujícího zadlužování lidí. Funguje to.
  10. Mediální zneužívání výrazu „naše“ (jako Škodovka, Pilsner Urquell atp.) je zavádějící a kontraproduktivní: nejsou naše, prodali jsme je, jsou pryč. Je třeba podpořit hrdost nad odvahou a úsilím podniků světové úrovně, které jsou opravdu naše.
  11. Je nutné důsledně rozlišovat mezi ekonomikou na českém území (HDP) a ekonomikou vlastněnou českými subjekty (HNP). Právě ignorování HNP vedlo k přeřazení ČR do kategorie rozvojových zemí (prodejcem českých obligací JP Morgan Chase). Návrat do světové „první ligy“ je neodkladnou a bezpodmínečnou nutností.
  12. Nelze nadále tolerovat rostoucí pseudo-politiku lákání, stimulování a dotování cizích podniků, oligarchů a korupčníků, na úkor tvorby naší vlastní vrstvy národních kapitalistů a podnikatelů.
  13. Zárukou budoucnosti ČR může být pouze kompetentní uplatnění mladých generací v podnikání vlastního typu, hledání naší vlastní cesty k autonomii a výkonu, ne k nabízenému úřednictví, politikaření a oslabování regionů.
  14. Nelze nadále oportunisticky financovat oxymoron tzv. „ekonomické diplomacie“, tj. souhry oligarchů, státní byrokracie a na státu závislých
    podniků, za účelem korupčního výprodeje zbytkových ekonomických, společenských a kulturních aktiv i statků ČR.
  15. Stát nelze řídit jako rodinný podnik. Stát není a nemůže být „firmou“, již jen proto, že své příjmy nevydělává nabídkou špičkových produktů a služeb, ale získává přednostním a agresivním výběrem daní. Jen podnik lze řídit jako opravdový podnik – světového formátu pro lokální a regionální potřeby.
     




Profesor Milan Zelený
Nadace ZET

roman.dvorak@mmspektrum.com

 

 

Další články

Management a řízení
Vzdělávání a školství

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky













Sledujte nás na sociálních sítích: