... a pro automobily
Michelin nezůstal pozadu ani v okamžiku dalšího revolučního předělu v dějinách techniky, kterým byl příchod automobilu. Psal se rok 1895 a Edouard opět přichází s novým nápadem. Byl si vědom, že stávající konstrukce kol neumožňuje automobilu vyšší rychlost než 25 kilometrů za hodinu. Netrvalo dlouho a z jeho tvůrčí dílny vyjelo motorové vozidlo, jehož kola byla opatřena nafukovacími plášti. Není bez zajímavosti, že právě tento vůz zvítězil v závodě Paříž – Bordeaux – Paříž. Zásluhou Michelina se tedy navždy spojily dva pojmy – automobil a pneumatika. O tři roky později – roku 1898 – se poprvé objevuje proslulá Michelinova figurka „Bibendum“, která se stala ojedinělým symbolem známým po celém světě. A další velký úspěch se dostavil v roce 1899, když automobil, jehož kola byla vybavena penumatikami Michaelin,překonal hranici 100 kilometrů za hodinu.
Díky dynamickému a tvořivému vedení firmy Michelin pak následovaly další inovace. Stačí připomenout rok 1913, kdy je patentováno snímatelné ocelové kolo, což vedlo ke vzniku pátého, tedy rezervního kola. O čtyři roky později se opět zásluhou firmy Michelin objevily první pneumatiky s běhounem, který umožňuje, aby pneumatika lépe přilnula k vozovce a měla delší životnost. V roce 1919 přichází firma Edouarda Michelina s takzvanými kordovými pneumatikami, které se vyznačují tím, že místo několika vrstev běžné tkané látky s užívá paralelních vrstev pevných tlustých vláken z dlouhovláknové bavlny. Ani v následujících letech u firmy Michelin neusnuli na vavřínech. Svědčí o tom například rok 1938, kdy se objevily „ocelové“ pneumatiky. A to už byl skutečný základ pozdějších radiálních pneumatik. K jejich patentování ale došlo až v červnu 1946, tedy po skončení druhé světové války. V dalším období firma Michelin zaznamenala velké obchodní úspěchy, zejména se zmíněnými radiálními pneumatikami, a to jak pro osobní, tak pro nákladní automobily a traktory. A když se ke svému prvnímu letu v roce 1969 od země odpoutal první francouzsko-britský nadzvukový dopravní letoun Concorde, nesly pneumatiky kol jeho podvozku označení Michelin.
Edouard Michelin ml.
Ale této slavné etapy se již zakladatelé firmy nedožili. Edouard skonal v roce 1940 a jeho starší bratr André roku 1931. Ale rodové jméno Michelin z moderních dějin nevymizelo. Francois Michelin, vnuk Edouarda, řídil společnost – nyní již nazvanou Michelin Group – do roku 1999. A v čele firmy se právě v tomto roce opět objevilo jméno zakladatele, když 36letý Edouard Michelin, absolvent strojírenství na École Centrale de Paris, převzal štafetu generálního ředitele po otci. Předtím zastával různé manažerské pozice ve firmě od vedení výzkumu přes marketing až po odbyt a měl všechny předpoklady zdárně pokračovat v díle, které začal jeho pradědeček. Bohužel mu osud nepřál. Zemřel 26. května 2006 při lodním neštěstí u ostrova Ile de Sein při západním pobřeží Francie poté, co se vydal na moře rybařit a jeho loď ztroskotala.
Edouard Michelin již byl nucen respektovat nové trendy globálního propojování firem, takže ještě za svého života vytvářel podmínky k tomu, aby i původně rodinný podnik Michelin vytvořil alianci s německým Continentalem či italským Pirellim. Osobně dbal na zavádění nových forem propagace firemních výrobků, zejména v Latinské Americe, dále kladl důraz na větší průhlednost a „odtajnění“ řídicích postupů vedení, na aktivnější zapojení zaměstnanců do těchto procesů a jejich konkrétnější motivaci a konečně na dosažení vyšších temp růstu. Aktivně prosazoval podstatné zdokonalení komunikace s akcionáři cestou častější oboustranné neformální a naprosto otevřené spolupráce na tvorbě firemní strategie.
Ivan Brož
ivanbroz@centrum.cz