Kód článku: 060644 Vyšlo v MM : 2006 / 6, 14.06.2006 v rubrice Management / Digitální výroba, Strana 78

Z galerie osobností dějin průmyslu: John Davison Rockefeller

Prezident C. Coolidge o J. D. Rockefellerovi kdysi prohlásil: „Člověk, který staví podnik, staví chrám. A kdo v něm pracuje, účastní se pobožnosti.“

Geniální průmyslník, obchodník a finančník v jedné osobě John D. Rockefeller se narodil 8. července 1839 v osadě Richford ve státě New York. Otec, šarlatánský lékař, mírně řečeno mastičkář v roli obchodního cestujícího, vštěpoval malému Johnovi stejně jako jeho čtyřem bratrům podnikatelskou zdatnost a praktické finesy vychytralého byznysmana. „Často se mnou smlouval a kupoval u mne," vyprávěl Rockefeller v roce 1917 publicistovi Inglisovi a pyšně dodával: „Naučil mne, jak se má kupovat a jak prodávat. Ach, jak mne otec vycvičil." Také na matku - horlivou baptistku, která ho vedla k železné kázni a neváhala ho třeba i přivázat ke sloupu, aby mu dala nářez, když zlobil - velice rád vzpomínal jako na ženu, která ho rovněž učila šetrnosti: „Jak často jsem si tenkrát stejně jako dnes připomínal slova své drahé matky, že vědomé plýtvání plodí bídu s nouzí."

John D. Rockefeller, zakladatel Standard Oil Company

Dětský businessman

Mladý John začal dráhu velkého byznysmana už jako malý školák, když v místním obchodě kupoval bonbony, které pak se ziskem prodával příbuzným. Také se rychle naučil chovat krocany na prodej a dále si přivydělával, když sousedům dobýval brambory. Poslušen otcových a matčiných rad ukládal všechny utržené peníze do porcelánové pokladničky. Bylo mu sotva třináct let, když poprvé ucítil, jak chutná moc peněz. Na matčino doporučení si totiž z této své pokladničky „vyzvedl" 50 dolarů, které pak půjčil jednomu známému farmáři. A protože to bylo na úrok ve výši 7,5 %, rychle dospěl k poznání, že prostým půjčováním lze vydělat víc než prací. Ačkoliv škole nikdy moc nedal, patřil od samého začátku k vynikajícím počtářům. To mu také otevřelo cestu k úspěšnému absolvování městské koleje v Clevelandu (stát Ohio) a tříměsíčního kursu účetnických prací.

Založení firmy

Johnovým prvním skutečným zaměstnáním pak byla práce pomocného účetního u firmy Hewitt & Tuttle v Clevelandu. To mu bylo 16 let. Ale již ve dvaceti letech se pustil do vlastního podniku, když s jistým Mauricem Clarkem, přistěhovalcem z Velké Británie, založil firmu zaměřenou na obchodování s obilím, masem, solí, senem a dalším zbožím. Brzy své podnikání přenesli i přes hranice státu Ohio. Jelikož právě začala občanská válka, prakticky všechny položky jejich byznysu šly velice dobře na odbyt, zejména pro armádu Seveřanů. Zisky se rychle zvyšovaly - jen za první měsíce prvního válečného roku to bylo kolem 17 000 dolarů.

Rockefeller pak zvolil jedinou správnou strategii, když firmě vytyčil úkol zabývat se pouze zpracováním a dopravou ropy. Vlastní těžba ho samozřejmě také zajímala, ale v této fázi jí nevěnoval žádnou velkou pozornost, neboť prozíravě usoudil, že dobývání by bylo spojeno s menším ziskem, a navíc by vyžadovalo značné investice. Řekl si, že celý naftový průmysl nakonec stejně ovládne pouze ten, komu se podaří dostat pod svoji kontrolu v první řadě její zpracování a obchod. Této myšlence pak podřídil veškeré své úsilí.

Naftařským magnátem

Jestliže v roce 1865 měla jeho firma dva petrolejářské závody, tak za dva roky jich už bylo pět a v roce 1870 byl jeho podnik vůbec největší v oboru, s kapitálem ve výši 1 milion dolarů, v němž měl sám v držení 27 % akcií. Dlužno ještě podotknout, že pod kontrolou této Rockefellerovy společnosti již byla celá jedna desetina ropného průmyslu USA. Přitom nebylo vůbec nic ponecháno náhodě, dokonce ani samotné firemní jméno. Rockefeller si je nyní upravil na Standard Oil Company. Nebylo to ničím samoúčelným. Nové jméno mělo vyjadřovat to, že firemní produkty odpovídají technickým a bezpečnostním standardům, tedy zákonem určeným normám. A v podmínkách tehdejšího chaosu v naftařském odvětví, kdy se žádná bezpečnostní opatření dohromady vůbec nedodržovala, a přitom stále někde vypukaly požáry, exploze a množily se úrazy dělníků u vrtných souprav, bylo takové jméno pro Rockefellera jistě výbornou reklamou. Není divu, že společnost produkující bezpečné výrobky se pak mohla těšit tomu, že její akcie okamžitě nabíraly vzestupný kurs.

Rockefeller se nemýlil. Nafta se velmi rychle stala strategickou surovinou prvního řádu a obchodním artiklem nejvyšší přitažlivosti. Její deriváty, používané ke svícení v továrnách, úřadech i domácnostech, stejně jako mazadla zaujaly trvale přední pořadí mezi nejžádanějším sortimentem tržní poptávky. Není divu, že tato tendence se okamžitě přenesla i přes Atlantik do Evropy, což byl pro Ameriku další zdroj obrovských zisků. Vždyť už během prvního roku po skončené občanské válce se americký export ropy do Evropy zvýšil z 600 000 barelů na 1 500 000 barelů. Rockefeller byl opět první, protože s předstihem vyslal svého mladšího bratra Williama do New Yorku, aby z tohoto největšího atlantického přístavu koordinoval dodávky petroleje společnosti Standard Oil evropským zákazníkům. S tím pak samozřejmě souvisel i další úkol, který William Rockefeller dostal od bratra a šéfa v jedné osobě - vytvářet i nezávislou distribuční síť, výstavbu vlastních překladišť a skladů přímo v prostoru manhattanských přístavů.

Rockefellerovy metody

Ale nejednalo se o zabezpečení vlastní dopravy pouze u námořních přepravců. K dosažení svých cílů John Rockefeller vymyslel ještě předtím nejrozmanitější způsoby, jak maximálně snížit náklady - a to zejména levnější distribucí - a jak překonat konkurenty řadou obchodních machinací. Svým způsobem byl vskutku geniálním podnikatelem. Kdosi o něm prohlásil, že se „odlišoval od masy průmyslníků tak, jak se liší silný vůdce od smečky dravců". Jistě na tom mohlo být hodně pravdy, protože John Rockefeller byl vskutku chladnokrevný, vypočítavý podnikatel, jenž neměl daleko ke lsti a úskoku. Své metody boje s konkurencí neustále zdokonaloval a logicky rozvíjel až k samotné hranici zákona. Uměl velmi promyšleně využívat hospodářské převahy svého podniku, který jako ostřílený kormidelník dokázal provést všemi úžinami a skalnatými mělčinami v podobě hospodářských krizí a politických otřesů s mimořádnou dovedností a předvídavostí, i když mu jeho kritici vyčítali, že svého vzestupu dosáhl vlastně jen bezohledností, spekulacemi a tajnými dohodami.

Presidend USA Richard Nixon (vlevo) a zakladatelův vnuk Nelson Rockefeller, jenž vykonával v letech 1974 – 1976 funkci amerického viceprezidenta.

Jednoho dne roku 1881 vydal Rockefeller zvláštní pokyny, o nichž tvrdil, že mají vést ke zmodernizování společnosti Standard Oil. Požadoval, aby všichni akcionáři v desítkách firem, které pod ni spadaly, vyměnili své akcie jednotlivých podniků za akcie nově vytvořeného seskupení za účelem jednotné výrobní, obchodní a cenové politiky. A tak vlastně vznikl první trust. Lépe řečeno monopol, který v této formě sdružení usiloval o úplné anebo alespoň převážné ovládnutí trhu. Když pak 2. ledna 1882 dohoda o tomto trustu vstoupila v platnost, Rockefeller již měl pod kontrolou 80 % amerického naftového průmyslu, 90 % ropovodů v celé zemi a zároveň ve svých rukách držel páky k ovládání dalších přidružených odvětví, jako byla například cisternová doprava, produkce kovových barelů a ropných produktů.

Bankéřem

John D. Rockefeller se ovšem nechtěl spokojit s prostým aritmetickým růstem všech rozhodujících položek svého trustu. Chtěl být samostatným i v oblasti složitých peněžních procedur, a proto se rozhodl získat akcie tehdejší největší americké banky, kterou byla National City Bank of New York. To se mu nakonec podařilo, a tak i tento přední peněžní dům se stal na dlouhá léta jeho finanční oporou. To vše pak definitivně upevnilo sílu jeho monopolu jak v naftě, tak i na samotném Wall Streetu. Ostatně nedaleko od této pověstné uličky, prakticky hned za rohem, se nachází obrovský sklobetonový mrakodrap o výšce 250 metrů se šedesáti poschodími, kde sídlí štáb známé rockefellerovské banky Chase Manhattan Bank, která vznikla roku 1955 sloučením Chase National Bank of the City of New York a Bank of the Manhattan.

K samotnému názvu Chase ještě možno dodat, že vůbec nejde o anglický výraz pro hon, lov nebo stíhání, jak se to někdy vysvětluje, ale jde o starou banku, jejíž kořeny se táhnou ještě do dob začátků samostatných Spojených států. Začalo to vlastně již tím, že v roce 1799 Aaron Burr, viceprezident USA v letech 1801 - 1805 (v éře prezidenta Thomase Jeffersona), založil vlastní banku s názvem Manhattan Company. Udělal to mimo jiné i proto, že chtěl přetrumfnout svého věčného rivala, kterým byl ministr financí Alexander Hamilton, jenž zase založil Bank of New York. Jak známo z amerických dějin, Burr nakonec Hamiltona zastřelil v souboji. O řadu let později, přesněji v roce 1877, se Salmon P. Chase, bývalý ministr financí v Lincolnově administrativě, rozhodl založit novou banku, kterou nazval Chase National Bank. A zase o mnoho let později, tentokrát v roce 1930, se banka Chase National spojila s finanční institucí Equitable Trust Company, která patřila Johnu D. Rockefellerovi. A konečně v roce 1955 došlo k fúzi mezi Chase National a Manhattan Bank a takto nově vzniklý peněžní dům s názvem Chase Manhattan Bank začal řídit David Rockefeller. V roce 1996 se k Chase Manhattan ještě připojila Chemical Bank, což je starý peněžní ústav, který byl založen v roce 1823 jako New York Chemical Manufacturing Company.

Tři generace Rockefellerů na kresbě (zleva) David, Nelson, Winthrop, Laurence a John D. III.

Průkopník monopolů

S určitostí lze však jistě konstatovat, že mezi světovými podnikateli velkého formátu se John D. Rockefeller zapsal nesmazatelným písmem. I když byl nakonec jeho monopol v původní podobě změněn, jeho metody a postoje inspirovaly i jeho nástupce. V první řadě je třeba zdůraznit, že Rockefeller se navzdory všem negativním vlastnostem, o nichž byla řeč, vskutku zasadil o to, že svým systémem překonal anarchii v průmyslu a obchodě - a to nejen v petrochemii - takovým způsobem organizace a kontroly, že se mu podařilo vytvořit hospodářský subjekt jako samostatnou sílu schopnou čelit i vládám. Jen si všimněme té skutečnosti, že když byla nakonec na základě protimonopolních zákonů společnost Standard Oil Company rozpuštěna, tak se každá z jejích složek vcelku klidně vrátila do státu, kde měla svoji operační základnu, přičemž majitelem všech jejích 38 filiálek zůstala stejná skupina lidí v čele s Johnem D. Rockefellerem, vlastníkem čtvrtiny všech podílů.

Průkopník amerických monopolů a zakladatel obrovské finanční a petrochemické říše, John Davison Rockefeller, se dožil krásného věku 97 let. Zemřel v roce 1937 a za sebou zanechal nejen společnost, která byla považována za největší na světě, ale i velkou nadaci. Měl z čeho ji platit. Jak uvedl jeho životopisec Allan Nevins ve své knize John D. Rockefeller (1940), zakladatelovo jmění v době, kdy končil se svou aktivní prací šéfa - tedy těsně před první světovou válkou - mělo činit asi 900 milionů dolarů. Dnes to jsou samozřejmě velké miliardy. Ještě nutno dodat, že štafetový kolík po rockefellerovské Standard Oil Company of New Jersey fakticky převzala společnost Exxon. A když se pak Exxon spojila s korporací Mobil, vznikl kolos s názvem Exxon Mobil, který se okamžitě stal největší petrochemickou společností na světě. I takové je dědictví Johna D. Rockefellera.

Ivan Brož

John Davison Rockefeller

Zdroj: //www.jssgallery.org/

ivanbroz@centrum.cz

Další články