Majetková struktura firmy
Pod pojmem majetková struktura rozumíme složení aktiv, tj. majetku společnosti. Firmy mají k dispozici různé složky aktiv. V účetní rozvaze se majetek člení na aktiva dlouhodobá, oběžná a ostatní aktiva. Dlouhodobá aktiva se také nazývají aktivy stálými.
Struktura majetku je ovlivňována řadou faktorů vyplývajících především z charakteru činnosti firmy, ale i z cílů, kterých chce firma dosahovat – ať v krátkodobém či delším časovém horizontu. Majetková struktura zajišťuje firmě její existenci. Požadavky na technické vybavení různých oborů činnosti ovlivňují podíl dlouhodobého majetku na jeho celkovém objemu. Fondově náročné obory, např. metalurgie, strojírenství, chemická výroba, energetika apod., vykazují oproti jiným oborům vysoce převažující podíl dlouhodobého majetku – tedy strojů, budov, zařízení, pozemků atd. Na majetkovou strukturu působí i způsob odpisování, předpokládaný růst objemu produkce, tempo inovací dlouhodobého majetku či objemy pronajímaného majetku atd. Správně řízená struktura majetku je zárukou fungování firmy a její finanční stability.
Dlouhodobý majetek
Dlouhodobý majetek je majetek s dobou použitelnosti delší než jeden rok. Rozlišujeme nehmotný dlouhodobý majetek, hmotný dlouhodobý majetek a finanční investice. Součástí nehmotného dlouhodobého majetku mohou být zakoupené technologické postupy, samostatně vytvořené nebo nakoupené programové vybavení počítačů, licence, chráněné vzory, ochranné známky apod. Součástí hmotného dlouhodobého majetku jsou pozemky, budovy, stavby, byty a nebytové prostory, stroje, strojní a jiná zařízení, dopravní prostředky, umělecká díla atd. Součástí finančních investice bývají především dlouhodobé cenné papíry a vklady, poskytnuté půjčky s dobou splatnosti delší než 1 rok apod.
Oběžná aktiva
Součástí oběžných aktiv jsou různé druhy zásob a pohledávky nejen z obchodního styku – tedy dluhy zákazníků vůči firmě a finanční krátkodobý majetek. Ten tvoří hotovost, ceniny, běžné účty a krátkodobé cenné papíry.
Finanční struktura firmy
Strukturu pasiv nazýváme jako finanční strukturu firmy, někdy je uváděna pod pojmem kapitálová struktura.
Při sledování a řízení finanční struktury je nejpodstatnějším hlediskem podíl vlastního a cizího kapitálu a náklady na získání jednotlivých forem kapitálu.
Pro nalezení optimální kapitálové struktury neexistuje žádný vzorec. Uvádějí se jen různé faktory, ke kterým je třeba přihlédnout při volbě kapitálové struktury . V praxi se setkáváme s firmami, kde podíl vlastních zdrojů se pohybuje i nad 80 %, a naopak existují firmy, kde převažuje ve velké míře podíl cizích zdrojů, tedy dluhů [2].
Vztah mezi strukturou majetku a kapitálem firmy
Pro sestavení optimální majetkové a kapitálové struktury, tedy pro nalezení správných poměrů mezi majetkem podniku a jeho zdroji krytí, existují určitá teoretická pravidla, například tzv. „zlaté bilanční pravidlo“. Firma by měla mít právě tolik kapitálu, kolik ho potřebuje. Má-li více kapitálu (překapitalizace), může narušit jeho hospodárné využití. Velkým problémem bývá podkapitalizace firem
Zlaté bilanční pravidlo říká, že dlouhodobý majetek a trvalá část oběžného majetku – alespoň minimální výše zásob – by měly být financovány dlouhodobým kapitálem. Za dlouhodobý kapitál bývá považován celý vlastní kapitál, což je základní kapitál, výsledek hospodaření, veškeré fondy a dále dlouhodobý cizí kapitál, což jsou dlouhodobé úvěry a závazky.
Možná rizika
Pokud firmy rozšiřují svůj dlouhodobý majetek, který není dostatečně kryt dlouhodobým kapitálem, a používají ke krytí tohoto majetku krátkodobý kapitál, zadlužují se u svých dodavatelů, a mohou se tak dostat do nepříznivé platební situace. Udržitelná finanční situace může být ještě u firem, kde dlouhodobý kapitál pokrývá jen dlouhodobý majetek. Dlouhodobý majetek je určen k užívání po dobu delší než jeden rok. Jejich prodej v nejbližším období není proto žádoucí a v případě finanční tísně bývá i stěží uskutečnitelný v krátkém čase a za přijatelnou cenu [2].
Existují také určitá pravidla mezi jednotlivými aktivy či pasivy rozvahy – mluvíme také někdy o vertikálních pravidlech. Velikost jednotlivých složek aktiv se řídí především požadavky podnikatelských cílů firmy, a proto neexistuje jejich jednoznačné určení. Přesto je důležité sledovat strukturu jednotlivých součástí aktiv či pasiv a jejich vývoj v čase. Nerovnoměrný vývoj některých složek aktiv či pasiv může upozornit na vznikající problémy – například neúměrný nárůst pohledávek, zásob či závazků nebo některých jejich složek [2].
Použitá literatura
[1] Brealey R. A., Myers S. C. Teorie a praxe firemních financí. Praha: Victoria Publishing, 1992, str. 481.
[2] Bařinková, D., Vozňáková, I. Vyhodnocení a využití účetních výkazů – pro manažery, společníky a akcionáře. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1115-X.
Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D., Ing. Kamila Janovská, Ph.D.
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, katedra ekonomiky a managementu v metalurgii
VŠB-TU, Ostrava
iveta.voznakova@vsb.cz
Chybějící tabulku naleznete v tištěné verzi časopisu.