Další současné požadavky souvisejí s trendem Průmyslu 4.0 a týkají se konektivity obráběcího stroje. Jde o to, aby v rámci technologie byla provázána pracoviště konstruktéra, technologa a vedoucího výroby, aby například z pracoviště obsluhy obráběcího stroje bylo možné přejímat informace ze vzdálených serverů a aplikovat je přímo na stroji.
Další okruh funkcí, které nejsou v základu, směřuje k velmi progresivnímu zkrácení výrobních časů. Zase jsou to funkce, které se nehodí pro všechny stroje. Zákazníci si z nich mohou vybrat a pak je možné jim tyto funkce spustit na zkušební dobu 90 dnů. Když si ověří, že přínos je pro ně významný, mohou si příslušnou funkci koupit.
Pokud to shrnu, k požadovaným funkcím patří zvýšení mobility obsluhy, což souvisí s konektivitou obráběcího stroje, funkce, které zvýší řezný výkon stroje a funkce, které zvýší přesnost obrábění.
MM: Dokážete odhadnout, jak se požadavky zákazníků změní v horizontu pěti či deseti let?
Ing. Štědrý: Co se týká blízké budoucnosti, bude záležet na tom, kam se bude ubírat konstrukce obráběcích strojů a konstrukce nástrojů. Ty nám určí směr, kterým se jako výrobci softwaru řídicích systémů máme ubírat. Myslím si, že určitě dojde k rozšíření komplexnosti obráběcích strojů. V oblasti vodorovných obráběcích center to může znamenat vyšší tlak na výměnu frézovacích hlav a na jejich sortiment. S tím souvisí i nástup aditivních technologií, jak jste uvedl, a zvýšený tlak je i v oblasti manipulace s polotovary a dílci, kdy se stroje v řadě případů spojují do výrobních buněk, kde mezioperační manipulace zajišťují roboty a paletové stanice. Další vývoj v horizontu 5–10 let postihne oblast nástrojů, protože v poslední době se vyskytují nové typy nástrojů, například pro technologie výroby ozubení na strojích, jaké dosud k tomuto účelu nebyly vyrobeny. A stroje jsou toho schopny, pokud mají správný software, správné nástroje a potřebné technické parametry, například pohonů.
V minulosti byl v České republice výrobcem ozubárenské technologie TOS Čelákovice. V dnešní době však jde asi o 10 strojů za rok. Tyto technologie se v současnosti nahrazují právě tím, že na obráběcích centrech je možné kvalitně obrábět evolventní ozubení – jak vnitřní, tak vnější. Obráběcí centrum tak nahrazuje dřívější odvalovací frézky na vnější ozubení a odvalovací hoblovky na vnitřní ozubení. Stroje tak směřují ke komplexnosti, a pokud na nich bude ještě možné zabrousit čela, je představa o komplexním obrábění zcela naplněna. Řada obráběcích center je schopna soustružit i frézovat na jedno upnutí a je na nich možné po obrobení kola vyrobit i to ozubení.
Ale je to jen můj odhad, co bude v oblasti pětiosých obráběcích center následovat. Co se bude dít v oblasti horizontek a portálových strojů, si netroufám odhadnout, protože většina těchto strojů se již dnes vyrábí na zakázku. Tyto velké stroje řeší komplexní kinematiky a výměny frézovacích hlav a jejich hlavní nasazení je v těžkém průmyslu nebo energetice, kde jde o velmi komplexní dílce. Těžko se tu dá odhadnout nějaký trend.
MM: Jak byste zhodnotil zájem studentů o technické obory, konkrétně o obrábění a programování CNC strojů? Máte nějaký recept na to, jak je pro tento obor získat?
Ing. Štědrý: Když jsme jako studenti střední průmyslové školy jednou týdně trávili čas v dílně u ručně ovládaných obráběcích strojů a byli jsme špinaví od ocelových dílců a různých maziv, tak to vzbuzovalo dojem, že obrábění je špinavé řemeslo. Ale doba se propastně změnila. Inteligence operátorů obráběcích strojů musí být na úrovni středoškoláka. Je to dáno i tím, že operátor často programuje, musí umět dobře matematiku, musí mít cit pro aplikaci nástrojů, to znamená zvolit správný typ nástroje, umět správně určit technologické podmínky, správně naprogramovat tvar, vzít v úvahu drsnost dílce. Takže když to porovnám s minulostí, možná by mohl pracovat v bílém plášti.
Nárok na obsluhu samozřejmě souvisí i s cenou stroje. Klasický soustruh z TOSu Trenčín kdysi stával nějakých 200 000 až 300 000 korun, zatímco pětiosé obráběcí centrum může stát klidně deset milionů. Z toho vyplývá i rozdíl mezi tehdejším obráběčem a dnešním operátorem, nemůže to být jen zaučený člověk, ale kreativní, který si s tím dílcem dokáže pohrát. I dílce se svou hodnotou obrovsky liší od těch v minulosti. A i to určuje požadavky na kvalifikaci operátora.
To je to, co si myslím, že by měli vědět zájemci o technické obory nebo kluci, kteří nechtějí jít na gymnázium a rádi by se něco naučili a tvořili. Aby věděli, že u toho CNC stroje budou tvůrčím pracovníkem, nikoliv vykonavatelem nějakých jednoduchých postupů a operací. To si myslím, že člověka bude do budoucna naplňovat – že si s tím bude pořád hrát. Jak říkal Komenský: „Škola hrou“, tak v tomto případě by to byla práce hrou.
Hlavně je potřeba si uvědomit ještě to, že obor NC strojů, ať už se jedná o jejich výrobu, nebo provoz, na sebe nabaluje řadu profesí, které jsou také kvalifikované. Dobrý absolvent střední průmyslové školy nemusí tu mašinu pouze ovládat, ale může ji také programovat, může seřizovat nástroje. To všechno jsou obory, které vyžadují poměrně slušné znalosti, protože všude jsou počítače, všude jsou rutiny, které vyžadují spoustu informací, a to už nemůže dělat člověk jen zaučený. To musí dělat člověk, který je opravdu samostatný, který se dokáže orientovat a rozvíjet.
Když se podíváte na Českou republiku, za posledních cca 10–15 let se do středního školství investovalo poměrně hodně. Heidenhain jako doplňkový sortiment vyrábí programovací stanice pro počítače, což je v podstatě software, který je k dispozici v řídicím systému, jenže za sebou nemá obráběcí stroj. Ale v programovací stanici můžeme dílec naprogramovat a v grafické simulaci verifikovat správnost programu, který je pak možné použít na obráběcím stroji. Heidenhain má v České republice 450 aplikací programovacích stanic na středních průmyslových školách a odborných učilištích a je vidět, že ty školy žijí a zájem o obor se začíná obnovovat.
MM: Takže jste optimista?
Ing. Štědrý: Já jsem optimista, protože kluci si rádi hrají. A tady jde v podstatě o to tu jejich hravost využít k vytváření hodnot.
To všechno není jen můj soukromý názor. Heidenhain pořádá každý rok zdokonalovací semináře pro učitele odborné výuky na středních průmyslových školách, kde je seznamuje s novými technologiemi, které přicházejí na trh, aby je mohli zařadit do plánu výuky. A jak od nich vím, studenti se na tento obor hlásí. To je první předpoklad. Druhá, řekl bych podstatnější věc je, zda do toho oboru půjdou také pracovat. Ale co vidím jako pozitivní, je to, že řada podniků si na středních školách vybírá studenty, kterým v budoucnu poskytne zaměstnání. I my tady máme dva spolupracovníky, které jsme si vybrali na škole.
MM: Jaké jsou vaše současné osobní plány?
Ing. Štědrý: Nevím, jestli mohu o svých osobních plánech hovořit, protože mám pracovní smlouvu s pevným odchodem v 65 letech. Tím je tak nějak určeno, že firmu brzy opustím, ale protože obor obrábění je pořád zajímavý a člověk je v něm celý život, tak se mu budu věnovat i dál.